Článek
To nejcennější, co můžeme dítěti do života dát, je opravdový a silný pocit vlastní hodnoty. Mnohé z nás přirozeně ovlivňuje nebo přímo utváří duši našeho dítěte. Naše vlastní sebejistota, naše autentičnost v prožívání situací a projevech emocí, naše spokojenost, to vše dáváme dítěti za vzor, kterému rozumí lépe, než si možná připouštíme. Spolu s dítětem žijeme v sociální realitě, která formuje jeho osobnost.
Volně navazuji na článek o „prokletém mateřství“ a tradičně hodlám pokračovat v popularizaci typologie osobností, která stojí na původním výzkumu C.G. Junga. Dávám zde k dispozici cenné informace, se kterým pracuje celosvětově populární metoda MBTI. Chcete-li tyto vědomosti využít, je třeba věnovat této problematice trochu více času a soustředěné pozornosti. Vše potřebné najdete v mnohých knihách na toto téma, nebo v mých článcích, a především ve svém vlastním nitru. Vědomý seberozvoj je totiž jediný způsob, jak mít vlastní život pod kontrolou.
Mateřství je, v rámci Typologie osobností, velké téma, které není možné příliš redukovat. Čeká nás tedy větší množství textu. Každý sám za sebe ale přirozeně pozná, jaký typ ladí s jeho osobností. Možná se ale „najdete“ v kolonce, ve které se vám nechce být. Proto připomínám, že každá matka má dokonalý přístup k mateřství, určený konkrétní osobnosti dítěte. Správná kombinace matka-dítě se však nepodaří vždy, a proto bývá rodičovství náročným úkolem. Namísto toho, aby matky mezi sebou „soutěžily“ měly by se navzájem inspirovat. Neboť vaše osobní mateřské vlohy, mohou být právě tak předmětem pohrdání, jako právoplatného obdivu a závisti jiné matky.
Každá matka miluje své dítě, ale od teď si můžete klidně přiznat, že v okolí vašeho dítěte se možná nacházejí i děti, které mnohem lépe ladí s vaší osobností a přirozeně naplňují vaše očekávání, ohledně schopností a projevů, které by dítě mělo mít. Není to „výchovný úspěch“ jiné matky, nebo naopak známka vašeho neúspěchu. Je to totiž naprosto přirozené a nic obdivuhodného nebo snad zavrženíhodného na tom není. Znovu připomínám, že žádná matka není dokonalá a nikdy se nenechte nutit do věcí, které pro vás nejsou přirozené. Není to potřeba a nebylo by to k ničemu dobré. Vaše dítě vás bude milovat, když budete spokojená sama se sebou a dopřejete mu ten samý luxus. Žít a nechat žít, o tom je podstata přirozeného mateřství.
Typologie osobností pracuje s osmi psychickými funkcemi, které má k dispozici každý člověk, převážně ve svém nevědomí. Vědomé „Já“, každého z nás, tvoří dvě z těchto funkcí, které od narození preferujeme. Náš mateřský styl definuje především rozhodovací psychická funkce (v mé terminologii potenciál Racionalita, Empatie, Koumák a Snílek). Každý člověk preferuje jeden z uvedených potenciálů, proto můžeme všechny matky i otce rozčlenit do čtyř základních skupin (po čtyřech osobnostech, celkem tedy všech šestnáct osobností). Tak jdeme na to.
Matky organizátorky (Racionalita)
Tyto matky jsou silně orientované na výsledek, neúnavně plní své závazky, snaží se mít věci pod kontrolou, organizují sebe i druhé. Vždy mají jasno v tom, co dělají a proč. Udržují řád a postupují systematicky. Rozdělanou práci se snaží dokončovat. Při argumentaci uplatňují přísnou logiku a problémy se snaží řešit racionálně. Svou mateřskou úlohu většinou dobře zvládají a je opravdu těžké, je nějakým způsobem efektivně kritizovat.
