Skálovky, sametoví pavouci, kteří se ukrývají v temných místech a dokážou lézt i po hladkém povrchu.

Pavouci jsou malí tvorové, kteří ale řadu z nás dokážou pěkně vyděsit. Kusadla, kráčivé nohy, pavučiny. Pro někoho noční můra, pro arachnology radost. Mnoho z nich žije ve volné přírodě a lidským obydlím se vyhýbají. Jiní se naopak lidským domovům nevyhýbají a buď žijí poblíž nebo dokonce v našich domovech. Velmi častým návštěvníkem našich domovů jsou například pokoutníci, třesavky, sekáči, ale výjimkou není ani řada jiných druhů. Skálovky, o nichž bude článek, jsou pavouci, kteří lidským obydlím nepohrdnou, ale stejně tak na ně můžeme narazit kdekoliv venku, často v temných místech, kde jsou skvěle maskované.

Zajímají vás pavouci? Se kterými druhy se můžeme v našich domovech setkat?

Skálovka domácí (Scotophaeus scutulatus)

Skálovka domácí patří do čeledi skálovkovitých (Gnaphosidae), která zahrnuje více jak dva tisíce druhů. Tato čeleď má své zástupce rozšířené po celém světě, přičemž drtivá většina z nich sdílí stejné nebo velmi podobné charakteristiky, mezi něž patří například aktivní lov bez tvorby sítí, noční aktivita nebo vyhledávání temných míst. U nás v republice žije hned několik druhů, například skálovka domácí, žlutavá, menší nebo třeba Latreilleiova. Řada z nich si je natolik podobná, že je lze rozlišit jenom porovnáním kopulačních orgánů.

Skálovka domácí má tělo velké zhruba 7-12 milimetrů, přičemž samice bývají o trochu větší než samci. Zbarvení je tmavě hnědé, šedavé až načernalé a zadeček bývá tmavší než hlavohruď. Zvláštností je kresba na horní straně zadečku, která připomíná jakýsi štít nebo znak, díky kterému dostala skálovka své druhové jméno „scutulatus“, což v latině odkazuje na štítovitý tvar. Rodové jméno „Scotophaeus“ pro změnu znamená „ten, kdo se skrývá ve tmě“. Tělo je zároveň pokryté jemnými chloupky, takže působí až sametovým dojmem. Oči jsou uspořádány ve dvou řadách, přičemž přední středové jsou výraznější a umožňují skálovce velmi dobře vnímat pohyb v její bezprostřední blízkosti. Končetiny jsou středně dlouhé, ale silné a umožňují skálovce nejen velmi rychlý pohyb, ale také možnost lézt po hladkých zdech a stěnách (i po skle), a to díky speciálním přilnavým strukturám na konci nohou. Velmi nápadný je pár snovacích bradavek u jejího zadečku.

Přes den se se skálovkou většinou nepotkáme, pokud tedy nejsme zrovna na zahradě a nepřemisťujeme třeba kameny, pod kterými se může skrývat. Jde o tvora s noční aktivitou, takže přes den se schovává v tmavých místech. Za nábytkem, v prasklinách zdí, pod lištami apod. Pokud je venku, pak je často pod kameny, kůrou, spadlými větvemi a různých škvírách. Když se setmí, opustí svůj úkryt a vydá se na lov. Nepatří k pavoukům, kteří by spřádali sítě a čekali, až se do nich něco chytí, ale aktivně svoji kořist hledají a loví rychlými výpady.

Její obětí je nejčastěji různý drobný hmyz a členovci. V domácnostech loví mušky smutnice, mravence, roztoče či drobné broučky. Na nohách má citlivé chloupky, které dokáží zachytit i sebemenší vibrace půdy a vzduchu. Když tímto způsobem „ucítí“ potenciální kořist, zpozorní a jakmile je kořist na dosah, rychle se na ni vrhne. Vědci zkoumající skálovky přišli s pomocí vysokorychlostních kamer na zajímavý způsob lovu. Skálovka tvoří lepivá vlákna, která nejprve připevní k podkladu a poté je hází na oběť, kterou zároveň rychle obíhá. Ta je tak brzy ochromena a skálovka ji může dorazit pomocí svých chelicer s jedovými žlázami. Její jed naštěstí není pro člověka nebezpečný, i když u citlivých lidí může vyvolat lokální reakci. Obecně je však skálovka vnímána jako neškodný pavouk, který naopak pomáhá domácnosti zbavit nevítaných druhů drobných bezobratlých.

Tak jako u mnoha jiných druhů, i u skálovek probíhá páření na jaře a v létě. Samci aktivně vyhledávají samičky a dvoří se jim pomocí specifických pohybů těla a vibrací. Když dojde k úspěšnému spáření, samice pak naklade několik desítek vajíček do kokonu na nějaké bezpečné místo, obvykle někam pod kámen nebo do škvíry za nábytkem.

Mláďata se líhnou za dva až čtyři týdny. Rozdílná doba líhnutí závisí na teplotě a vlhkosti okolí. I po vylíhnutí zůstávají malí pavoučci ještě několik dní společně u kokonu, než se následně rozptýlí po okolí. Jak rostou, tak se několikrát musí svléknout, než dosáhnou své dospělé velikosti, což je zhruba po několika měsících. Celkově se skálovka dožívá jednoho až dvou let.

Skálovka domácí je u nás běžným a celkem i hojným pavoukem, proto není nijak chráněná. Vyskytuje se v podstatě v celé Evropě, v severní Africe a areál jejího výskytu sahá i do západní až střední Asie.

Skálovka domácí tak bývá nenápadným obyvatelem našich domovů, o kterém často ani nemusíme mít tušení. Svojí přítomností však snižuje možný výskyt drobného hmyzu a v případě zahrady se podílí na udržení biologické rovnováhy. Není nebezpečná a pokud to jde, raději se kontaktu s člověkem vyhne.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://muzeum3000.nm.cz/clanek/pavouci-v-lidskych-obydlich-%E2%80%93-9-dil

https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-cesti-badatele-popsali-ojedinely-zpusob-lovu-pavouka-ktery-neumi-tvorit-site-40045862

http://www.naturabohemica.cz/scotophaeus-scutulatus/

https://journals.biologists.com/jeb/article/220/12/2250/34104/Hunting-with-sticky-tape-functional-shift-in-silk

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sk%C3%A1lovka_dom%C3%A1c%C3%AD