Článek
Za pár měsíců to budou dva roky, co jsme se odstěhovali z Čech k moři a žijeme trvale na Sardinii. O italské, respektive sardinské kuchyni bych mohla popsat stohy papíru a stále by to nebylo dost, abych správně vystihla, jak neskutečně lahodná je. Jediné, co mi chybí, jsou dezerty.
Tak trochu jiný loupák
Sardové, stejně jako ostatní Italové, mlsají rádi. Bez cornetta si nedokáží představit své ráno. Začátek dne je vždy stejný. Capuccino a chvilka drobení za příjemného cvrkotu konverzujících, kteří s pravou italskou vášní a bezchybnými gesty svému publiku květnatě líčí, co se událo a co je dnes čeká. A u toho drobí malé kousíčky plněného pečiva připomínajícího croissant na zem, na stůl, do klína a vlastně všude. Nikomu to nevadí, je to rituál, který odemyká úspěšný den. Cornetto najdete v nepřeberných variantách, plněná nejrůznějšími krémy, které vás s každým dalším soustem uvedou do malého soukromého ráje.
Co ale dolci ke kávě během dne? Jedním z typických zákusků jsou seadas, vypadají jako velké ravioli plněné sýrem, smažené na olivovém oleji a zakápnuté medem. Jako tečka za vydatným obědem, když jste poprvé na Sardinii jsou takřka nutnost. Jsou výborné, ale není to něco, co si budete připravovat ke kávě pokaždé, když dostanete chuť na zákusek.
Vzpomínky na dětství
Jsem milovník koláčů, bublanin a bábovek. Na koláči bohatě obloženém čerstvými jahodami jsem prakticky vyrostla. Maminka jej dělala bezkonkurenčně. Zbožňovala jsem to. Tu vůni linoucí se chodbou, která vždy prozradila obrovské tajemství ještě dřív, než jsem nakoukla do kuchyně.
Ale tady, v naší nové domovině, se sladké podobá spíše cukroví. Hutné, mandlové a velmi sladké.
Jako obláček
Rozhodla jsem se proto importovat recept na bublaninu přímo na Sardinii. Je nadýchaná jako obláček díky jogurtu, osvěžující i v horkém počasí zase díky šťávě a kůře z našich lahodných citronů, provoněná pravou vanilkou a trochu té nespoutané rebelie v sobě má díky nefiltrovanému olivovému oleji.
Příprava je jednoduchá. Pojďte si ji se mnou připravit. Věřte, že plech zmizí téměř okamžitě.
Budete potřebovat:
- 4 vejce od šťastných slepiček
- 150 gramů cukru krupice
- 2 lžíce vanilkového cukru (s pravou vanilkou)
- 100 gramů bílého jogurtu
- 200 gramů hladké mouky
- 100 gramů semolinové mouky
- 8 gramů prášku do pečiva
- 80 gramů nefiltrovaného olivového oleje
- půl deci čerstvé citronové šťávy
- kůra z jednoho bio citronu
- čerstvé jahody
Postup:
Nejprve si připravte vejce. Oddělte žloutky od bílků. Žloutky vyšlehejte s cukrem (krupice) do pěny. Jakmile je pěna hotová, zašlehejte postupně i olej. Nakonec přidejte jogurt, šťávu z citronu i kůru.
V druhé míse vyšlehejte tuhý sníh z bílků, vanilkového cukru a špetky soli.
Připravte si hladkou mouku i semolinu (místo ní lze použít klasická polohrubá mouka) a prášek do pečiva. Aby byla bublanina hezky nadýchaná a nebyly v ní hrudky, mouku ke žloutkové směsi prosijte. Umíchejte těsto o konzistenci krupicové kaše.
Na samotný závěr opatrně vmíchejte sníh z bílků. Připravte si menší plech nebo kulatou formu na koláč, vymažte ji máslem nebo olejem a vysypejte moukou. Těsto do připravené formy přelijte, vyskládejte do něj očištěné a rozpůlené jahody. Nakonec můžete zasypat drobenkou.
Tu připravíte lehce z másla, cukru a hrubé mouky v množství jedna ku jedné ku dvěma. Mouky by tedy mělo být více. Mněte mezi prsty, dokud se ingredience dobře nespojí a nevytvoří sypkou směs.
Připravenou bublaninu pečte v předehřáté troubě zhruba 35 až 40 minut na 170 stupňů.
Bublaninu jsem podstrčila i naší adoptivní mamince a babičce. Kdy jindy než v den oslavy matek. Mě vrátila zpátky do dětství. A ji? Možná i jí kombinace jahod, vanilky a citronů připomněla pár vzácných chvilek. A možná i vám…
Pokud se vám recept líbil, zkuste i vdolečky podle mého receptu!
Zdroje: www.sardegnaturismo.it