Prvořadým cílem matek „organizátorek“ je, aby jejich děti byly v životě úspěšné, spokojené, samostatné, aby měly schopnost kriticky myslet a obhájit svá rozhodnutí. Aby měly pocit bezpečí a jistotu spolehlivého rodinného zázemí, aby si uvědomovaly hranice morálního a společensky vhodného chování. Kompetentnost člověka přitom opírají o organizační schopnosti, zodpovědnost a cílevědomost.
Slabé stránky matek organizátorek
Tajemstvím úspěchu této skupiny matek je silná potřeba mít věci pod kontrolou, a to ideálně osobně. Snaží se všechno zvládnout sami, berou své povinnosti vážně a mají tendenci se obviňovat pokaždé, když se věci nedaří podle plánu. Vysoké nároky nemají pouze na sebe, ale i na všechny ostatní, proto mají obtíže delegovat aspoň některé povinnosti na někoho jiného.
Slabina, kterou by si matky v této skupině měly uvědomit především, spočívá v tom, že mají problém přijmout děti takové, jaké jsou, protože mají tendenci spojovat svou kompetentnost s úspěchy dítěte. Mohou mít problém udržet si odstup, zpomalit, nezasahovat okamžitě a všechno přitom neřídit. Právě tyto matky mají přirozeně potřebu „předělávat dítě k obrazu svému“ a zabránit tomu mohou jedině sebeuvědoměním.
Tuto skupinu matek nejvíce stresuje pocit, že nemají věci pod kontrolou nebo že jimi vytvořený systém nefunguje. To může mít řadu příčin a často je to prostý důsledek toho, že si toho na sebe prostě berou moc. Vadí jim povinnost kooperovat své činnosti s méně odpovědnými, nespolehlivými či neschopnými lidmi.
K mateřství přistupují realisticky, zvládají vše potřebné, problémům umí předcházet. V případě malých dětí však těžko uplatňují svojí základní strategii, rychle vyšetřit v čem je problém a tento pak elegantně odstranit, což je frustruje. Principiálně jsou pro ně problematické velmi emotivní a citlivé (Empatické a Snílci) děti, těžko zvladatelné (Talenti) a velmi temperamentní (Kreativní) děti, zpočátku mohou mít problém i s nekomunikativními (Koumák a Šikula) dětmi.
Cestou k uklidnění, je získat alespoň na malou chvíli odstup, mít možnost zpracovat své pocity a znovu nabýt kontrolu, byť jen částečnou. Z dlouhodobého hlediska pomáhá možnost revize priorit, možnost ventilovat negativní emoce, buď fyzickou aktivitou nebo si postěžovat někomu, kdo nemá tendenci poskytovat zaručeně dobré rady. Tyto matky se často uklidňují rutinními činnostmi s rychle viditelnými výsledky, typicky uklízením. Matky a otcové „organizátoři“ jsou osobnosti ENTJ, INTJ, ESTJ a ISTJ.
Srdcové matky (Snílek)
Matky v této skupině rychle zaujímají vnitřní postoj ke všemu, co je obklopuje a podle toho se rozhodují. Nejsou tolik orientované na výsledek, zajímá je proces, a proto nechávají situace plynout. Jsou velice tolerantní, mají cit pro morálku a silnou potřebu vnitřní harmonie a osobní svobody. Užívají si chvíle s dětmi, individuální přístup nevnímají jako nespravedlnost. Tyto matky jsou ochotné jít proti proudu, jsou schopné čelit nesouhlasnému veřejnému mínění. Svým dětem naslouchají, dávají jim volnost a všemožně je podporují. Situace řeší za pochodu, neorganizovaný čas a svoboda je pro ně základ. Chtějí s dětmi jen tak být, jsou flexibilní.
