Článek
Asi to znáte. Večerem se nese vůně skončeného dne a vy ochutnáváte plnými doušky svobodu osamění, když děti upadly do postele a chrní. Přijdete k partnerovi a zkusíte se ho dotknout na jeho oblíbeném místě. Zkoušíte ho naladit na stejnou sexy vlnu. Zavrčení vaším směrem jako by nevycházelo z něj. „Co chceš?“
Výsledkem není přijetí, ale odmítnutí. Umět spolknout tuhle porážku nebylo, není a nikdy nebude pro naše ego jednoduché. Má nás chránit a tady dostalo docela na budku. Sice dostanete polibek na dobrou noc, v hlavě vám však běží štěpná reakce. A tak se kromě jiného ve vaší, podotýkám společné posteli, hromadí namísto lásky vztek, zklamání, bezmoc, strach anebo dokonce i nenávist.
Kolik bezesných nocí vzniklo proto, že je ten druhý unavený, nevšímavý nebo mimo? Stačí zabloudit do romantismu předminulého století a vypůjčit si tam několik románů. V nich se sice nedočtete zrovna to, že sexualita je nejmocnější síla mezi nebem a zemí, ale trochu vás aspoň uspokojí. V představách.
V reálném životě jde málokdo odfiltrovat sexuální pnutí do knihovny a tak mezi partnery často propuká kolotoč vzájemných invektiv, ironického ponižování, zraňování až nakonec vše vyvrcholí, jak jinak než tradičně lidsky, a to válkou.
Otevřít se tomu druhému při hledání cesty, jak ven tohoto bludného kruhu mnohdy znamená obnažit se ještě více než při sexu. Co? Myslíte si, že víc nazí, než při milování už být nemůžete? Když totiž hledáte odzbrojení a ukončení konfliktu, dostanete se až za hranice zatím poznané nahoty. Potkáte tou cestou své ego, které vám bude uštěpačně radit, ať se neprodáte moc lacino a kdesi cosi.
Výsledkem může být druhé kolo, které se z lokální přestřelky dvou zcela opilých pohraničníků, rozroste v jaderný konflikt. Proč? Inu, kvůli boji o moc. Ten, kdo o sexu ve vztahu rozhoduje, drží v rukou moc. A ta se rovná moci jádra atomu. Vyzařuje stejně silnou energii. A je jenom na nás, zda-li se ona intimita stane tím, co nás posiluje nebo tím, co nás zničí.
Právě proto je taková dlouhá léta lidské existence dáván takový důraz na to, kdo rozhoduje. Osvícení monarchové nebo všelidové hlasování? V našem případě však nejsme v parlamentu, ale v ložnici, a i proto k tomuto problému takto přistupujme.
Nejprve si zkusme uvědomit, že ne skutečně znamená ne. To je třeba akceptovat. To se změnit nedá a partner na to má plné právo. Neskrývá se v tom odmítnutí naší osoby, jak náš mozek hned počastuje ego, ale jde mnohdy jen o výraz toho, že náš partner nechce, nemůže nebo prostě jeho energie nestačí ani na sprchu natož pak na takovouhle fyzikální rošádu. Důvody vynechme. V tom problém nespočívá.
Sexualita je vždy záležitost nás obou. A tady už narážíme na ty hloubky. Ne všichni z nás jsou ochotni nést odpovědnost za to, co v životě děláme. „Mně se nechce, to, že ty chceš sex, je jen tvůj problém“. Dost při tom mrazí, co? Sex není jen tvůj a můj problém. Jde o to, že je to zodpovědnost nás obou. Koneckonců u partnerství to tak je se vším. Každý problém je náš problém.
A pokud tomu tak není, pak je vize co dál se vztahem celkem jednoduchá. Partnera jsme si zřejmě vybrali špatně. Tak šup a další. Nejde totiž vůbec o sex. Ale o způsoby komunikace a řešení problémů. A právě ty nám naše sexualita celkem spolehlivě poodhalí.
