Článek
Maminky na rodičovské to nemají jednoduché. Čas, kdy se nonstop starají o své malé dítko, se jim snaží zpříjemnit například jeden podnik v jednom krajském městě, který nabízí výukové i pohybové programy pro batolata pod vedením zkušených lektorek a také místo, kde si děti mohou pohrát, zatímco si maminky dají zaslouženou kávu.
V popisu této firmy naleznete chápavý a empatický přístup k maminkám, které zastávají tu nejzodpovědnější práci a které si zaslouží ten dortík i tu kávičku, aby lépe zvládaly tu náročnou každodenní péči o své andílky. Potud propagace dobrá. Nicméně když se pak člověk začte do nedávného příspěvku na Facebooku, zjistí, že ten chápavý přístup má své hranice.
Příspěvek tohoto podniku, který začíná slovy „Sorry, tohle muselo ven …,“ rozpoutal zajímavou diskuzi. Dotyčná paní se v úvodu zmiňuje o tom, jak se od ledna 2027 má zvýšit rodičovský příspěvek na 400 000,- pro nově narozené děti a o tom, jak na to někteří reagují v duchu „my ale chceme taky“. Dle autorky příspěvku ekonomikou lehce políbený divák přeci vidí, že na to stát nemá. Dále se v příspěvku dotyčná zmiňuje o ženě, která své dvouleté dítě dá do školky, a diví se, proč se má dotyčná potřebu za to obhajovat. „Krutíbrko a proč ne??? Dělám tuhle práci 10 let a jedno vám povím. Více než 80 % dvouletých dětí zvládne nástup do instituce levou zadní. A má to benefity na všech frontách - nové prostředí, nové podněty, socializační, komunikační i emoční zkušenosti … a život i ekonomika rodiny tleská. Nebudete tomu věřit, ale „užít si“ prcka dokáže dost dobře i pracující máma. Má to ale jednu podmínku - prcek musí být na takovou změnu připraven a vybaven - emočně i sebeobsluhou. To se ale bavíme o trávení „mateřské“ v mnoha různých podobách a o tom, jak moc se hypotéka nebo zaměstnavatel ptá nebo neptá. Proč to píšu. Nebylo by lepší, kdyby stát začal těmi penězi (které BTW nemá) spíš daňově zvýhodňovat a normalizovat zkrácené úvazky pro rodiče malých dětí? A né je vědomě zavírat doma na tři roky? Americká máma maže do práce tři měsíce po porodu. Česká máma frčí druhý extrém … Well done. No nic … sorry, muselo to ven.“ Pak následuje pozvánka na setkání s jednou paní učitelkou, která radí, jak dítě připravit na vstup do školy.
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. „Dá se užit dítě i při práci? Aha…od rána do 16 hod je moje pracovní doba. Pak nákup, cesta autem domu. Jsme na nějakých 17:30 třeba… pak rychle udělat dětem večeři, jsme cca na 18:00, když počítám opravdu strohou večeři. Pak vykoupat a děti jdou po 19.hod spát, aby ráno brzy vstaly do školy… ptám se tedy - kde si s nimi užiju ten čas. O víkendu? Kdy musím udělat všechno, co jsem nestihla přes týden? Vyprat oblečeni, trochu aspoň uklidit…já jsem si tedy nepořídila děti na to, abych je honem odložila a dívala se na ně akorát, když spí. Toto mne žádné peníze nedorovnají. Nehledě na to, jak jejich dětství letí,“ ozvala se jedna z mnoha maminek.
Ty, které se zapojily do diskuze často upozorňovaly na to, že dle odborníků většina dětí ve dvou letech na školku zralá není, a že je pro ně důležité být s mámou. Tento postoj je v souladu a tvrzením uznávaného odborníka PhDr. Václava Mertina. Ten říká, že dvouleté dítě musí být nošeno a mazleno a to jednou, blízkou osobou, se kterou naváže nejpevnější pouto, tzv. attachment.
V době, kdy se řešila novela školského zákona, která nařizovala školkám přijímat i dvouleté děti, se mezi politiky rozhořel spor o to, zda je to správně. Marek Herman a Jiří Halda dokonce vytvořili i petici „Dvouleté děti do školky nepatří“. Odpůrci novely strašili poškozováním dětí. Od té doby uplynul nějaký ten pátek a mnoho žen možnost dát dvouleté dítě do školky využilo. Některé ničila domácí rutina, jiné se brzy vrátily do práce ze strachu, že kdyby byly déle doma, že byl by pro ně obtížnější návrat do práce. U jiných zkrátka zvítězila finanční stránka věci. Spočítaly si, že je pro ně výhodné čerpat dvouletou rodičovskou dovolenou s větším měsíčním příspěvkem a pak se vrátit k původní profesi. A dítě? To si prostě na školku musí zvyknout. Složenky se neptají.