„Srdcové“ matky mají pro své děti vždy pochopení, chtějí, aby se především cítily milované. Dodávají jim optimismus, veškeré emoce prožívají s dětmi. Záleží jim na tom, aby jejich děti prožívaly bezstarostné dětství a vytvářely si hlavně hezké vzpomínky. Nicméně bývají velice ambiciózní a od určitého věku dávají dětem najevo svá vysoká očekávání. Chtějí, aby jejich děti v životě něčeho (sami) dosáhly.
Slabé stránky „srdcových“ matek
„Srdcové“ matky žijí v rozbouřených vlnách vlastních i cizích emocí, což může být opravdu velmi náročné. Jejich pozornost se soustředí na okamžitý dojem. Zabývají se dojmy, které v nich aktuálně vyvolává každý a všechno. Působí zaneprázdněně a hekticky. Vždy se ale snaží vyvolávat ty nejlepší dojmy v ostatních. Díky tomu jim nezbývají síly pro dodržování stálého denního programu, péči o domácnost a udržování spolehlivého domácího zázemí. Mají problém s důsledností, neplánují nebo se domluvených plánů neumí držet. Nechtějí omezovat sebe ani druhé, proto nejsou schopné nastolit a udržovat disciplínu. Své děti i způsob života ochraňují, přímo s bojovým nasazením.
Tyto matky stresuje především omezování jejich svobody, pokud si nemohou věci řešit po svém a za pochodu. Velmi negativně prožívají zpochybňování své mateřské kompetentnosti, protože chtějí, aby ostatní viděli, jak velmi jim na dětech záleží. Mateřství a rodinný život si dopředu značně idealizují a poté bojují i s vnitřním pocitem selhání. Silně prožívají negativní emoce svých dětí, cítí se bezradně, když děti nejsou v pohodě. Silný stres prožívají, když se jim hromadí úkoly, a přitom se sami nemohou vymanit z vnitřní nepohody.
Mateřství „srdcovým“ matkám, v obecné rovině, přináší stres v podobě ztráty svobody a povinnosti přizpůsobit se potřebám dítěte. Jejich nepohoda je přímo úměrná intenzitě nepohody dítěte. Špatně fungují v přítomnosti velmi emotivních (Empatických) dětí, nezvládají dětí, které vyžadují věrohodnou logickou argumentaci (Racionální a Koumáci), velmi aktivní a náročné (Racionální, Talenti a Kreativní). Děti, které vyžadují stabilitu a předvídatelnost (Šikulové) v jejich domácnosti neprospívají. Děti většiny osobností u nich postrádají rodičovské vedení a pocit spolehlivého rodinného zázemí. Naopak dospívajícím dětem jejich uvolněnost spíše vyhovuje a některé nad nimi brzy přebírají velení. Mateřství tyto matky dlouhodobě stresuje, aniž by si to chtěly připustit. Přesto tíhnou právě tyto matky k většímu počtu vlastních dětí.
Cestou k uklidnění je zpomalit, uklidnit se a trochu si odpočinout. „Srdcové“ matky potřebují strávit nějaký čas o samotě, aby prožily své rozbouřené emoce. Potřebují vypnout a nevnímat tlak jakýchkoli závazků. Pomáhá jim povzbuzení od blízkých, a když si mohou dopřát něco příjemného. „Srdcové“ matky a otcové jsou osobnosti ENFP, INFP, ESFP a ISFP.
Možná se to zdá neuvěřitelné a společensky nepřijatelné. Cílem tohoto článku není někoho kritizovat. Jde o to, pojmenovat věci, které můžeme vidět kolem sebe. Uvědomit si ty rozdíly a neslučitelnost osobností, abychom se tomu mohli přestat divit. Významnou roly pochopitelně hraje i druhá preferovaná funkce každé matky, takže není nutné se ztotožnit úplně se vším. Jde o určité základní vzorce a dlouhodobě převažující tendence, které jsou přirozené a mají ve společnosti svůj význam. V navazujícím článku si ukážeme ještě zbývající dvě skupiny matek (Empatie a Koumák). Zdroje, viz navazující text.
