Článek
Nevím, kdy přesně se z člověka, který vás prosí o druhý knedlík, stane ten, kdo se vám vysměje do obličeje. Ale přesně to se stalo mému muži. Ještě před svatbou si pochutnával na každém jídle, co jsem uvařila. Chválil, přidával si, dokonce mě občas přirovnal ke své matce – prý v tom nejlepším slova smyslu. Teď si s ní dává do úst bonmoty na můj účet a baví se jako dva smradi na základce.
„Tohle že je svíčková? Šlichta jak z menzy!“ zaznělo od jeho matky, sotva ochutnala. A on? Ten člověk, co mě měl milovat a chránit? Se rozesmál. A to ne tiše. Hýkal u stolu jak puberťák na mejdanu.
Tchyně jako veřejný kritik
Možná si řeknete – je to jen jídlo, přeháníš. Ale tohle není o omáčce. To je o respektu. O loajalitě. O tom, že vám někdo před očima sráží partnerku a vy děláte, jakoby nic. Moje tchyně totiž kritiku povýšila na společenskou zábavu. Všechno okomentuje, všechno ví líp, a pokud něco není přesně jako u ní doma, začne „nenápadně“ navrhovat zlepšení. Co se dá, to rozcupuje. A on jí v tom ještě nahrává.
Nejvíc mě ale bolí, že jsem v tom sama. Že když se ozvu, jsem za přecitlivělou. „To jsou jen hloupý řeči, neřeš to,“ mávne manžel rukou. Jenže kdo denně poslouchá jedovatosti, ví, že to nejsou hloupé řeči. Jsou to malé řezy do duše, které krvácí pomalu, ale jistě.
Loajalita nebo výsměch?
Večer po té slavné „svíčkové scéně“ jsem mu řekla, že mě to mrzelo. Že čekám, že se mě zastane. Že to nebyla legrace, ale výsměch. On jen pokrčil rameny. Prý to nemyslela zle. Prý bych měla být ráda, že to vůbec ochutnala.
A tady končí legrace.
Když si váš partner myslí, že jeho máma má právo vás pravidelně urážet – a ještě jí to umožňuje – pak to není „máma“ problém. Je to problém vašeho vztahu. A ten můj už stojí na pokraji.
Rozvod kvůli svíčkové?
Možná to zní směšně. Ale není. Nejde o omáčku. Jde o to, že doma nemáte spojence. Že váš manžel mlčí, když vás někdo znevažuje. Že se směje, když vás ponižují. A že vás pak ještě obviní z přehnané reakce.
Někdy stačí jediný oběd, aby člověk pochopil, že nechce trávit zbytek života s někým, kdo ho nechrání. Kdo se k němu nepřidá, když je nejvíc potřeba. Kdo neví, kde končí humor a začíná ponížení.
A tak vážně uvažuju o rozvodu. Ne kvůli svíčkové. Ale kvůli tomu, co v našem manželství bublá už hodně dlouho.
