Jak děti zpracovávají agresivní podněty a co to má společného s komunismem

Co když děti ve skutečnosti bojují s jiným problémem – a to se špatným pochopením sociálních signálů? Které ještě zkresluje to, co zatím nevnímáme jako přímé ohrožení.

🔴 Sociální signály a dětská agresivita

Podle teorií o zpracování sociálních informací jsou agresivní děti často přecitlivělé na náznaky nepřátelství a berou je jako ohrožení, které si přečtou v chování jiných lidí. Studie autorů Tako A. Horsley, Bram Orobio de Castro & Menno Van der Schoot z Utrecht University pod názvem In the Eye of the Beholder (V oku pozorovatele) však v říjnu 2009 ukázala, že tyto děti mohou špatně interpretovat pro ně nejednoznačné situace a vnímat je jako hrozby, i když jimi tyto ve skutečnosti nejsou.

🔴 Výzkum očního kontaktu

Právě tento výzkum sledování očních pohybů pomocí eyetrackeru ukázal, že agresivní děti nevěnují více pozornosti nepřátelským podnětům, jak by se dalo očekávat. Místo toho se zjistilo, že se déle dívají na nejednoznačné podněty, ale přesto jim připisují nepřátelské úmysly. To naznačuje, že jejich agresivita může vyplývat z předem existujících schémat nepřátelství, která ovlivňují jejich vnímání a interpretaci sociálních situací. Odkud se tyto myšlenkové vzorce berou? Kdo je dětem podsouvá a jak?

🔴 Jak děti zpracovávají podněty

Podle této studie agresivní děti zpracovávají sociální podněty prostřednictvím myšlenkových schémat, která jim brání v úplném porozumění právě díky nejednoznačným informacím, které mají uloženy v sobě.

To vede k tomu, že i když se dívají na tyto podněty déle, nevěří jim nebo je neinterpretují správně. Tento proces pomohl vysvětlit, proč děti s vyšší úrovní agresivity mají tendenci připisovat nepřátelské úmysly situacím, které jednoznačně nepřátelské nejsou.

🔴 Příčiny poruchy vyhodnocování sociálních podnětů u dětí

Stejně jako vše živé potřebují i děti péči a starost. Potřebují pravidelnou komunikaci a pozitivní příklady chování dospělých. Rodiče, kteří vysílají protichůdné signály nebo nedokážou důsledně vymezovat hranice, mohou nevědomky přispívat k neschopnosti dětí správně zpracovávat a reagovat na sociální podněty.

V dnešní moderní době tráví děti značnou část svého času na sociálních sítích, kde jsou vystaveny idealizovaným a zkresleným obrazům reality. Na sociálních sítích totiž chybí mnoho neverbálních signálů, které jsou klíčové pro plné pochopení smyslu komunikace, což může vést právě zmíněným k nesprávným interpretacím a zvýšené citlivosti na domnělé hrozby.

Společnost a kultura a její mediální zkratky často zdůrazňují agresi a konflikt jako běžný způsob řešení problémů, což může ovlivnit i chování dětí. Navíc, naše současná společnost zrovna neklade důraz na empatii a porozumění, a to směrem právě ke starším.

🔴 Jakými jsme tedy příklady?

Vezměte si jako příklad chování politika ODS, bývalého náměstka ministra spravedlnosti, který ve svém volném čase vykonával funkci „ředitele“ domova důchodců v královéhradeckém kraji. Při tom rozdával zakázky místním krajským sponzorům této strany. Následně jej místní ODS kryje a relativizuje informace kolem tohoto případu, aby sama nevypadala blbě.

Představte si, že je vaše dítě vystaveno tomuto informačnímu šumu. Všichni se zmíněném problému kolem dokola baví. Někdo je proti tomu, někdo to naopak schvaluje a někomu je to jedno. A kdo jiný než my, dospělí, bychom měli dětem sdělovat to, co je dobré a to, co je špatné?

Okrádat podvodem domov pro staré lidi a zneužívat tím prostředky státu není v pořádku! Co si z toho asi dítě pro své chování odnese za poučení, co myslíte? My děti často podceňujeme a nevnímáme to, že ony perfektně, a hlavně neverbálně vnímají nás a lidi kolem sebe. Tak by si zasloužily i přesné návody v podobě našeho postoje a pojmenování toho, co je za hranou a proč.

