Článek
1. Při resuscitaci se už nedává umělé dýchání.
Tohle tvrzení jste možná četli na letáčku v MHD- mačkej asi do hloubky 5 cm rychlostí 2× za vteřinu. O dýchání ani tečka. Ono to ale s (ne)dýcháním během záchrany života není tak jednoduché. A resuscitace s použitím umělého dýchání je pro postiženého velké plus.
Proč už se umělé dýchání nedoporučuje u každé resuscitace?
- Když byli lidé nuceni při resuscitaci postiženého ještě „olizovat“, tak to někdy končilo tak, že raději nedělali vůbec nic.
- Pokud si to nikdy nevyzkoušeli nanečisto, vysvětlování někdy vedlo ke zmatku, chybám a dlouhým pauzám (a pauzám se chceme během resuscitace vyvarovat nebo je při použití umělého dýchání zkrátit na maximálně 5 vteřin).
Z těchto důvodů se stalo umělé dýchání něčím volitelným.
Je ale dobré vědět, že:
- použití kvalitních umělých dechů zvyšuje šanci na kvalitní poresuscitační život
- že nejvíc resuscitací se děje doma nebo u člověka, kterého znáte- a těmto lidem chceme dát tu nejvyšší šanci nejen na přežití, ale i na záchranu mozkových buněk
- při resuscitaci dítěte je zařazení umělého dýchání extrémně důležité
Ukázka umělých vdechů u resuscitace dítěte.
Co si z toho odnést?
- pokud vám na daném člověku záleží, vyplatí se do něj i dýchat
- je fajn vyzkoušet si to před tím na figuríně během zážitkového kurzu první pomoci
2. Když to budu dělat dobře, tak ho nahodím zpátky.
Kéž by to bylo tak jednoduché. Ale bohužel není. V drtivé většině případů postiženého zpátky nenahodíte. Smyslem laické KPR ani není probouzející se člověk, který poděkuje a odejde středem. Cílem kardiopulmonální resuscitace je udržet při životě mozek a to do doby, než dorazí záchranáři. Jak? Mačkáním hrudníku postiženého dočasně nahradíme funkci srdce- srdce mačkáme proti hrudní kosti a páteři, čímž vypuzujeme krev do těla. A po nějaké době vytvoříme takový tlak, který povede i k prokrvení mozku.
3. Při správné resuscitaci praskají kosti.
Je pravda, že během mačkání hrudníku můžeme zlomit žebro. Stává se to, častěji u starších lidí, nebo pokud se resuscituje mimo doporučené místo (na středu hrudníku mezi bradavkami). Rozhodně ale neplatí mýtus, že bez zlomených žeber to neděláte pořádně.
Správná poloha rukou při kardiopulmonální resuscitaci. Pata dlaně je položená uprostřed hrudníku, mezi bradavkami na hrudní kosti.
4. Co když mu zmáčknu hrudník, ale on to nepotřebuje?
Nebojte, pokud by resuscitaci dotyčný nebožák nepotřeboval, velmi rychle by vám dal najevo, že nechce, abyste mu skákali po hrudníku. Ono to resuscitování přece jen trochu (hodně) bolí. Proto, pokud to člověk nepotřebuje, bude se resuscitaci aktivně bránit- křičet, odstrkovat vás.
5.Když je člověk v bezvědomí a divně dýchá, nepotřebuje resuscitaci. Počkám, až přestane dýchat úplně.
Tady rozhodně velké NE. Člověk nereaguje na oslovení ani zatřesení a ještě ke všemu divně lape po dechu jako kapr na souši? Nebo při dýchání divně chrčí? Tak vedle něj poklekněte a začněte mu mačkat hrudník.
Toto je bohužel velmi častá chyba a postiženého to stojí drahocenné vteřiny nebo minuty, než dojde k zahájení resuscitace. Takže si zapamatujte: nenormální dýchání není dýchání. Odborně se nazývá gasping neboli lapavé dýchání a nastává nejčastěji u srdeční zástavy.
6. Čím rychlejší, tím lepší.
Další omyl. Aby srdce mohlo každým stažením vyslat krev do těla, musí po každém stažení (systola) následovat i uvolnění (diastola), aby krev z plic mohla do srdce přitéct. A na diastolu potřebuje srdce chvilku čas. Proto se i resuscitace doporučuje v rozmezí 100-120 stlačení za minutu.
7. Když jsem mimo civilizaci, záchranka přijede za desítky minut, nemá resuscitace smysl.
Jak už asi tušíte, smysl to má. Vždycky. I odborná pomoc může třeba přiletět vrtulníkem a tím pomoc urychlit, nebo se v resuscitaci můžete s někým střídat a vydržet tak resuscitovat o mnoho minut déle. Vy jste teď jediná naděje, kterou pacient má. Vaše ruce nahrazují jeho srdce. Tak mu tu druhou šanci na život dejte.
A pro zajímavost: na fakultě koluje historka o úspěšné laické resuscitaci, která trvala 4 hodiny. Pacientka přežila a její mozek taky.
Tak to dopředu nevzdávejte.
8. Když nevím přesně, jak se resuscitace dělá, můžu tomu nebožákovi ještě víc ublížit.
Člověk, který se mačkání hrudníku nebrání, ho potřebuje. A nalijme si čistého vína- tady už nemáte co zkazit, můžete to jenom vylepšit, protože bez resuscitace je jeho konec tutovka. Takže i resuscitace, která není nejdokonalejší, mu dává alespoň nějakou šanci na život. Tak se toho nebojte a začněte něco dělat- není co zkazit, vy a vaše ruce to můžete jenom zlepšit.
Resuscitace s použítím automatického externího defibrilátoru
9. Když nemůžeš, přidej víc nebo si dej chvíli pauzu.
U člověka se srdeční zástavou přestává kolovat krev v těle. A to nám vcelku vadí. Mačkáním hrudníku nahradíme srdeční funkci, srdce mačkáme proti hrudní kosti a páteři, čímž vypuzujeme krev do těla. Musíme to chvíli dělat, aby se systém trubek a hadiček řádně natlakoval a dovalil krev až k hladovému mozku. Je to stejné jako u zahradní pumpy – chvíli člověk maká, aby vůbec nějaká voda vytekla.
10. Bojím se, že to budu dělat blbě.
Nestahujte kalhoty, když je brod, nebo resuscitace, ještě daleko.
Pokud máte strach nebo si snad nejste jisti, jak přesně záchranu života provádět, seberte odvahu a přijďte si to vyzkoušet včas nanečisto na zážitkový kurz první pomoci.
A pokud už na nějaké zkoušení nanečisto pozdě je, zavolejte na záchranku. Tenhle přítel na telefonu vám poradí, co přesně a jak máte dělat.
A v neposlední řadě pamatujte, že resuscitace je jako sex- lepší nějaká, než žádná.
Zdroje:
www.zdrsem.cz Kurzy první pomoci zážitkem
ERC guidelines 2021
Práce anesteziologa v nemocnici
