Článek
Pamatujete ještě na Ancela Keyse, amerického fyziologa, který zkoumal, proč jeho spoluobčané umírají na srdeční onemocnění častěji než obyvatelé chudé poválečné Evropy? Pojďme se společně začíst do jeho slavného článku z roku 1953. Zde nejprve shrnuje, proč si myslí, že cholesterol v krvi přispívá k rozvoji kardiovaskulárních onemocnění.
Pacienti s anginou pectoris nebo po infarktu mají často vyšší cholesterol v krvi než stejně staří zdraví lidé. U nemocí provázených vysokou hladinou cholesterolu pozorujeme častý výskyt aterosklerózy. Při pokusech na zvířatech vyvolalo zvýšení cholesterolu v krvi aterosklerózu. A konečně: cholesterol se ve velkém množství hromadí přímo v aterosklerotických plátech a velmi pravděpodobně pochází převážně z krve.
Jedna malá odbočka: Keys se v dalším výkladu soustředí na celkový cholesterol. Rozdíly mezi jednotlivými lipoproteiny (HDL, LDL…) už sice vědci zkoumají, ale data jsou omezená.
Keys dále ukazuje, že ve srovnání s většinou evropských zemí umírají Američané středního věku častěji – a že příčinou je něco, co pojmenovává degenerativní onemocnění srdce. Toto souhrnné označení používá hlavně pro nejednoznačnost diagnostiky srdečních onemocnění. Spadá sem například angina pectoris, infarkt myokardu či koronární onemocnění srdce.
Jak uzdravit Ameriku
Jak je možné, že ve srovnání s válkou zničenou Evropou zaostávají bohaté Spojené státy americké v této důležité statistice? Je možné to nějak změnit? A měl by stát financovat výzkum v dané oblasti? Na poslední dvě otázky odpovídá Keys kladně. Doslova píše: „Co je možné pro Italy, Nory a Kanaďany, mělo by být možné i pro Američany.“
Ale co tedy je možné udělat? Za prvé: měření cholesterolu a příbuzných látek v krvi by mohlo sloužit jako indikátor sklonu k rozvoji aterosklerózy a degenerativního srdečního onemocnění. V té době to jsou prorocká slova – dnes se člověk pomalu nesmí mihnout v ordinaci, aby mu sestra nevypsala žádanku na rozbor krevních lipidů.
Keys dodává, že vysoké hladiny cholesterolu jsou nežádoucí. Proto je potřeba zjistit, co tyto hodnoty určuje a jak je lze ovlivnit. A opravdu, o 70 let později patří látky na snižování cholesterolu – statiny – mezi nejčastěji předepisovaná léčiva vůbec.
Vejce není nepřítel
Na léky pro snižování cholesterolu je však příliš brzy. Keys má jiný plán: přimět Američany, aby změnili své stravovací návyky. Nejprve shrnuje data týkající se vlivu konzumace cholesterolu na hladinu krevního cholesterolu. Ať už se na ně dívá zleva nebo zprava, souvislost se nedaří najít. Jeho minnesotští manažeři jsou skvělým příkladem. Sleduje je pět let, každý rok. Liší se krevní cholesterol mužů s nejvyšším a nejnižším příjmem cholesterolu v potravě? Prakticky ne – pozorovaný rozdíl není statisticky významný.
Jak již bylo řečeno, tělo umí vlastní produkci cholesterolu regulovat a při zvýšeném přísunu v potravě ji utlumí.
To ale pro Keyse není žádné překvapení. Má za sebou své italské tažení, kdy se svou ženou Margaret odebíral krev chudým neapolským dělníkům a zapisoval si jejich jídelníček. Už tehdy byl jeho hlavním podezřelým tuk. A nyní má k dispozici výsledky výživového experimentu na 21 tělesně zdravých pacientech se schizofrenií v nemocnici v Hastingsu. Vždy po měsíci se střídalo šest různých diet, které dodávaly stejné množství energie, bílkovin, minerálů a vitaminů, ale lišily se množstvím tuku a cholesterolu. Rozdíl v energetickém příjmu při změně množství tuku vyrovnávaly sacharidy.
A jaký byl výsledek? Změny množství cholesterolu v jídle se prakticky neprojevily na hodnotách krevního cholesterolu. To se čekalo. Při snížení denního množství tuku v potravě ze 114 g na 72 g však klesl celkový krevní cholesterol v průměru o 0,6 mmol/l. Při snížení na 15 g denně byl pokles ještě výraznější: 1,6 mmol/l. Zajímavé také je, že zhruba po třech týdnech se hodnota krevního cholesterolu ustálila a dále se nesnižovala.
Ale Keys má jiný problém. Data, která má k dispozici, se týkají krátkodobé změny stravování u lidí, kteří až do začátku pokusu žili na dietě relativně bohaté na tuky a cholesterol. Asi jako my tady v České republice nyní. A tak si klade otázku, která by mohla zajímat i nás dnes: jak na tom budou lidé, kteří se dlouhodobě stravují jinak.
Řekni mi, co jíš – od narození
Keys obrací pozornost do zahraničí. Nejdříve opráší data z poválečné Anglie. Angličané jedí podobné množství tuku jako Američané – margarín a pokrmový tuk jsou běžně dostupné. Ale maso, vejce a máslo jsou od roku 1940 na příděl, a proto jejich strava obsahuje téměř o polovinu méně cholesterolu. Přesto mají sledovaní muži z obou zemí pozoruhodně podobné hodnoty krevního cholesterolu. Druhá světová válka tak nechtěně přinesla užitečný model pro Keysovu teorii.
A co chudá poválečná Neapol? Tuky zde dodávají jen 20 % energie v jídle oproti americkým 36–38 %. Zhruba do třiceti let věku nevidíme prakticky rozdíl v krevním cholesterolu Italů a Angličanů. Pak se to ale láme: zatímco v anglické a americké skupině mají padesátníci vyšší cholesterol než čtyřicátníci, v neapolské skupině rozdíl prakticky nevidíme.
Podobný obrázek nabízí Madrid. Bohatší muži jedí více tuku a mají vyšší krevní cholesterol, podobně jako minnesotští manažeři. Chudší se příjmem tuku i krevním cholesterolem blíží neapolským dělníkům. A opět je rozdíl patrný zejména ve vyšším věku.
Šest zemí, jeden trend
Na závěr Keys vkládá onen slavný graf šesti zemí: Japonska, Itálie, Anglie a Walesu (hodnocených společně), Austrálie, Kanady a USA. Na svislé ose je počet úmrtí na sledované srdeční choroby na 1000 mužů daného věku. Na vodorovné ose je podíl energie z tuků, vyjádřený v procentech. Čím výše, tím více úmrtí, čím více vpravo, tím více tuků v jídle.
A skutečně. V obou věkových kategoriích – 45–49 a 55–59 let – vidíme krásně rostoucí závislost: země s vyšším podílem energie z tuků mají také vyšší úmrtnost na sledovaná srdeční onemocnění – viz graf 1.
Graf šesti zemí
Takto vedle sebe poskládaná data působí opravdu přesvědčivě. Keys v nich nachází silnou podporu pro takzvanou diet-heart hypotézu: tuky ve stravě ovlivňují hladinu cholesterolu v krvi, a tím i rozvoj aterosklerózy a riziko srdečních onemocnění.
Jenže za pár let vyjde článek, který položí několik nepříjemných otázek. A o něm si povíme příště.
Prameny a další čtení:
1. Keys, A. Atherosclerosis: a problem in newer public health. Journal of the Mount Sinai Hospital, 1953.
