Článek
Přílišné vytížení
Městská hromadná doprava je už svou existencí předurčena ke vzniku konfliktů. Je celkem jedno, zda si máte kam sednout nebo zda jste rádi, že se do příslušného prostředku vůbec narvete, vždy platí, že v ranní a v podvečerní špičce je situace nejhorší. Pochopitelně k tomu přispívají i ti školou povinní, kteří se mezi šestou a devátou dopravují do školy a kolem páté odpoledne zas opačným směrem.
Řešení je zde jednoduché, prostě jezdím v jinou dobu, abych se vyhnul davům. Nijak mě netěší tísnit se v přecpaném metru, o tramvajích či autobusech ani nemluvě. Vyrážím tak ideálně mezi 10. a 13. hodinou a lidé mi nepřekážejí.
Cestovat metrem se vyplatí mimo ranní a odpolední špičku. Vagóny jsou prázdné a lidé si nepřekážejí.
Drzá mládež? Pověra
Přestože hromadnou dopravou necestuji úplně denně, ani se jí nevyhýbám. Na nesnesitelné děti či mládež samozřejmě tu a tam narazím, není to však nijak běžný jev. Troufám si tvrdit, že pokud by takový důchodce, který si touží sednout, slušně a s respektem mladého člověka požádal, zda by mu uvolnil sedačku, většina by mu vyhověla. Z mého dlouholetého pozorování však vyplývá, že většina důchodců se omezuje na zlé pohledy a pod vousy mumlané komentáře o tom, že takhle zvlčilá ta mládež snad ještě nebyla.
Tohle se dá taky vyřešit docela snadno: prostě komunikujme, a to pokud možno v dobré víře a jednoznačnými slovy. Odpusťme si ženský přístup ve stylu „musíš poznat, co je špatně“ a normálně mládež konfrontujme. Je mezi ní stejný počet slušných lidí jako v předchozích generacích.
Zírání do mobilu
Ano, se spoustou lidí v MHD nemůžete ani navázat oční kontakt, protože jsou neustále nalepení na displej mobilu. Já bych si to však nevykládal jako arogantní záměr ignorovat případné žádosti o uvolnění místa k sezení. Může za tím být několik jiných věcí, v čele zejména se sociální fóbií, která je mezi mladými lidmi na vzestupu. Hrůza z toho, že vás osloví neznámý člověk, může být až paralyzující. Nezřídka se také stává, že obsah sledovaný v mobilu je natolik zajímavý, že daná osoba přestane vnímat dění kolem sebe, ponořena v hlubinách TikToku, Instagramu nebo zpráv na Novinkách.
Když vás člověk ignoruje, řeší se to o něco hůř. Zvlášť pokud se jedná o osobu s určitou formou sociální fóbie, lze očekávat, že na klepání na rameno či zvýšený hlas bude reagovat úlekem či dokonce agresivitou. Připouštím, že tohle je problém, je to však problém celospolečenský, nikoli dominantně u mladých lidí. Do mobilu koukají všichni od 12 do 70 let.
Tolerance k hovorům je mimo
Upřímně řečeno, pokud by v metru nebo v tramvaji každý telefonoval, byl by to hotový očistec. Proti tomu je koukání do mobilu učiněný ráj na Zemi! Představte si, že si chcete v klidu zajet třeba do Národního divadla nebo k fyzioterapeutovi, a cestou musíte poslouchat, jak něčí kamarádka začala chodit na erotické masáže a nemůže si to vynachválit, že si maminka neví rady s Honzíkovým úkolem na matiku nebo že Rek už zase dělá pevná hovínka. To všechno doplňují hovory vedené v ruštině, takže jste opravdu rádi, že jste jen v pražském metru a ne na zaoceánském letu. Za pár minut vylezete ven a máte klid.
Že by se spolu měli lidé v MHD více bavit? Proboha, jen to ne! Když se v narvaném dopravním prostředku začnou lidé překřikovat, telefonovat a vůbec hlasitě projevovat, je to dráždění nervů na nejvyšší možné úrovni. Klidně bych hlasoval pro možnost všude v MHD zablokovat signál s výjimkou nouzových hovorů.
Starší člověk nemusí být zatrpklý
Ano, připouštím, že pokud trpíte fyzickými bolestmi a ostatní se k vám nechovají hezky, ba dokonce ani neutrálně, není to nic příjemného. Ovšem tuhle situaci nijak neulehčíte tím, že se budete na všechny kolem mračit a v duchu je proklínat a posílat do horoucích pekel (což se někdy děje i nahlas). Přestože je to těžké, kdo jiný by si v takové situaci měl zachovat nadhled než starší člověk? Má už přece životní zkušenosti, pamatuje tyhle předchozí etapy života a měl by vědět, že pokud s někým bude jednat slušně a férově, je velmi pravděpodobné, že mu bude oplaceno stejnou mincí.
Vzhledem k umístění bydliště jezdím v rámci MHD prakticky výhradně metrem a sedám si jen tehdy, pokud je poloprázdné. Na pražské periferii je to snadné, protože narvané metro sem prostě nepřijede, a to ani v ranní špičce. Pokud je metro spíš plné, nesedám si a problém s tím, zda někoho pustit sednout, tedy vůbec neřeším.
Lidé se k sobě musí především chovat hezky a s respektem bez ohledu na věk.
Kdy pustit sednout a kdy ne
Když už tedy v metru sedím a nastoupí starší lidé, které by bylo zdvořilé nechat sednout, nastane jedna z následujících situací. Předem vyhodnotím stav tak, že metro bude narvané a vysloužil bych si trpké pohledy důchodců či jiných lidí, zvednu se a nechám sedačku prázdnou, ještě než se dostaneme vůbec do kontaktu. Částečně to je samozřejmě i z respektu vůči nim. Druhá možnost je, že vagon metra plný není, že zbývají volná místa k sezení, a v takovém případě zůstávám sedět vždy. Bez ohledu na to, jak se na mě takový člověk tváří, šťouchá do mě holí nebo mi nadává. Vlastně mě to spíš motivuje zůstat sedět.
Poslední situace, která moc nenastává, je, že metro je tak nějak na hraně přeplněnosti (s trochou dobré vůle by se někde na opačném konci vagonu našlo jedno či dvě volná místa) a přistoupí ke mně starší člověk a slušně mě požádá, zda bych ho nepustil sednout. Avizuji, že pražským metrem jezdím 13 let a tato situace nastala za tu dobu jednou. Naproti tomu nadávky a pasivní agresivita jsou při kontaktu s osobami dříve narozenými běžným koloritem.
Zamést si před vlastním prahem?
Rozhodně nebudu tvrdit, že se veškerá mládež chová v MHD příkladně, stejně jako nemohu říci, že by byli všichni důchodci bezohlední. Nemá asi cenu vést diskuzi o tom, kdo si začal, nicméně z mých osobních zkušeností jednoznačně vyplývá, že slušné a férové chování není ani mezi staršími lidmi vůbec běžné. A jak mohu očekávat respekt od ostatních, když já k nim ho nemám? Každý musí začít sám u sebe a vyhodnotit si, zda se při kontaktu s ostatními lidmi a komunikaci s nimi chová vhodně. Troufám si tvrdit, že je to nejlepší krok ke zlepšení situace.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní zkušenosti z používání pražské MHD
