800 kilometrů na Stezce Českem bez příkras. Naše pády, ztráty a nálezy

Manžel, i když je Váha, vášnivý cyklista a má rád věci promyšlené, se nechal strhnout a vydal se se mnou pěšky. Bez něj bych byla ztracená jako ta bačkorka, když Lucinka na dvorku si hrála. Já se totiž zaručeně ztratím všude.

Doba bez navigace. Upalovala jsem autíčkem po dálnici z Prahy a věděla, že musím někde odbočit, ale zapomněla kde. Tudíž jsem odbočku minula a už jsem si to štrádila k Liberci. Natolik mi došlo, že by to byla sakra drahá objížďka, že jsem hodila blikačky a zajela ke krajnici. V tom přijíždí spása. Policejní vůz. Statečně vystupuji a stopuji je. „Co tu děláte, paní řidičko? Vaše doklady.“ Se slzami v očích přiznávám, že jsem se ztratila a nevím, jak se dostanu domů.

V souladu s heslem „Pomáhat a chránit“ mi přikazují, abych jela za nimi. Vyvedou mě z dálnice ke kruhovému objezdu, kde na mě bliknou, odbočí a já pojedu rovně směr na Kosmonosy. Tak se to pěkně propojilo. V Kosmonosích je totiž psychiatrická léčebna…

Ptali jste se, kudy jsme šli a kolik dní nám to trvalo. I když jsme o naší cestě průběžně psali, zpětná vazba nám ukázala, že se v tom někteří ztrácejí. Vůbec nám to nedošlo, za to se dodatečně omlouváme! Proto jsem připravila prezentaci i s daty. Jen ji nestačila ozvučit. Tak ji třeba přidám k dalšímu stezkovému článku. Jen nevím, zda vás prehistorie (rok 2024) bude vůbec ještě zajímat.

V tomto článku podám stručný přehled našeho putování, ovšem s důrazem na to, co se nikde jinde nepíše – na naše ztráty, pády a nečekané nálezy.

Nové a matoucí. Bágly, karimatky, spacáky… Nakoupili jsme hromadu nových věcí a odškrtávali seznam. Coby nováčci jsme s sebou táhli také 250 ml sprcháč, hahaha. Dva dny před Stezkou to u nás vypadalo asi takhle, ale to je jen část naší výbavy.

· Pády: První odřeniny, bolavé klouby, popraskané žilky v oku alias docela dobré Krvavé oko. Tělo si zvykalo na nálož téměř 19 a 14 kilogramů.

· Ztráty: Jedno kilo z báglu poslané v Krásné poštou domů. Chtěli jsme si ulevit a namísto toho, abychom odlehčili bágly alespoň o 5 kilo, těžce jsme se loučili s pouhým kilíčkem. Začátečníci…

· Už na 1. etapě nás oba dva postihla horečka, žaludeční potíže, infekt. Resumé: Přepálili jsme začátek a dostali ťafku.

· Nešikovné uklouznutí po štěrku a krvavé koleno. Budiž mi útěchou, že prý na ubytování přichází víc takových krvácejících tuláků.

· Ozývají se kolena a kyčel. Bohužel až v Krkonoších a my zrovna před touto etapou stahováky na koleno vyndali z báglu. Protože jsme je doposud nepotřebovali. Další začátečnická chyba. Holt se to muselo zvládnout bez pomůcky. Šlapání o něco méně komfortní, ale dali jsme to.

· Díky celodennímu brouzdání ve studené vodě, kdy jsem se vracela ve vzpomínkách do dětství, se následující den ozvala artróza. A to že dost. Postavila jsem se řádně na nohy až po 2 hodinách. Stáří nezastavíš, ale můžeš mu jít naproti. 😉

· Manželovi přes noc na Luční boudě šíleně natekla víčka, a to tak, že to vypadalo, že ho snad budu muset vést. Proboha! A zrovna já?! Na fotkách je to trochu ještě vidět. Naštěstí otok postupně mizel. Dodnes nevíme, čím to bylo?

· Neplánovaná zastávka na Poštovně v Rolavě a náhodné setkání s Milanem, který vzpomínal na svou velkou první lásku. Bohužel na ní nemá kontakt. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Byla to má bývalá spolužačka ze střední a kontakt na ni jsem měla!

· 7.8. se na chatě Tereza setkáváme s milou paní domácí, dobrou známou našich sousedů, z nichž bude Jiřík později naším domácím Trail Angelem. Jak je ten svět malý.

· 8.8. další nenadálé setkání: Milý pan z Adolfova nás, cizí lidi, zve domů na kávičku. Krásné setkání vygradovalo báječným rozhovorem a výměnou kontaktů.