Přístup rodičů je různý. Jsou tací, kteří se snaží, aby byl přechod na školkovský režim co nejhladší, a tak se na to předem připravují. Zajímají se o to, co by jejich dítě mělo zvládnout před nástupem do školky a následně s ním dělají aktivity, které jej na tuto změnu připraví. Chodí s ním na různé kroužky, občas jej dají někomu pohlídat, aby si dítě zvykalo na odloučení, učí jej větší samostatnosti, aby si umělo umýt ručičky, obléknout se atd. Právě pro takové maminky je určený zmíněný podnik. Což se snažila vysvětlit dotyčná dáma na Facebooku v diskuzi pod svým příspěvkem: „Prošly mi centrem na dva tisíce dětí. Pokud si maminka do dvou let dá tu práci a dítě je osobností a emočně zralé (úměrně věku), tak není důvod nezkusit 2-3 dny v týdnu skupinku. Problém je v maminkách, které si rodičovskou kompenzují nechuť vrátit se do práce a z dítěte si dělají životně nutný projekt. Zpovykanost … mrkněte na to, jak to dělají např. v Dánsku či jiných severských zemích.“ Dále se dotyčná napsala: … „tam kde děti nezvládají ve třech letech nástup do školky vidím jednoznačně vinu na straně rodičů v kombinaci s nulovým adaptačním systémem školky. Děti lze na tuto změnu dobře a postupně připravit.“
Vyjádření, že to, že některá dítka mívají problém s adaptací ve školkách, je kvůli přístupu maminek, mnohé zvedlo ze židlí. Jedna diskutující například napsala, že „zpochybňovat výchovu rodičů jen kvůli tomu, ze jejich dvouleté dítě ještě není připraveno jít do školky, je dost hrubé.“ Další upozorňovaly na to, že to, zda je dítě zralé pro školku je dost individuální a některé věci se zkrátka těžko ovlivňují. Každé dítě má jiné tempo vývoje mozku, tedy emoční zralosti, motoriky, řeči atd. Jsou děti, které jsou více úzkostné, jiné jsou více rády v kolektivu…
„Každá rodina by měla mít možnost určit si nástup do školky podle sebe - a ne pro každou je to ve 2 letech ideální. Vyjadřovat se o maminkách, které chtějí počkat do 3 let jako o ,,zpovykaných“ - no moc dobrou reklamu si neděláte…,“ reagovala další diskutující. „Taky souhlasím, ať si to každý zařídí podle sebe, ale z dalších příspěvků autorky se dozvíme, že matky co dlouho zůstávají na rodičáku to dělají, protože se jim nechce do práce a taky že matky dvouletých dětí, co je dávají do instituce rozumí tomu, že je třeba, aby bylo dítě odolné a čelilo překážkám…jinými slovy, matky které dávají děti do instituce, nejlépe zřejmě dle paní pochopily co je pro dítě dobré a prospěšné do dalšího života a ty co jsou s ním doma, jsou líné a dítě mají jako životní projekt…spíš za tím vidím snahu o zviditelnění, jelikož porodnost klesá což jako první vždy pocítí školky a skupinky…takže je v zájmu autorky, aby co nejvíce matek umisťovali dítě co nejdříve,“ ozvala se další.
Maminky to vskutku nemají jednoduché. Je pochopitelné, že reagují podrážděně, pokud je někdo jen náznakem označí za zpovykané, nedej bože jako líné jít do práce dřív. Pokud se někdo na svých oficiálních webových stránkách tváří jako ten, kdo si váží žen na rodičovské dovolené, pak by měl více vážit vhodnost slov na sociálních sítích.
To, že předškolní vzdělávání dětem prospívá, neboť docházením do školek děti posilují svou imunitu, jsou samostatnější, zlepšují se jim kognitivní schopnosti a socializují se, to hádám, tak nějak každá máma vnímá. Ale když to k tomu není a dítě je hodně fixované na mámu, proč to lámat přes koleno? Jak říká psycholog Jaroslav Sturma, s dozráváním dětí je to jako s dozráváním jablka. „Jak poznáme, že je jablko zralé? Když samo spadne! Kdybychom je museli kroutit, abychom jej utrhli, museli bychom se dopustit násilí. Stejné je to s dětmi.“ Ženy, které respektují přirozený vývoj svého dítěte, a i přes zhoršení životního standardu rodiny s ním zůstanou déle doma, si zaslouží úctu, ne shazování.
Zdroje:
