Denní snění a spánková paralýza: dvě strany jedné mince?

Denní snění je přirozená součástí lidského života. Jedná se o stav, kdy se člověk odklání od aktuálního dění a jeho mysl se upíná k vnitřním představám, fantaziím nebo vzpomínkám.

Spánkovou paralýzu lze definovat jako stav, kdy je člověk při vědomí, ale nedokáže se hýbat ani mluvit. Tento stav je způsoben přechodem mezi spánkem a bdělostí, kdy je mozek ještě v režimu REM spánku, ale tělo se již probouzí. Spánkovou paralýzu často doprovází halucinace, jako jsou pocit přítomnosti jiné osoby nebo tlak na hrudi. Trpí jí asi každý pátý člověk a může být doprovázena již zmíněnými halucinacemi, které jsou pro dotyčného často děsivé.

Halucinace během spánkové paralýzy mohou být vizuální, sluchové, hmatové nebo dokonce čichové. Často mají podobu děsivých postav, které se na člověka dívají nebo na něj útočí. Vědci si nejsou zcela jisti, proč se během spánkové paralýzy objevují právě děsivé halucinace.

Osobně se domnívám, že jde o zbytkové obrazy z našich snů, tedy nevědomých vyjádření se naší psychiky k našemu životu. K jeho nasměrování. V podstatě může jít o záchranou brzdu vlastního seberozvoje. Jsme přece jen výrazně vizuálně založené bytosti a náš mozek se jimi snaží vysvětlit si pocit paralýzy. Nevědomky nám vlastně říká, jdeš blbým směrem. Stůj!

Spánková paralýza obvykle trvá jen několik sekund nebo minut, ale nám se může zdát, že trvá mnohem déle. Pokud se vám stane, že zažijete spánkovou paralýzu, zkuste zůstat klidní a počkat, dokud nepomine. Můžete se pokusit pomalu pohnout prsty na nohou nebo na rukou anebo se pokuste soustředit na své dýchání. Za chvíli vše pomine.

Pokud vás spánková paralýza trápí často, měli byste se poradit s lékařem. Způsoby, jak snížit riziko spánkové paralýzy jsou a jsou kupodivu velice podobné těm, které se doporučují pro denní snění. Tedy hlavně jde o dodržováním pravidelné spánkové hygieny (cirkadiánní rytmy) a vyhýbáním se rizikovým faktorům: Nedostatek a nepravidelný spánek + stres + úzkost + deprese + zneužívání návykových látek. Jednoduše řečeno, k dobrému a klidnému spánku potřebujete pravidelný denní rytmus bez zbytečného stresového zatížení.

Kdežto u denního snění jde o to, aby váš denní režim byl co nejvíce kreativní a ne jednostranný. Jedním z průkopníků výzkumu denního snění byl americký psycholog Jerome L. Singer. Singer definoval denní snění jako „spontánní proud myšlenek v bdělém stavu, během kterého se věci odehrávají jinak, než tomu bývá v reálném světě snícího.“ Singer také zkoumal obsahy denního snění a zjistil, že nejčastějšími tématy jsou mezilidské vztahy, úspěch v kariéře a osobní rozvoj.

Denní snění je tedy kognitivní aktivita, která nastává, když naše mysl zabloudí od přítomného okamžiku. Když se vaše pozornost vlivem často monotónní práce, přepne na různé obsahy, například na vlastní vzpomínky, fantazie, plány do budoucna nebo také na řešení problémů.

A co když lze denní snění a spánkovou paralýzu považovat za dvě strany jedné mince? Oba fenomény se totiž týkají hranice mezi spánkem a bdělostí. Denní snění je stav, kdy se člověk blíží spánku, zatímco spánkovou paralýzu lze považovat za stav, kdy se člověk probouzí.

V obou případech je člověk v rozmezí mezi spánkem a bdělostí a jeho mysl se odpojuje od reality. Může však být denní snění jen jakousi „předehrou“ k spánkové paralýze? Co když máme-li přes den možnost se chvíli na svůj život zaměřit s plnou pozorností, a nevyužijeme-li toho, tak si zaděláváme na spánkovou paralýzu právě proto, že se nám jen naše nevědomí pokouší říct stůj, tudy nechoď, změň směr? Co když to, co vnímáme jako silně negativní, je ve skutečnosti velice pozitivní?

Co když pro klidný noční spánek potřebujeme projevovat svou kreativitu a emoce a svoje nadšení a pozitivní přístup k problémům, které k nám neustále proudí, právě přes den. Zatímco pro to, abychom toho byly vůbec schopni, potřebujeme mít pevně stanovený denní rozvrh s pevně určenou hodinou vstávání i usínání?

Pozitivní konstruktivní denní snění je, když vrhneme svou mysl dopředu a představujeme si budoucí možnosti kreativním a pozitivním způsobem. Co když je však člověk schopen svého samostatného vlastního seberozvoje, aniž by mu to, co v něm má dělat říkal kouč, guru nebo marketing?

Možná, že se stačí jen umět zasnít pozitivně, směrem k budoucnosti. Výrazně si tak posilujeme naše schopnosti abstraktního myšlení. Které mimochodem potřebujeme během svého vývoje, co by člověka, rozvíjet pořád.

A co když bychom měli na základě výše napsaného daleko více pracovat s denním sněním především u dětí a podporovat jej u nich? Denní snění je často odrazováno v tradičních vzdělávacích prostředích škol, ale taky doma v rodinách. Lidé kolem vás jsou při vašem zasnění se (z pohledem do blba …) povětšinou podráždění a křičí: „Kde jsi? Kam jsi zase zmizel? Posloucháš mě vůbec? Žáku Nováku, nedáváte pozor!“

A jiné podobné věty vypovídající o tom, že dotyčná osoba je naštvaná proto, že vy svou pozornost nevěnujete jí (jejímu egu, které vašim skelným pohledem skrze ní jen tiše míjíte), ale sami sobě. Nakonec se to vyplní, jen s tím rozdílem, že díky podobné reakci ve vás bobtná postupem času pocit, že se nedíváte do blba, ale na blba. Aspoň co se jeho komunikační linky týká. No a zkuste v takovémto světě otevřeně sdělovat lidem své názory a potřeby, že jo.

Podle mě je právě proto důležité denní snění chránit a podporovat, zejména u dětí. Totiž lidé, kteří denně sní, jsou více přemítavými jedinci, prohlubují se jejich smyslové vjemy, mají hlubší smysl pro soucit a projevují více rozhodování se podle morálky. A nakonec, děti, které jsou více přemýšlivé, soucitné a morální, vyrůstají v dospělé lidi, kteří budují spravedlivější společnost.

A to už stojí za to, nemyslíte?

Zdroje: