Článek
„Za stovku denně se nedá najíst.“
„Zdražilo se úplně všechno.“
„Já to prostě neutáhnu.“
Tyhle věty slyším dnes a denně. A víte co? Už toho mám plné zuby. Pokud si někdo opravdu myslí, že se v Česku nedá najíst za 100 Kč denně, měl by se nechat hospitalizovat. Ne s podvýživou. Ale s akutním záchvatem lenosti, neschopnosti a závislosti na donáškových aplikacích.
Řešení? Vezmi do ruky vařečku
Vaření není raketová věda.
Nechce to Michelinskou hvězdu, ani babičku z Moravy. Stačí trocha snahy, základní logika a přestat si objednávat lososa s wasabi majonézou v plastové misce za 239 Kč.
Za stovku na den se najíte. Snídaně, oběd i večeře. Ale ne z restaurace. Ne z obchoďáku. Ne z kavárny, kde stojí rohlík s avokádem víc než vaše boty.
Chce to plán. Chce to vůli. A hlavně přestat si hrát na oběť.
Proč to lidé „nedokážou“?
Protože nechtějí.
Vaření je totiž práce. A práce bolí. Je jednodušší říct, že potraviny jsou drahé, než si doma upéct kuře. Jednodušší je otevřít aplikaci a za 220 Kč si nechat přivézt rozmočený burger, než hodit těstoviny do vody a vajíčko na pánev.
Nákupy jsou zlo? Ne. Váš košík je. Když do něj házíte polotovary, sladkosti, salámy a sýry po 50 Kč za plátek, tak samozřejmě neutáhnete 100 Kč denně. Ale zkuste to jinak. Domácí pomazánka, polévka, lívance, rizoto, bramboráky, vejce – všechno se dá zvládnout. A všechno za směšné peníze.
Ale musíte zvednout zadek.
Nejsou chudí, jen zhýčkaní
Mnoho lidí dnes nehladoví kvůli bídě. Nejí kvůli tomu, že nechtějí ustoupit ze svých návyků. Nechtějí snížit laťku komfortu. Nechtějí „jíst obyčejné věci“. Nechtějí si namazat chleba, když můžou mít rozvoz s hranolkama.
Ale svět se nezhroutí, když nebudete mít sushi dvakrát týdně. A z vařeného bramboru s máslem a podmáslím ještě nikdo nezemřel.
Naopak – třeba zjistíte, že jíte konečně opravdové jídlo.
„Nemám čas vařit“? Ale máš čas scrollovat TikTok!
Největší lež dnešní doby? „Nemám čas.“
Každý má čas. Jen ho tráví jinde. Hodina denně na mobilu? To zvládnete. Hodina u Netflixu? Taky stíháte. Ale hodit do trouby zeleninu s masem? To už je „nad moje síly“. No jasně.
Je 2025. Trouby mají časovač, rýžovary dělají rýži samy, a recepty najdete i na záchodě, když si vezmete mobil. Tvrdit, že vařit nezvládnete, je stejně trapné, jako říkat, že neumíte číst.
Nechutná pravda o „drahém jídle“
Ne. Jídlo není drahé.
Drahé je nechat si ho vozit. Drahé je žít ve fastfoodovém luxusu. Drahé je, když si místo lžičky vezmete kreditku.
Za stovku denně se nejen najíte – můžete jíst lépe než většina planety. Ale musíte chtít. Ne si jen stěžovat a žebrat o dávky, slevy a pomocníčky.
Vařit se dá levně. A ne, není to raketová věda.
Je to jen něco, co spousta lidí zapomněla – normální životní dovednost.
