Davos má agendu, les má řešení: Proč je skutečná „světová vláda“ schovaná v podhoubí

Stromy a houby si už dávno vyvinuly sociální síť, která nepotřebuje 5G, nikdy nepadá a místo hoaxů distribuuje cukr a pro systém životně důležité informace. Vítejte ve skutečném přírodním Wood Wide Web, jediném internetu, kde jsme my lidé jen hluční a pomalí nováčci.

Představte si ten kontrast. Na jedné straně švýcarské kongresové centrum plné špatné kávy, vydýchaného vzduchu a lidí, kteří si myslí, že řídí planetu, protože mají na krku visačku „VIP Speaker“. Promítají se tu grafy, padají slova jako „synergie“, „konektivita“ a „resilience“. Všichni jsou ve stresu, při každém pípnutí ihned kontrolují své smartphony a děsí se toho, že jim ujede vlak, v tomto případě spíše přistavená limuzína. Je to divadlo lidského ega, které se snaží tak nějak manažersky uchopit chaos světa.

A pak je tu les.

Když vstoupíte do starého lesa, první, co vás udeří, je ticho. Ale to je jen iluze našeho nedokonalého sluchu. Pod povrchem, v hloubce několika centimetrů pod vašimi podrážkami, probíhá datový provoz, který by lehce zahltil všechny servery Googlu. Není tam žádný generální ředitel, žádná dozorčí rada, a přesto tento systém funguje s efektivitou, o které se Evropské unii, natož pak jiným „supervelmocím“, ani nezdá.

My lidé dnes trpíme, jak jsem psal v textu Digitální apnoe, pocitem, že bez online připojení přestáváme existovat. Bojíme se odpojení. Lesní ekosystém tento problém vyřešil už v prvohorách. Je online neustále. Jenže zatímco naše sítě slouží k posílání fotek koček a šíření rasové i jiné nenávisti, síť lesa slouží k jedinému účelu: přežití celku. Je to lekce z pokory, kterou bychom si měli zapsat za uši, kdybychom tedy přes sluchátka s potlačením hluku vůbec něco slyšeli.

Abychom pochopili, jak moc jsme pozadu, musíme se podívat na technologii, kterou les používá. Věda jí říká mykorhiza. Laik by řekl „kořeny a houby“, ale to je jako říct, že internet je „kabel a počítač“. Je to hrubé podcenění geniality přírody.

Kanadská ekoložka Suzanne Simardová strávila desítky let zkoumáním toho, co lesníci dlouho ignorovali. Zjistila, že podzemní svět je protkán hustou sítí houbových vláken (hyf), která fyzicky propojují kořenové systémy různých stromů. A ne, není to jen náhodné dotýkání se v kymácejícím se metru. Je to sofistikovaná infrastruktura.

Tato houbová vlákna fungují jako optické kabely. Přenášejí chemické signály, uhlík, vodu, dusík a fosfor. Jeden gram lesní půdy může obsahovat kilometry těchto vláken. Když James Cameron točil Avatara a vymyslel si posvátný strom Eywa, který propojuje celou Pandoru, jen vykradl skripta z této lesní biologie. Realita je totiž ještě fascinující.

Zatímco my musíme stavět vysílače a těžit lithium do baterií, abychom měli spojení, les si svou infrastrukturu k tomu všemu vypěstuje sám. Je to technologie, která je 100% biodegradabilní, samoopravná a energeticky efektivní. Strom nepotřebuje nabíječku; stačí mu Slunce. A houba nepotřebuje dotace; stačí jí cukr.

Zde se dostáváme k bodu, který by měl zajímat pány v Davosu nejvíce. Jaký ekonomický model les používá? Je to dravý kapitalismus, nebo utopický socialismus? Odpověď je fascinující: Je to obojí, a funguje to v dokonalé symbióze.

Na jedné straně je to tvrdý trh. Houby nejsou charita. Poskytují stromům těžko dostupné minerály (fosfor, dusík) a vodu, kterou vytáhnou z mikroskopických pórů půdy, kam se tlustý kořen stromu nedostane. Ale nechtějí za to „lajky“. Chtějí tvrdou měnu. Uhlík ve formě cukrů, které strom vyrobil fotosyntézou. Je to obchod. Nabídka a poptávka. Pokud strom přestane platit (například když je zastíněn a neprodukuje cukr), houba může omezit dodávky. Warren Buffett by tleskal.

Jenže pak do hry vstupuje fenomén „Mateřských stromů“ (Mother Trees). To jsou ty nejstarší, největší stromy v lese, které fungují jako uzly sítě (neboli tzv. huby). Simardová prokázala, že tyto stromy skrz myceliální síť posílají přebytky cukru malým semenáčkům ve svém okolí. Tyto semenáčky rostou ve stínu, nemají dost světla pro fotosyntézu a podle zákonů trhu by měly zemřít. Ale mateřský strom je dotuje. Udržuje je naživu, dokud nevyrostou natolik, aby se uživily samy.

