Článek
1) Děti nejsou problém. Systém je.
Veřejnost ráda ukazuje na žáky: jsou rozptýlení, hluční, neposední. Jenže škola nepadá kvůli nim. Učitelé zažívají největší tlak shora — z přetíženého, nečitelně řízeného systému, který mění pravidla rychleji než roční období.
Děti jsou stejné jako vždy: zvědavé, živé a schopné růstu, když mají stabilní prostředí. Jenže to je přesně to, co jim stát není schopen poskytnout.
2) Škola je každý rok jiná. A nikdo s tím nepočítá.
Nové RVP? Ano, ale bez hranic, bez harmonogramu, bez jasných kroků.
Inspekční požadavky? Ano, ale každý rok jiné.
Projekty? Ano, ale často se překrývají, dublují a navzájem popírají.
Učitelé neví, co platí. Co už neplatí. Co bude platit příští rok.
Tohle není reforma — to je permanentní zemětřesení.
3) Papír žije. Výuka přežívá.
Učitelé dnes často začínají skutečně učit až v listopadu — když vyplní dotace, formuláře, autoevaluace, plány, evaluace plánů, plánování evaluací a aktualizace plánů, které už nikdo nečte.
Realita v terénu?
- Učitel vyplňuje papír na papír.
- Školy evidují to, co nikdo nepotřebuje.
- Kontroly chtějí data, ne realitu.
A děti stojí uprostřed toho všeho — ne jako příčina, ale jako vedlejší oběť.
4) Chaos se prodává jako inovace
Reforma by měla přinést úlevu, stabilitu a směr. Místo toho přináší víc práce a méně smyslu. Vše zabalené do moderních slov, která vypadají dobře v prezentacích.
Realita je ale tvrdší:
Hlavním produktem českého školství je zmatek. Ne pokrok.
5) Učitelé pálí energii na věci, které dětem nic nepřinášejí
Kdy má učitel čas tvořit, přemýšlet, připravovat opravdovou výuku?
Večer. V noci. O víkendu.
Protože během pracovního dne jede administrativní závod, kde vítězí ten, kdo se nepoloží.
Tohle není práce s dětmi. To je přežívání v systému, který si plete inovaci s chaosem.
6) Nehoří učitelé. Hoří celý rámec
Opravdový problém neleží ani v dětech, ani v rodičích.
Leží v tom, že české školství neřídí strategie, ale improvizace.
Flexibilita je vynikající věc — ale ne, když se vyžaduje v prostředí bez jasného základu. Učitelé dnes pracují v permanentním provizoriu, kde ani vedení škol nemá jasné instrukce, protože je prostě nedostává.
7) Až jednou přijde skutečná reforma…
…nebude to ta, která přidá další metodické PDF.
Nebude to ta, která vytvoří třetí plán k prvnímu plánu.
Skutečná reforma:
- odstraní balast,
- zastaví nekonečný legislativní ping-pong,
- vyčistí prostor pro skutečnou výuku.
Pak zjistíme něco překvapivého:
Školy nehořely kvůli dětem. Hořely kvůli ohni, který se roky rozdmýchával na ministerstvu.