My si jich však moc nevšímáme, často totiž v představách žijeme s princem a v realitě, když se probudíme, je vedle nás jen chrápající a prdící gorila. Na druhou stranu to platí taky. Však, kdo by stál doma v posteli o marketingovou odbornici, co vypadá, že právě znásilnila všech 12 měsíčků a dostala tu lukrativní zakázku zplanýrovat jim ty jejich dolmeny na výhodnou stavební parcelu? A ještě bez studie EIA?
To, co v partnerské lásce ohrožuje sex, je naše nabuzení na výkon za účelem splnění úkolu potřebného k dosažení moci. A jakou že spolupráci vídáme běžně v životě kolem? Skoro všude se to děje bojem, manipulací a hraním her. Za účelem dosažení toho svého. I proto se často náš vlastní vztah, kde bychom měli tu chuť po ovládnutí světa vypnout, stává jen dalším soubojovou arénou o moc, kdo z koho.
Dokonce jsem slyšel to, že tím, že „ho přeci nechci“, tak mu ukazuji, jak jsem sebevědomý a silný jedinec. No to možná taky, ale v prvé řadě jsem vztahový blbec. Vztah dvou osobností není nikdy o jejich souboji, ale o spolupráci. Nebo vy snad chcete milovat někoho, kdo vás stále zraňuje? Nic proti masochistům. Anebo chcete milovat toho, kdo vám do života vnese radost, soulad a vášeň? Prostě lásku?
Vztahem dvou dospělých osob v páru se naplňuje náš lidský potenciál na maximum. Je to poslední stádium muže i ženy. Ve vývoji druhu. Ten završujeme umění spolupráce. Jistě, nikdy to není na tři, dva, jedna a všechno jede, jak má. Spousta z nás si sem přinese traumata, noční děsy z dětství a zlé zážitky z minulosti. A někdy je to i opravdová hrůza z násilí, co jsme prožili. A právě proto vedle sebe potřebujeme partnera a ne jen romantickou představu. Protože sexualita tohle vše obnaží víc, než si dokážeme zprvu vůbec uvědomit.
A umět se dotknout toho druhého tak, aby v tom byla jemnost, slast, trpělivost a i odmítnutí, chce velkou porci lásky v srdci. Sex není o tom nabídnout sebe jako hřiště a ty si tam dělej, co chceš. Každá hra na světě má svoje pravidla, svoje dresy, svoje pomůcky, svoje publikum a svou cenu. Umíme-li se v tomhle v průběhu vytváření vztahu otevřeně domluvit, máme šanci najít lásku s velkým L. Chce to mít svůj semafor.
Takže ještě jednou. Ten, kdo o sexu ve vztahu rozhoduje, drží v rukou moc. Zkuste v tomto ohledu spolupracovat. Odmítnutí potom není výzva na souboj. A láska v partnerském sexu potom neznamená, kdo z koho. Jde o přijetí toho, co je tak, jak to je. Bez vytáček a obezliček. Bez konspiračních teorií. S láskou.
Takže jo, kdo chce skutečný vztah, měl by vědět, co ten druhý v sexu chce, co nechce a o čem se dá smlouvat. Je to jako semafor. Něco je pro vás červená - stůj, něco oranžová - pozor, připrav se a něco zelená - jeď na plný plyn. Tohle je dobré si z obou stran vzájemně domluvit. Ušetří vám to spousty promarněného času a proplakaných kapesníků a snědených brambůrků.
Platí to však jen pro ty, co chtějí mít opravdový vztah. Trvá to nějakou dobu, je to náročná práce. Umět druhému říkat pravdu o sobě. Pracovat. Na sobě. Ale dokážete to vždy, když budete chtít spolupracovat. Máte na to celý život. Milovat se. S láskou. To je jediná síla, která může přemoci lež. Lež si totiž nikdy v boji o moc nemůže dovolit porážku. Pravda ano.
