Článek
1) Původní role školy? Učit. Reálná role školy? Zachraňovat.
Ještě před pár lety byla škola místem, kde se děti hlavně vzdělávaly.
Dneska je to místo, které hasí to, co se nepodaří doma:
- první hranice,
- první autorita,
- první režim,
- první sociální dovednosti.
Učitelé nejsou jen pedagogové. Jsou náhradní rodiče, terapeuti, policajti, hygienici i mediátoři.
2) Moderní rodičovství často rezignuje na nepohodlné věci
Mnoho rodičů miluje své děti, ale bojí se být neoblíbení. A tak se doma netrénuje:
- čekání,
- respekt,
- zodpovědnost,
- povinnosti,
- řešení konfliktu.
Když pak dítě přijde do školy bez jediné hranice, čeká se, že to zařídí učitel. Ten, který dítě vidí 45 minut denně.
3) Učitelé vychovávají víc, než by kdokoli přiznal
Praktická realita:
Je dítě agresivní? „Škola má řešit.“
Je dítě nesoustředěné? „Škola má přizpůsobit.“
Má dítě nulový režim? „Škola musí motivovat.“
Má dítě nevhodné chování? „Učitel to nezvládl.“
Výchovné problémy jsou automaticky přesunuty na školu. A to je problém, o kterém se nahlas nemluví.
4) A jakmile to učitelé začnou dělat, jsou kritizovaní i za to
Učitel nastaví hranici? Je přísný.
Učitel trvá na pravidlech? Nemá pochopení.
Učitel dá důsledek? Je hysterický.
Učitel neuhlídá třídu? Je neschopný.
Ať udělá cokoli, rodí se kritika. A ta přichází rychle — někdy dřív než samotná informace.
5) Rodiče jsou zahlcení, učitelé vyčerpaní — systém stojí na přetížení
Rodiče běhají mezi prací a povinnostmi, školy mezi požadavky ministerstva a sociální realitou.
Výsledek? Obě strany jsou unavené, jenže jedna z nich má povinnost držet to pohromadě každý den.
A tou stranou je škola.
6) Vztah rodiny a školy by měl být partnerství. V Česku je to outsourcing.
Místo spolupráce vzniká model: „Vy to udělejte, my to budeme komentovat.“
Když učitel volá: „Máme problém,“ odpověď často zní: „Tak to řešte.“
Partnerství je pryč. Zbyla jen očekávání.
7) Co s tím? Bez změny rodinných návyků to škola sama nezvládne
Škola může učit sociálním dovednostem, může podporovat, může kultivovat.
Ale nemůže nahradit rodinu.
Nemůže suplovat základní výchovné návyky, které se budují od tří let, ne od první třídy.
Závěr: Děti nejsou problém. Problém je, kdo je vlastně vychovává.
Dokud bude společnost automaticky přenášet odpovědnost na učitele, budou školy každý rok bojovat víc a víc.
Děti to odnesou jako první. A učitelé hned po nich.
První krok ke změně je přiznat si jednoduchou věc: Škola nemůže vychovávat celou společnost. A neměla by.
