Článek
Systém známkování si ze školních lavic pamatujeme nejspíše všichni. Mnozí ho opětovně prožíváme se svými dětmi. Je to však ideální systém, který je dostatečně motivující pro zlepšování? Rozhodně není. Je ideální maximálně k tomu, aby se děti mezi sebou mohly porovnávat. Jenže toto porovnávání mnohdy může být zárodkem ke zhoršené motivaci dítěte, a dokonce i vzniku šikany.
Známka sama o sobě nemá vypovídající hodnotu. Je to škatulka, do které učitelé mohou zařadit jednotlivé děti. A přitom vůbec nereflektuje nejrůznější proměnné, které dítě během studia zažívá. Například pokud z některého učiva dostane dítě v prvním testu za 5 a ve druhém už 4, tak to takto napsané moc pozitivně nevypadá. Jenže pod hodnocením „dostatečné“ se může skrývat to, že se dítě zlepšilo byť jen trochu. Jenže hodnocení špatnou známkou ho může od dalšího zlepšení odradit, protože si dítě řekne, že to stejně nemá cenu.
Známky neznamenají kvalitní školní zařízení
Již na našem území funguje několik školských zařízení, které neznámkují. Známky udělují pouze v posledním ročníku, kde je to nezbytné kvůli přijímacímu řízení na střední školy. Hodnocení je zde založeno na komplexním pohledu na žáka a jeho znalosti, dovednosti a pokrok v daném učivu. Jinak na škole vše zůstává stejné, včetně výukových plánů a metod.
Například Kateřina Miturová ze Základní školy Petra Bezruče ve Frýdku-Místku svým žákům předává vysvědčení ve formě dopisu, kde mají děti komplexně zhodnocené své výkony, včetně pozitivních i negativních věcí. Zároveň tato učitelka pořádá třikrát za školní rok schůzku s žákem i jeho rodiči, kde probíhá slovní hodnocení. O výkonu dětí jsou tedy všichni průběžně informováni.
V dnešní době možná ani učitelé nemají už moc na výběr. Je kladen důraz na individualitu a snahu o citlivý přístup. Školství by se mělo snažit rozvíjet v dětech to, v čem jsou dobré, a mělo by se vyvarovat demotivace. Někdy totiž bohužel špatné známky mohly člověku ovlivnit život velmi negativním směrem, kterým by se nikdy ubírat nemusel.
Alternativou je slovní hodnocení
Stejně jako paní učitelka Kateřina Miturová je stejného názoru na známkování čím dál větší počet učitelů. Známky nemají velký motivační efekt a jsou spíše konstatováním výsledku než bližším porozuměním problému, který se u dítěte může vyskytovat.
Příkladem toho, kdy je slovní hodnocení lepší, může být například diktát z českého jazyka. Hodnocení se většinou zabírá počtem chyb, což nemusí v některých případech být směrodatné. Záleží na tom, kolik gramatických jevů test obsahuje. Například student může mít všechny chyby v písmenech s/z a zbytek bezchybný. I tak si může vysloužit špatnou známku, přestože veškerou látku kromě jedné umí bezchybně.
Slovní hodnocení by mohlo pomoci lépe odhalit učivo, které dítěti dělá problém. Rodiče by pak namísto toho, aby věděli, co konkrétně mají procvičovat se svojí ratolestí, namísto málo vypovídající špatné známky. Bohužel transformace našeho školství bude ještě dlouhý proces. Snad na jeho konci budeme schopni rozvíjet schopnosti, kterými dítě disponuje a pro které má vlohy. Škola by měla být místem, kde je umožněno se rozvíjet, a ne místem, kde jsou dětem přistřihávána křídla.
Zdroje:
