Edvard Beneš donutil svou ženu, aby si před svatbou změnila jméno. Od oltáře spěchal na tramvaj

Eduard Beneš se narodil jako nejmladší syn malorolnické rodiny v Kožlanech na Plzeňsku. Již jako malé dítě se zajímal o četbu, znal veškeré světové literární autory a sám se pokoušel napsat několik knih. Ty nejprve tvořil do svých zápisníků, později si vedl i životní deníky. Odmalička byl uzavřený a nechtěl komunikovat se světem kolem sebe. Když nastoupil na střední školu, jeho vztah k veřejnosti se změnil. Poté, co úspěšně odmaturoval, nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.

Studium v Praze mu však nestačilo a on měl vyšší cíle. Proto také odešel do francouzské metropole, kde nastoupil na vyhlášenou Sorbonnu a Svobodnou školu politických umění a nauk. Jenže ani poté, co oslavil své 20. narozeniny, si nezískal respekt a základy etického chování. Společenskou etiku neovládá a ve společnosti se neumí pohybovat. Navíc nejevil žádný zájem o ženy. To ale jen do té doby, co potkal skupinu českých dívek, se kterými se dal do řeči. Obzvláště ta jedna ho zaujala.

Anna Vlčková byla jen o rok mladší než on, ale v životě mnohem více zkušenější. Původem tato dívka pocházela z Teplicka. Co se mu však zamlouvalo, byl její sociální původ, protože Anička pocházela z chudých poměrů stejně tak, jako on. Zároveň se i ona zajímala o literaturu a filozofii. Vzájemné zalíbení mladou dvojici v květnu roku 1906 zavedlo do Lucemburska, kde společně cestovali po hradech na levém břeku Seiny. Zde si Eduard uvědomil, že svou dívku miluje a neumí si představit svůj život bez její přítomnosti. A právě na jednom z nejromantičtějších míst jí rovněž doposud nesmělý a zamlklý chlapec požádá o ruku.

To ještě Anna netušila, jaké podmínky si Eduard bude klást. Poté, co jeho žádost o ruku přijala, jí dal jasné podmínky, za kterých se jejich manželství může uskutečnit. Před vstupem do manželského svazku chtěl nejprve dokončit své vzdělání na francouzské univerzitě. To proto, že chtěl mít čistý stůl a po svatbě chtěl budovat svou profesní kariéru. S tím Anna neměla sebemenší problém. Další požadavek však dívku šokoval. Eduard totiž chce, aby si nechala před svatbou změnit své křestní jméno. Proto jí od sňatku všichni znají jako Hanu. A důvod? Ten byl paradoxní. Její jméno mu totiž připomínalo jeho někdejší nešťastnou lásku.

Sám se rovněž rozhodl pro změnu jména a přijal jméno Edvard, které je dle jeho názoru zvučnější a mužnější. Francouzská studia úspěšně dokončil roku 1908 na univerzitě v Dijonu. V září stejného roku nastoupil na pozici profesora národního hospodářství na Československé obchodní akademii. V sobotu 6. listopadu 1908 si vzal za ženu svou partnerku, již přejmenovanou Hanu. Od oltáře však rovnou spěchal na tramvaj, aby mu neutekly jeho pracovní povinnosti. Jejich manželství však šťastné nebylo. Nejenže Hana několikrát potratila a nemohla do vztahu přinést společného potomka, ale tehdejší režim a nacistická okupace jejich štěstí nepřála.

Poté, co do země vstoupila vojska nacistické armády, se rozhodl Edvard Beneš abdikovat. Společně se svou ženou utekl do Londýna, kde založil exilovou vládu. Hana se naopak snažila pomáhat československým uprchlíkům a Židům a pracovala pro Mezinárodní červený kříž. Po roce 1945 se znovu vrátili do země a Beneš byl podruhé zvolen prezidentem.

Jeho zdravotní stav se však zhoršoval, prodělal cévní mozkovou příhodu i mrtvici. V roce 1948 proto znovu abdikoval na post prezidenta. Manželé se nakonec odstěhovali do Sezimova Ústí, kde je hlídala tajná police. Zde také Edvard Beneš 3. září 1948 zemřel. Jeho žena se s jeho smrtí nikdy nevyrovnala, dokonce v den pohřbu odmítla nastoupit do vozu s ostatními vládními činiteli. Za manželovou rakví se rozhodla jít pěšky.

Zdroje: Hrad.cz, Wikipedia.cz, lidovky.cz, Encyklopedie Praha 2