🔴 Komunismus je zpět víc, než si myslíme

Jedním z klíčových způsobů, jak můžeme pomoci dětem je naše vlastní práce na sobě a vlastní seberozvoj. Právě pro ty postoje. Většina české společnosti – aspoň ta, co volí pohrobky komunistů se totiž ještě dnes domnívá, že krást je pořádku, protože okrádat cizí (ve výše zmíněném případu stát a kraj) nebolí, hlavně, když zbude něco pro dotyčného. Samozřejmě se k tomu veřejně nepřizná. Ale rozdílnost toho, co říkají dospělí doma a co venku, děti permanentně vnímají.

Tyhle postkomunistické tendence jsou v našem chování vyryté tak hluboko jako deset přikázání. Komunismus zničil demokracii ne venkovně represemi, popravami a gulagy, ale především tím, že zničil vnitřní postoje nás k tomu, co je správné a co správné není. A to důkladně a systematicky.

A proto jen poskytnout dětem lepší a pozitivní vzory nestačí. Současný svět je z přemíry umělého pozitivismu už nemocný. Je ho všude až moc, skoro jak za éry sovětského komunismu, kdy včera bylo už zítra. Jde totiž o pozitivismus falešný, vytvořený pro efekt a tenhle podvod děti intuitivně dobře rozeznají.

To, co je třeba dělat, je zpochybňovat zavedená schémata. Ta schémata, která jsou zodpovědná za komunistické myšlení i takovou dobu potom, co by nám od něj teoreticky nemělo nic hrozit. Opak je pravdou. Děti jsou barometrem společnosti. A dnešní generace nám toho svým chováním říká o návratu komunismu víc, než si zatím uvědomujeme.

Víte, jak to tehdy bylo? Chtěli mír, chtěli sociální spravedlnost a rovnost. A začalo to nevinně, jemně agresivním chováním nespokojených mladých obyvatel společnosti, které nevěděla po I. světové válce jak dál a snadno podlehla jejich slibům = tedy lžím a populismu.

Zbyla nám po tom všem druhá světová válka. Vyprovokovaná komunismem. Válka, co porodila fašismus a nacismus díky jeho podpoře. A výsledek práce této mírotvorné matky? Miliony mrtvých lidí a těžké rány na duši světa i ekonomice a vzhledu celé planety Země.

🔴 Co s tím můžeme dělat?

👉 Můžeme pracovat s dítětem na identifikaci situací, kdy jim zbytečně a neoprávněně přisuzuje nepřátelské úmysly, a naučit ho, jak tyto myšlenky zpochybnit a nahradit je realističtějšími.

👉 Můžeme učit děti právě taková dovednostem, které potřebují k tomuto pochopení a vytváření skutečně pozitivních vztahů mezi lidmi a odpovědnému rozhodování se v nich. Tímto způsobem mohou další generace lépe rozlišovat mezi skutečným nepřátelstvím a neškodnými situacemi.

👉 Můžeme právě kvůli vztahům budoucích generací učit děti, jak se empaticky vcítit do druhých a jak skrze emoce lépe chápat jejich pohled na věc, což pomůže pomoci snížit vývoj nepřátelských podnětů. Proč se ještě dnes s dětmi bojíme mluvit o emocích?

👉 Můžeme hodně přidat ve výchově a rodičovství. Konzistentní a jasná komunikace od rodičů a vychovatelů může pomoci dětem rozvíjet přesnější vzorce chování se vůči rodině i společnosti. A ne si tuhle výsadu života nechat vyfouknout video podfukářem z Čapáku a hajlujícím motorovým smajlíkem.

👉 Můžeme pracovat více na zapojení mindfulness a meditace do našeho života. Avšak když se sami neumíme zastavit a nebýt vůči svému zdraví agresivní, jak to můžeme chtít po dětech? Naučit je i sebe být více vnímavými k přítomnému okamžiku a méně reagovat na základě automatických, často právě negativních myšlenkových vzorců strachu. Zbytků chování z dob komunismu.

👉 Můžeme daleko více dbát doma, ale i ve škole na vzdělávání o sociálních normách a pravidlech. Tzv. etiketě. Ona není jen přežitkem z minula. Naopak její role je dnes daleko přesahující současné vnímání světa. Tvoří totiž bezpečná místa pro setkávání tím, že stanovuje jejich hranice a situace ohraničuje též pomocí vzhledu.

🤗 Agresivita je v lidském životě běžná věc. Je to schopnost organismu mobilizovat své síly k zápasu o dosažení nějakého cíle. Je to schopnost vzdorovat těžkostem. Ale když jí ve společnosti začíná být moc? A především u dětí a mládeže, něco nám to říká.

Není toho na ty naše děti za posledních pár let trochu moc? A necháme je se zase nevědomky přimknout se k těm typům chování, kterými mi sami opovrhujeme? Tohle už tu nejednou bylo. Je na nás, co s tím uděláme.

👤 Na každém z nás.

Zdroje: