Tchyně nás pozvala na večeři, když jsem ji pochválila ušklíbla se, že alespoň ona vařit umí

Když nás tchyně pozvala na večeři, doufala jsem, že se alespoň jednou obejdeme bez pasivní agrese, šťouravých poznámek a srovnávání, co děláme špatně. Upekla bábovku, postavila na stůl sváteční servis a já si říkala – dobře, třeba se změnila. Pochválila jsem ji. Upřímně. Řekla jsem, že je jídlo výborné.

A pak to přišlo.

Pohled, který přestal být přívětivý, úšklebek a slova, která se mi zaryla do kůže jako hřebíky:
„Alespoň JÁ vařit umím.“

Nezaznělo to jen tak. Byla to jasná narážka. Výstřel do mého sebevědomí. A přitom jsem se jí jen snažila dát najevo uznání. Odměnou mi byla urážka.

Tchyně patří ke generaci, která považuje vaření za měřítko ženské hodnoty. Nezajímá ji, že mám práci na plný úvazek, že se starám o domácnost i o jejího syna, který si neumí ani pověsit prádlo. Nezajímá ji, že večeře se u nás občas skládá z něčeho rychlého, protože den má jen 24 hodin.

Pro ni je vše špatně. A její „důkazy“ jsou jednoduché: neumíš upéct štrúdl jako ona? Pak jsi selhala jako žena. Máš doma kupované knedlíky? Pak nejsi dost dobrá pro jejího syna. A že se občas objedná pizza? No to už je vrchol dekadence.

Dlouho jsem se tvářila, že mi to nevadí. Že mě její pichlavé poznámky nerozhodí. Jenže ony se sčítají. Každý „vtip“ o tom, jak to u nás doma asi vypadá. Každé protočení očí, když se zmíním, že jsem nestihla uvařit. Každé „za nás jsme zvládali všechno“. A tak jsem jí tentokrát odpověděla.

Řekla jsem jí, že být v kuchyni čtyři hodiny denně není známka obětavosti, ale možná nedostatku jiné náplně života. Že její jízlivost není moudrost, ale potřeba kontrolovat a ponižovat. A že lásku si nevyvaří a rozhodně ji nezíská tím, že se chlubí a otlouká vše jiným o hlavu.

Večeře skončila dřív, než začala. Ticho bylo dusivé a manžel se kroutil na židli jak had. Nepostavil se za mě. Neřekl nic. A tím řekl všechno. Možná ho maminka taky kdysi naučila, že ženský prostě vaří, drží krok a drží pusu.

Ale tohle nejsou 50. léta. A já rozhodně už nejsem ta holka, co mlčí, aby byl klid.