· Jedním z mnoha neobvyklých setkání bylo s Kristinou, recepční na chatě Panský dům. Kristi, ochutnajíc i Stezku Českem, se chystala se svou psí kamarádkou Koronou na pouť do Santiaga de Compostela. Spadla nám brada! A zrovna minulý týden se ozvala, že Camino po 39 dnech a zhruba 830 km obě zvládly. Kristi, velký obdiv a klobouček! Dva kloboučky!! Krátkou reportáž z putování týmu Týna&Korona můžete zhlédnout pod článkem. Jak spaly, jak putovaly a tak… Nádherné snímky, nádherné zážitky!

· I když měli zavřeno, od pana majitele Humpla přichází pozvání na výtečnou boží kávičku, kterou jim posílá, kdo jiný, než pan Nebeský… Zároveň jsme zažili velmi milé sdílení na terásce úžasné restaurace Kovářova kobyla (Adršpach).

· Veselá setkávání s Puchýři. V listopadu jsme na Stezce potkali na trase snad nejvíce lidí za celé putování. Trefili jsme totiž zrovna 52. ročník celostátního turistického srazu „Za posledním puchýřem“.

· Nekonečné množství dalších přátelských setkání, úsměvů a pomoci.

· Já mínus 2 kilogramy na váze.

· Manžel mínus 4 kilogramy na váze.

· Zapomenuté (vyprané) prádlo na chatě. Tak trochu mi zatrnulo, když jsem to po několika kilometrech zjistila. Dodatečně se omlouvám, když vás při příchodu na chatu Saporo vítal povívající černý praporek na okapu. Kam jsem ho pověsila a zapomněla na něj. Budiž nálezci útěchou, že nebyl zrovna levný.

· Ztráta šátečku s kotvičkami, který už byl mou součástí a pomalu jsem ho už nesundávala z krku. Tak toho mi bylo hodně líto.

· Ztráta rukavice v Orlických horách, které nás mimochodem očarovaly.

Říká se, že ztrácíte a necháváte věci tam, kde se vám líbí. Proto se divím, že jsme cestou z Aše do Králík nevytrousili celý obsah báglů. Líbilo se nám totiž všude. Ani nemůžeme říct, kde bylo nejkrásněji. Protože každé místo má své neopakovatelné kouzlo. Ať je to boží nedotknutelná příroda, setkávání s úžasnými človíčky či zrovna úchvatné počasí.

· nález nového Trail Angel. Synovec Jiří přijíždí na Klíny a coby rodinný Trail Angel nás odváží na vlak do Mostu. Stezku jsme nastoupili 17.7.24 a za 7 dnů ušli pořád s dobrou tonáží přes 200 km. 24.7.24 se vracíme domů. Přepískli jsme začátek. Pochopili jsme, oklepali se a s pokorou se vracíme zpátky na trasu.

· 9.8.24 zakončujeme etapu v Jedlové. A doma nás čeká příjemný nález: Překvapení od milých přátel k našemu dnešnímu výročí:

· Nález ze všech snad nejméně pravděpodobný: 12.9.2024 v 9:45 hod. jsme byli s mužem na Stezce jediní turisti na Sněžce! No, možná i proto, že Sněžku zahalila neproniknutelná mlha, teploměr ukazoval 5,9 stupňů, pršelo i sněžilo zároveň a dul nárazový vítr. I tak to byl boží zážitek. Máte také podobný zážitek ze Sněžky?

· Aplikace EPP Pomáhej pohybem, kterou jsme dost provětrali. Už jsme ji sice znali dříve, ale na Stezce jsme ji rozpohybovali ještě více. Mimochodem jsme poslali každý na EPP přes 48 000 bodíků, potažmo přes 48 000 korunek. Ráda věřím, že ČEZ tyto nashromážděné bodíky nás všech posílá vybraným projektům.

· Objev až neskutečný: 800 km bez jediného puchýře! Až na ty pochodující „Puchýře“ na cestě.

· Díky Stezce Českem se seznamujeme s Trail Angel a také samoobslužnými bary. Něco neuvěřitelného. Andělé, velké díky za to, co pro tuláky děláte, a dokonce ve svém volné čase. A díky i lidičkám, kteří udržují samoobslužné bary, které spousta putujících určitě ráda využije. Uvádíme příklad jednoho z mnoha úžasných samoobslužných barů:

· Také potkáváme spoustu vtipálků cestou, a že jich je! Ani sem nemůžeme všechny uvést. Děkujeme, že nám zpříjemňujete putování a vyvoláváte smích. Protože smích, ten léčí.