Proč to dělá? Z lásky? Ne, z pragmatismu. Les zřejmě ví, že monokultura a osamělost je smrt. Aby tento ekosystém přežil bouře a sucha, potřebuje diverzitu a následovníky. Mateřský strom investuje do budoucnosti lesa, ne do svého čtvrtletního zisku. Je to sociální systém, který chápe, že síla celku je důležitější než okamžitý profit jedince.

V lese neexistuje koncept „too big to fail“. Když starý strom padne, jeho rozklad nakrmí ostatní. Ale zároveň existuje silná záchranná síť pro ty, kteří teprve začínají. Je to model, o kterém ekonomové sní, ale v lidské společnosti se nám ho nedaří replikovat, protože nám v tom brání naše vlastní chamtivost a krátkozrakost.

Představte si krizovou situaci. Na les zaútočí kůrovec nebo housenky obaleče. Co se stane?

V lidském světě, když přijde krize (pandemie, válka, pád burzy), naší reakce je okamžitá panika. Zapneme sociální sítě, začneme šířit neověřené zprávy, radit nebo nadávat, hledat viníka a nakupovat toaletní papír. Informační šum naroste tak, že se pravda stane neviditelnou.

Les reaguje jinak. Napadený strom okamžitě vyhodnotí chemické složení slin škůdce. Skrze kořeny a mycelium vyšle varovný signál do sítě. Stromy v okolí desítek i stovek metrů, které ještě škůdce ani neviděly, tuto zprávu zachytí. „Pozor, útok na sektor 4, typ hrozby: hmyz.“

Co udělají? Nezačnou diskutovat o tom, jestli je kůrovec hoax. Okamžitě začnou měnit chemismus svých listů a kůry. Zvýší produkci taninů a jiných hořkých látek, které hmyzu nechutnají nebo jsou pro něj toxické. Než k nim brouk doletí, jsou připravené. Mají totiž 24/7 zapnutý firewall.

Tato kolektivní imunita je fascinující. Je to decentralizovaná obrana. Není třeba čekat na rozkaz z ústředí. Každý uzel sítě jedná autonomně, ale v souladu s informací z celku. Jak jsem zmiňoval v úvaze Umělá inteligence trochu jinak, my se snažíme vyvinout AI, která by předvídala hrozby. Les už má takové prediktivní modely zabudované ve své DNA a v houbových vláknech.

Pokud bychom měli tu moc a mohli posadit Klause Schwaba a další lídry Světového ekonomického fóra pod dvousetletý dub a donutit je mlčet, co by se od něj mohli naučit?

1. Dlouhodobost není pětiletka. Les neplánuje na volební období. Plánuje na staletí. Mycelium buduje půdu, která bude živit stromy za pět set let. My dnes vyčerpáváme zdroje takovým tempem, že naše „ekonomická strategie“ připomíná spíše hysterický nájezd kobylek než budování civilizace. Skutečná elita myslí na generace, které se ještě nenarodily.

2. Spolupráce je výhodnější než konkurence. Jistě, v lese probíhá boj o světlo. Ale pod zemí převládá kooperace. Smíšený les, kde bříza posílá uhlík jedli, když je jedle ve stínu, a jedle ho v zimě vrací bříze, když ta nemá listy, je mnohem odolnější než smrková plantáž. My jsme si vytvořili svět specializace a izolace. Les nás učí, že diverzita, inkluze a vzájemná pomoc jsou pojistkou proti vyhynutí.

3. Skutečná moc není moc vidět. V naší společnosti často obdivujeme ty nejhlasitější. V lese je nejdůležitější to, co je skryté. Mycelium. Kořeny. Bakterie. To, co drží svět pohromadě, není koruna stromu, kterou vidíme na Instagramu, ale ta špinavá práce v podzemí. Davos je je často plný „korun“, které jakoby zapomněly, že bez kořenů jim jejich aktiva spadnou při prvním poryvu větru.

Až budete mít příště pocit, že se svět zbláznil, že politici nevědí, co dělají, a že technologie nás spíše zotročují, než osvobozují, nekupujte si letenku na Nový Zéland ani neinvestujte do bunkru.

Jděte do nejbližšího lesa. Vypněte telefon. Ne, vážně ho vypněte.

Sedněte si na pařez nebo si lehněte do mechu. To, co cítíte pod sebou, není jen fuj, taková ta špína. Je to nejvýkonnější živá sociální a datová síť na planetě. Je to Wood Wide Web. Systém, který tu byl dávno před námi a bude tu dávno po nás.

Možná by příští zasedání Světového ekonomického fóra mělo proběhnout v lese. Bez mikrofonů, bez cateringu, bez ochranky. Jenže to by si světoví lídři museli občas sednout do hlíny. A to se v kalhotách na míru dělá vážně špatně.

Navíc by jim hrozilo, že by poprvé v životě uslyšeli ticho. A v tom tichu tu nepříjemnou pravdu. Že oni nejsou ti, kdo tady vládnou.

Abychom dostáli zásadám kritického myšlení a vy si mohli ověřit, že si mykorhizní síť necucám z prstu, zde jsou podklady, ze kterých článek vychází:

Vědecké studie a odborné práce: