Článek
V roce 2025 se složil mezinárodní tým vědců, aby prošel starší i novější práce, konkrétně od konce devadesátých let až po současnost. Po prohledání několika databází jim v síti nakonec uvízlo 14 studií, které sledovaly, co udělá se záněty delší hladovění - tj. více než dva dny bez jídla.
Půst mimochodem znamená, že se nic nejí a pije se jen voda, nebo maximálně trochu tekutých kalorií. Nejedná se tedy o jiný současný trend - přerušované půsty, kdy se nějakou dobu během dne jí a nějakou dobu ne.
A co vše se v přehledové studii měřilo? Byl to C-reaktivní protein (CRP), interleukin-6 (IL-6) a tumor nekrotizující faktor-alfa (TNF-α). Čili tři ukazatele zánětů, které hodně řeknou o tom, co se v těle děje za neplechu.
Studie je k nahlédnutí buď zde, nebo pod článkem.
Výsledky
Většinou se ukázalo, že hodnoty ukazatelů šly nahoru. Tedy ne dolů, jak by se dalo očekávat. U některých lidí sice jen trochu, ale u jiných celkem dost. A nejčastěji se nárůst projevil u CRP a především u lidí s nadváhou či obezitou.
Zdá se tedy, že půst není pro tělo až takový odpočinek, jak jeho zastánci tvrdí, ale spíše určitý druh stresu.
Delší odepírání jídla může zvyšovat hodnoty CRP, hlavně u lidí s větší či menší nadváhou.
Když se ale lidé po půstu zase najedli, často se hodnoty vrátily do normálu, někdy dokonce ještě níže než na začátku. Nicméně jsou i studie, kde se čísla nesrovnala ani po několika dnech běžného jídla.
Jak je vidět, výsledky studií se od sebe často lišily. Při výzkumech tohoto typu totiž záleží na spoustě věcí. Třeba na tom, jak dlouho půst trval, kolik bylo účastníkům studie let, jestli měli nadváhu, jak byli zdraví, jakou výchozí úroveň zánětu měli apod. Svou roli hrálo i to, že každá studie měla trochu jiný postup (neboli design / návrh). Výsledky z různých studií proto byly různé.
Rizikové skupiny
Autoři pak ještě zmiňují, že u lidí s nemocemi srdce a cév, nebo třeba u žen na hormonální antikoncepci, může zvýšený CRP znamenat větší problém, například vyšší riziko krevních sraženin, infarktů, či mrtvic. Proto by tito lidé měli být při dlouhých půstech obzvláště opatrní.
Kdysi a dnes
Naši předci půsty zažívali běžně, protože jídlo neměli vždy po ruce. A jejich tělo se tomu nějak přizpůsobilo. Jenže my už nelovíme mamuty. Dneska převážně někde sedíme, jídlo máme na každém rohu (nebo si ho necháme dovést) a navrch trpíme řadou civilizačních nemocí. Zkrátka a jednoduše, tělo dnes možná reaguje na půst jinak než před stovkami či tisíci lety.
Závěrem
Půst delší jak dva dny zřejmě záněty nesnižuje. Spíše naopak, většinou je zvýší, alespoň na čas.
Každopádně - zánět vyvolaný půstem může mít jak prospěšné, tak i škodlivé účinky. A protože stále chybí více velkých a kvalitních výzkumů, vlastně se pořád přesně neví, jestli půsty tělu dlouhodobě pomáhají, nebo škodí. Nicméně zvýšené hodnoty CRP hovoří spíše v neprospěch dlouhých půstů.
Takže než se někdo rozhodne pro týden jen o vodě a šťávách, měl by vědět, že věda v tomto počínání zatím požehnání nedává - vlastně naopak, momentálně spíše kroutí hlavou.
Zdroj:
