Článek
Když se bavím s učiteli napříč Českem, slyším jednu větu pořád dokola: „Nevím, jestli učím to, co mám.“
Někdo jede podle učebnic, jiný podle intuice, další podle toho, co si myslí, že chce inspekce. Výsledkem je školství, kde si každý tahá vlastní nit a doufá, že to nějak dopadne.
Jenže ve státech, které dlouhodobě patří ke světové špičce, by něco takového považovali za nepochopitelné. Oni totiž vědí jednu věc: bez jasných osnov není rovnost, kvalita ani jistota.
Když každý učí jinak, nikdo neví, co vlastně umíme
RVP mělo dát školám flexibilitu. Výsledek? Někde děti probírají vlastivědu měsíc, jinde se jí věnují půl roku. V jedné škole dítě v páté třídě píše souvětí, v druhé stále ladí psaní vět s velkým písmenem. U matematiky? Totéž.
Důsledek je jednoduchý a drsný:
to, co se vaše dítě naučí, záleží na tom, kde bydlíte, ne na jeho schopnostech.
Světová elita školství má jasno
Když se podíváte do Finska, Kanady nebo na některé provincie v Austrálii, najdete jednu společnou věc: konkrétní, jasné a celostátně platné osnovy.
Ne seznam zbožných přání.
Ne text, který musíte nejdřív deset minut luštit.
Ale přesně popsané učivo: co, v jaké hloubce a v jakém ročníku.
Výsledek?
Ať dítě chodí do školy v Helsinkách, nebo v nejzapadlejší vesnici, má stejnou šanci. To je rovnost, nikoliv nahodilost.
Učitelé potřebují oporu, ne mlhu
U nás je formulace typu „rozvoj gramotností“ naprosto běžná. Jenže učitel se ptá: A co to znamená v úterý první hodinu?
V zemích s osnovami mají učitelé prostor tvořit, ale na pevném základu. Ví přesně, co má být obsahem, takže mohou investovat energii do metod, příběhů, projektů – ne do věčného hledání, co vlastně má být cílem.
Jasná pravidla nejsou svěrací kazajka.
Jsou to koleje, po kterých se dá konečně jet dopředu.
Bez jednotných osnov neuděláme kvalitní učebnice
V Česku se nakladatelé často pokoušejí trefit RVP. Někdy se netrefí. Někdy si vyloží klíčovou pasáž každý po svém. A učitelé pak listují učebnicemi, kde důležité kapitoly chybí, některé se opakují a jiné jsou zbytečně povrchní.
Jestli chcete skvělé učebnice, musí mít autoři jasný rámec. Teprve pak vznikne něco logického a konzistentního.
Stabilita místo nekonečných revizí
RVP se pořád mění. Pořád se opravuje. Pořád se doplňuje. Výsledek? Učitelé neustále začínají od nuly.
Osnovy v nejlepších systémech mají jednu vlastnost: jsou stabilní. Revidují se jednou za delší čas, ne v tříletých smyčkách. Učitel tak může plánovat roky dopředu.
Kompetence jsou skvělé. Ale bez znalostí nefungují
Často slyšíme, že máme učit kreativitu, kritické myšlení nebo řešení problémů. Správně. Jenže to nejde postavit na prázdno.
Kriticky myslí ten, kdo ví.
Ne ten, kdo si tipne.
Bez pevného znalostního základu kompetence jen stojí na vzduchu. Špičkové systémy to vědí. Proto nejdřív budují základ, až potom staví dovednosti.
Co teď?
Náš systém nepotřebuje módní zkratky. Potřebuje jasný rámec pro všechny děti.
Ne diktát. Ne návrat do minulosti.
Ale strukturu, která dá smysl rodičům, dětem i učitelům.
Země, kde to funguje, mají jednu společnou věc: vědí přesně, co se učí.
Dokud to neuděláme i my, budeme dál chodit v mlze a tvářit se, že jde o „svobodu“.
