Článek
Trocha teorie na úvod
D-Ticket je měsíční jízdenka na veřejnou dopravu platná v celém Německu. Je k dispozici výhradně jako měsíční předplatné. Pokud tedy přijedete do Německa třeba 20. dne v měsíci a odjíždíte 10. dne následujícího měsíce, budete muset zaplatit dvě měsíční jízdenky, pokud byste chtěli D-Ticket využívat po celou dobu.
Zpočátku jízdenka stála 49 eur měsíčně, od ledna 2025 si ji můžete pořídit za 58 eur. Historicky navazuje na časově omezenou experimentální devítieurovou jízdenku z roku 2022 (vyzkoušel jsem ji tenkrát při cestování na Rujánu či do Hamburku, kde platila i na lodní linku od Labské filharmonie).
Aktuální jízdenka Deutschlandticket platí pro cestování druhou třídou téměř ve všech druzích místní hromadné dopravy jako jsou regionální vlaky, příměstské vlaky (S-Bahn), metro (U-Bahn), tramvaje či místní autobusy. V některých případech platí jízdenka i pro přeshraniční hromadnou dopravu v blízkosti hranic. Jízdenka je na jméno a je nepřenosná. Přeprava osob, jízdních kol a psů není v ceně. Jízdenka D-Ticket neplatí ve vlacích IC, EC, ICE nebo u dopravců dálkové dopravy jako je například FlixBus / FlixTrain, nelze ji ani využít třeba pro plavbu lodí na německé ostrovy v Severním moři.
Jak si ji pořídit?
D-Ticket se obvykle prodává jako elektronická jízdenka prostřednictvím různých aplikací nebo na čipové kartě. Pro turistu, který se do Německa chystá jen na pár dnů, je nejjednodušší pořídit ji elektronicky přes internet. Zde se ale objevuje pár zádrhelů. Deutschlandticket funguje jako předplatné, které lze zrušit nejpozději do 10. dne každého měsíce s účinností od konce měsíce. Pokud předplatné nezrušíte, automaticky se prodlouží a bude vyžadována další platba.
Prodejců jízdenek je mnoho a v drobnostech se liší – například v tom, do kdy lze předplatné uzavřít. Někteří prodávají mobilní jízdenku i po 10. dni měsíce, jiní ne. Platba se obvykle provádí inkasem, což může být komplikace pro cizince. Naštěstí mnozí prodejci umožňují platbu kartou nebo přes PayPal, takže jízdenku si mohou zakoupit například i turisté nebo přeshraniční dojíždějící mimo oblast SEPA.
Moje zkušenost s nákupem
Než jsem se vydal do Německa, hledal jsem prodejce, který by nejlépe vyhovoval mým potřebám. Na základě diskusních fór se mi jako nejlepší varianta jevila aplikace „mo.pla“, která údajně umožňuje zrušit předplatné i den před koncem měsíce. To jsem ale nevyzkoušel – při pokusu o nákup v autobusu směřujícím do Berlína se mi to opakovaně nepodařilo. Zvolil jsem tedy jinou a jednodušší alternativu – nákup přes web Germanytransitpass.com, který doporučuje i známý cestovatel Mark Smith neboli „The Man in Seat 61“.Výhodou je, že není nutné stahovat aplikaci, stránka je v angličtině a přehledná. Jízdenku lze ale koupit vždy jen do 10. dne daného měsíce. Takže například 15. srpna je už jízdenka na srpen na těchto stránkách nedostupná. Při nákupu je důležité zvolit, pokud nechcete trvalé měsíční předplatné, možnost „Immediate termination – no future payments“. Po vyplnění údajů (e-mail, jméno, datum narození, poštovní kód – zadal jsem své české PSČ, výběr měsíce) a zaplacení částky 58 eur normální debetní kartou se mi v e-mailové schránce okamžitě objevila zpráva s odkazem, díky němuž jsem si stáhl jízdenku do Google Peněženky. Vše proběhlo rychle a bez problémů. Vyžádat si posléze můžete k platební operaci i fakturu (vše přes e-mail, který bude doručen). Upozorňuji, že se nejedná o stránky oficiálního státního prodejce, ale jen web zprostředkovatele.
Možností, jak si pořídit jízdenku je mnoho, osvědčené se zdají být i aplikace regionálních dopravců – např. MVV (Mnichov), HVV (Hamburk) a dalších. Popisuji zde samozřejmě jen svou zkušenost a neručím, že bude nákup bez problémů zrovna, když si budete jízdenku kupovat vy.
Jak se s jízdenkou pak cestuje?
Po zaplacení a stažení jízdenky do mobilu můžete ihned začít cestovat. My jsme dojeli linkovým autobusem z Prahy na Berlin Südkreuz a nasedli do S-Bahnu směrem na Potsdamer Platz, kde jsme měli hotel. Druhý den jsme pokračovali regionálními vlaky na sever Německa. Ve vlacích průvodčí jízdenku kontrolovali načtením QR kódu, v autobuse stačilo ukázat jízdenku řidiči. Nikdy nenastal žádný problém – jen si dejte pozor, aby se vám nevybil mobil.