A ještě si neodpustím srandisty z Čihákova:

A nesmí chybět ani trpaslíček:

· Přicházela mi spousta úžasných vnitřních vhledů. Do mé duševní kartotéky mimovolně přilétala fantastická kouzla přírody. Načechrané bílé obláčky, usmívající se sluníčko, ale také nepřetržitý déšť a díky tomu dětské brouzdání v kalužích. Ostatně jinak to tehdy ani nešlo. Cesty se měnily ve stružku, potůček, potok až snad proudící bystřiny.

· Považujeme si, že i když jsme s mužem spolu na Stezce 24 hodin denně, několik dnů v kuse, máme si i po 40 společně prožitých letech stále co říct. Avšak dokážeme spolu i mlčet. Necháváme si vzájemně svůj prostor a respektujeme ho. Když se nám chce mluvit, mluvíme. Když se nám chce mlčet, mlčíme. Ostatně mám pocit, že právě až ztišením se doberete vnitřního klidu a smíru.

Tento víkend už konečně vyrážíme prodloužit naši Stezku. Zatím jsme došli od Aše do Králík. Takže letos prodlužka do Jeseníků. Nicméně v plánu máme i Podbeskydí. Víme a máme od vás mnohá doporučení na poznání Rychlebských hor. Určitě na ně nezapomínáme. A protože už nám je ve dvou 133 let, držte nám pěsti, ať se hned druhý den nevrátíme. Prognóza počasí nic moc, ale vyrážíme dle hesla: „Nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko!“ Nechť nám slouží zdraví a nejen nám, ale i všem ostatním tulákům. A na Stezce s vámi třeba na viděnou a popovídanou.

Dopřejte si ho třeba i vy na putování po Stezce Českem. Chvilka vnitřního soustředění a klidu vám dá tolik energie, že pak šlapete, ani nevíte jak. Odměn toulání lůnem matky přírody, kdy jste obklopeni voňavou zelenou krásou vůkol, může být bezpočet. Například zrovna skrze houštiny probleskne výhled jako malovaný na okolní melancholicky podbarvené kopečky.

Anebo zaslechnete opodál klofání lesního pana doktora. Nejkrásnější scénáře píše sama příroda. Lehce se zachvějí a jemně nad vašimi hlavami zašumí smrkové pichlavé větvičky. Jakoby vám mávaly na pozdrav. Míjíte zurčící bublající potůček, jenž přeskakuje z kamene na kámen, dokulata je hladí, anebo obeplouvá. Hbitě vklouzne pod břeh, aby na vás opět laškovně vykoukl. Přehoupne se přes spadlou větev, zpěněnou peřejí zamává a odfrčí ve svém vykotlaném korýtku dál.

Alespoň já to tak mám. A stačí se jen dívat a vnímat. Nechat tu krásu vstoupit dovnitř. A ani nemusí klepat… Vrátka do duše mám na Stezce otevřená dokořán. Je to nepopsatelně plný pocit. A takhle naladěni pokračujete ve svém putování. A když jste na to dva, přichází další blaho. Neustále děkuji, protože vím, že to není samozřejmost. Aby vztah klapal, o to se musejí postarat oba dva. Nic není zadarmo. Na druhou stranu chápu i vás, kteří putujete sami, třeba právě proto, že si užíváte ticho a mír v sobě. Také potkáváme hodně holčin s pejsky.

Ale na Stezce Českem je to trochu o něčem jiném. Přijde mi, že možná tím, jak trávím v přírodě více dnů pěkně za sebou, se více propadám do svého Já. A vnímám krásy tak trochu jinak. Více, hlouběji, rozpínavěji, najednou jsem toho plná. Mívám pocit, že mě příroda celičkou prostoupí a kráčím jakoby s ní, po ní i vedle ní.

Přejeme vám všem krásné putování, úsměv na tváři i v duši a hlavně – užívejte si to! A náš pozdrav míří samozřejmě i ke guru Stezky – stále usměvavému Martinu Úblovi a jeho skvělé partě spolu s úžasným Klubem českých turistů. Z celého srdce zdravíme také vás, milé čtenáře a děkujeme za vaši věrnost, za to, že nás stále doprovázíte i si s námi povídáte.

Přejeme všem krásné letní putování a spoustu zážitků. Protože zážitky-ty nám nikdo nevezme.

Zdroje: webové stránky Stezka Českem, https://kct.cz/

„Super den,“ říká Týna. „Ti dva jsou další poutnici, se kterými jsem se spřátelila…Francouzka a Ital…s nimi jsem strávila asi nejvíc času…“