Článek
Ve své skvělé knize Největší show pod Sluncem britský evoluční biolog Richard Dawkins přesvědčivě předkládá důkazy pro evoluční teorii a na konci textu uvádí také tristní výsledky výzkumu obeznámenosti americké veřejnosti s některými základními fakty o přírodě. Dawkins v dodatku knihy píše, že v letech 1982 až 2007 se v anketách téměř polovina (40 až 47 %) dotazovaných respondentů vážně domnívala, že Země a lidstvo jsou mladší než 10 000 let. Ve Velké Británii, autorově domovské zemi, byla sice situace lepší, ale s více než pětinou (22 %) respondentů rovněž nevěřících v dějiny delší než 10 tisíciletí je výsledek opět alarmující.
Tato fakta samozřejmě úzce souvisejí s otázkou kreacionismu (s nímž podle Dawkinse plně souzní asi 40 % všech Američanů), kterou se zde ale zabývat nebudeme. Spíše si ještě připomeneme jeden Dawkinsem citovaný výzkum, který už bude přímým odrazovým můstkem k tématu tohoto článku. Na dotaz, zda „dávní lidé žili ve stejné době jako dinosauři“, odpovědělo neuvěřitelných 42 % tureckých respondentů kladně. Výrazně lepší je situace například v České republice (souhlasí 15 % dotázaných) nebo ve Švédsku (souhlasí 9 %).[1] Uspokojivý výsledek by však měl být hluboko pod pěti procenty. Každopádně ve světle těchto poznatků zajímavě vyzní i novější výzkum, jehož výsledky byly nedávno publikovány ve Spojených státech.
Ty dokládají, že se Dawkins se svým, mírně řečeno, skeptickým pohledem na úroveň znalostí zejména americké populace příliš nemýlil. Podle zveřejněných dat se totiž bezmála polovina (46 %) Američanů zcela vážně domnívá, že dinosauři ještě nevyhynuli a dosud se s nimi můžeme setkat v některých odlehlých částech světa! Od kreacionismu zde tedy přecházíme do tematiky poněkud zdivočelé kryptozoologie. Na tomto místě je samozřejmě vhodné doplnit, že dinosaury jsou zde míněni pouze neptačí dinosauři, tedy klasické druhohorní formy – nikoliv ptáci, které v podstatě můžeme považovat za jedinou přežívající skupinu dinosaurů.[2]
Zmíněný výzkum nechala provést společnost Boat Rocker Studios jako reklamní akci na sérii svých dětských animovaných pořadů o dinosaurech s názvem Dino Ranch.[3] Ani další výsledky nejsou příliš povzbudivé. Z dvou tisíc dotazovaných dospělých Američanů zhruba 40 % stále věří, že dinosauři žili před pouhými 10 000 až 2000 lety a pětina z nich se dokonce domnívá, že vyhynuli teprve před stoletím! Více než polovina (54 %) dotazovaných pak uvedla, že dinosauři podle jejich názoru žili pouze v Severní Americe a Africe, což je vzhledem k velmi populárním objevům v Číně, Mongolsku nebo Argentině přinejmenším zarážející.[4]
Planeta Země je stará přes 4,5 miliardy let. Velká část populace se však i dnes domnívá, že svět vznikl před méně než 10 tisíci lety. (NASA/Apollo 17)
V průměru si pak dotazovaní byli schopni vybavit pouze čtyři jména dinosaurů (Tyrannosaurus rex přitom jasně dominoval), to už jsou však vcelku očekávatelné výsledky. Možná překvapivější je skutečnost, že dvě třetiny respondentů nedokázaly identifikovat obrázek sauropoda rodu Brontosaurus a polovina pak dokonce ani ikonického ceratopsida rodu Triceratops. Spíše humorným příspěvkem do problematiky je statistických šest dotazovaných z deseti, pevně věřících, že byl skutečně vědecky popsán rod „Doyouthinktheysaurus“ (při přečtení vznikne věta „Do you think they saw us“, neboli „Myslíš, že nás viděli?“; což je vtípek, který se objevil i v sérii Jurských parků).
Tato skutečnost však vypovídá spíše o špatné schopnosti vlastního úsudku a získávání relevantních informací respondenty. Smutnější je pak výsledek dotazu na společnou existenci (neptačích) dinosaurů a pravěkého člověka, v níž věří celých 30 % dotazovaných. Abychom ale zakončili výčet v pozitivním duchu, výsledky také ukázaly, že nové a korektní informace o dinosaurech mnohem lépe než dospělí zpracovávají děti. Vášeň pro druhohorní plazy je totiž přetrvávajícím fenoménem a ten má navíc spíše vzestupnou tendenci.[5] Tři čtvrtiny dotazovaných dospěláků přímo uvedlo, že jejich děti jsou na tom z hlediska znalosti tematiky dinosaurů mnohem lépe, než oni sami.
Taková je tedy realita aktuálního výzkumu ve Spojených státech amerických, zhruba stejně (byť nejspíš o trochu lépe) by na tom měla být také Evropa. Podobný výzkum s téměř identickými výsledky přitom probíhal například již v roce 2015, což dokládá, že jde patrně o setrvalý stav. Na tomto místě ještě podotkněme, že cílem zde není nikoho zesměšňovat nebo odsuzovat. Jde pouze o zamyšlení se nad možnými konsekvencemi těchto nelichotivých výsledků. Jistě by přitom někdo mohl namítat, že se o nic důležitého nejedná a dinosauři jsou s výjimkou ptáků již 66 milionů let mrtví[6], proč bychom se tedy o ně měli zajímat?
Je přitom pravdou, že v běžném životě se bez znalostí o dinosaurech drtivá většina populace zcela bez problémů obejde, to samé je ale možné říci také o ekologii, globálním oteplování, humanní medicíně a jiných v delším časovém horizontu již velmi důležitých tématech. Není potřeba, aby všichni z nás byli experty ve většině vědeckých oborů, což samozřejmě dnes již ani není možné, jistý pevný vědomostní základ by ale převážná část populace v rozvinutých zemích přece jenom měla mít. A pokud si i v roce 2021 téměř každý druhý Američan zcela vážně myslel, že tyranosauři žili ještě v období starověkého Říma nebo dokonce na počátku 20. století, pak je rozhodně něco špatně.
---------
Odkazy:
---------
1) Dawkins, R. (2011). Největší show pod Sluncem: Důkazy evoluce. Argo/Dokořán (edice zip, svazek 20), Praha (str. 377-383).
2) Chiappe, L. M. (2009). Downsized Dinosaurs: The Evolutionary Transition to Modern Birds. Evolution: Education and Outreach. 2 (2): 248–256.
3) Viz například odkaz https://www.boatrocker.com/boat-rocker-studios/kids-and-family/kids-and-family-details/2020/Dino-Ranch/default.aspx
4) O’Donovan, C.; et al. (2018). Dinosaurs reveal the geographical signature of an evolutionary radiation. Nature Ecology & Evolution. 2: 452-458.
5) Glut, D. F.; Brett-Surman, M. K. (1997). Dinosaurs and the media. The Complete Dinosaur. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press (str. 675–706).
6) Schulte, P.; et al. (2010). The Chicxulub Asteroid Impact and Mass Extinction at the Cretaceous-Paleogene Boundary (PDF). Science. 327 (5970): 1214–1218.
---------