K cestování vlakem doporučuji aplikaci německých drah DB Navigator, kde si lze při vyhledávání spojení (záložka 'Booking') zvolit možnost „D-Ticket services only“. Na severu Německa je pak užitečná regionální aplikace pro Šlesvicko-Holštýnsko NAH SH. V ní si můžete plánovat výlet veřejnou dopravou, zahrnuty jsou vlaky, autobusy i lodě.
Výhody a nevýhody
Veřejná doprava v Německu je podobně spolehlivá jako u nás, také se občas může vyskytnout zpoždění. Některé spoje bývají přeplněné, například ty ranní a dopolední směřující k moři o víkendu, kdy se ve zvýšené míře ve vlacích objevují také cyklisté s koly. V DB Navigatoru je uvedena předpokládaná naplněnost spojů, což se také může hodit.
Nevýhodou regionálních vlaků na delší vzdálenosti je časová náročnost a množství přestupů. Výhodou je výrazná úspora nákladů a jednoduchost – nemusíte řešit místní tarify, stačí nastoupit.
Kontext a širší dopady
D-Ticket je finančně dostupnou a spolehlivou možností, jak volně cestovat po celém Německu. Diskutuje se ale o jeho ekonomických dopadech – kritici upozorňují na zátěž pro veřejné rozpočty, zastánci naopak na přínos pro sociální oblast. Spolková vláda plánuje spolufinancování i v roce 2026, ale podle dopravních svazů vzniká významná finanční mezera. Jedním z řešení by mohlo být zavedení automatického cenového mechanismu, který by každoročně cenu jízdenky mírně zdražoval.
Ekologické dopady
Z hlediska snižování emisí skleníkových plynů Deutschlandticket funguje dobře, potvrzuje studie vědeckého konsorcia Ariadne, které sdružuje šestadvacet předních německých výzkumných institucí. Podle Nicolase Kocha z Postupimského institutu pro výzkum dopadu klimatických změn data ukazují, že podíl automobilové dopravy klesá ve prospěch hromadné dopravy. Údajně až šestnáct procent lidí začalo od zavedení Deutschlandticketu volit místo jízdy autem cestu tramvají, autobusem nebo vlakem. U cest delších než 30 km stoupl počet uživatelů hromadné dopravy o 34 %, což vedlo ke snížení emisí o 6,5 milionu tun ročně. To je zhruba 1 % německých ročních emisí oxidu uhličitého.
Studie také potvrzuje zlepšení mobility ve venkovských oblastech. Například v okolí Kasselu vzrostl počet cestujících v autobusech o více než 10 %. Zavedení principu „každá vesnice – jednou za hodinu“ výrazně zlepšilo dostupnost dopravy. Pozitivní efekt jízdenky Deutschlandticket je třeba vidět ve spojení s dalšími opatřeními. Jak upozornili autoři studie, kromě zřízení jednotné jízdenky je třeba posílit hromadnou dopravu a snížit celkovou cenu, zejména s ohledem na nízkopříjmové skupiny obyvatel. „Tato strategie je správná nejen ve světle cílů ochrany klimatu, ale také nabízí mnoha lidem skutečnou alternativu,“ uvedl profesor z univerzity v Kasselu Carsten Sommer a dodal, že „kombinace atraktivní nabídky a cenově výhodné jízdenky Deutschlandticket posiluje společenskou soudržnost a snižuje závislost na automobilitě.“
Inspirace pro Českou republiku?
V Česku se podobná debata zatím nekoná. Maximálně si můžete koupit předražený OneTicket, který platí jen na železnici a stojí 6600 Kč na měsíc. Do MHD ani příměstských autobusů vás s ním nepustí. Důvody jsou nejspíše ekonomické, možná za tím ale stojí také politická nechuť něco podobného vůbec řešit.
Přesto se občas ozve hlas volající po změně. V drobné anketě časopisu Respekt na téma „Představte si, že si můžete něco objednat do předvolebních programů. Co by to bylo?“ například na konci července D-Ticket zmínil Matěj Hollan, ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb a zastupitel města Brna. Jako výhodu podobně laděného jednotného tarifu vidí v tom, že „nemusíte vůbec nic řešit a hledat ve zmatených tarifech 14 krajů a desítek měst, jak se kupuje lístek a kolik stojí.“ Dále pak v anketě sděluje: „Obrovsky to pomůže integraci vyloučených regionů, kvalitní veřejná doprava je základ pro posilování ekonomiky.“
Český skeptik jistě hned namítne, kdo to bude platit, stát na to nemá. Bez širší debaty o financování veřejných výdajů a solidárním daňovém mixu (viz příspěvky o zdanění bohatství a veřejných financích) se ale těžko posuneme dál. Dopravní chudoba už nyní ohrožuje čtvrtinu Čechů – a právě dostupná veřejná doprava může být jedním z klíčů ke změně.
