Článek
Izraelské ženy představují jeden z nejzajímavějších fenoménů současné globální kultury. Stojí za nimi unikátní vlivy, které se jinde na světě potkávají jen zřídka. Formuje je armádní dril a vlny přistěhovalectví i hluboká víra nebo moderní věda. Svůj podíl má drsná poušť i blízkost moře a všudypřítomné napětí mezi zákony a svobodou.
Když uniforma formuje ženu
Tisíce osmnáctiletých Izraelek nastupují každý rok do vojenské základní přípravy. Vojenská služba pro ně není volbou, ale zákonnou povinností. Izrael patří k hrstce zemí na světě, kde je branná povinnost pro ženy stejně závazná jako pro muže. Ženy dnes tvoří přibližně 34 % všech příslušníků IDF, zatímco v americké armádě je to necelých 18 %. Základní výcvik zahrnuje střelbu ze zbraní, fyzický trénink a hlídkování. Vojáci se učí disciplíně a plnění úkolů v přesně stanovených časových limitech, od spánkového režimu přes dobu jídla až po rychlost nástupu do řady. Tato realita formuje charakter izraelské ženy tak silně, jako žádná jiná zkušenost.
O dopadech vojenské služby na ženy se v Izraeli debatuje už od vzniku státu. Na jedné straně stojí myšlenka rovnosti a na druhé otázka ženské identity v prostředí postaveném na disciplíně a fyzické tvrdosti. Představitelé ortodoxních směrů vyjadřovali obavy, že smíšená služba naruší tradiční roli ženy. Ve společnosti tehdy převládaly pochybnosti o tom, co se od ženy v moderním Izraeli vlastně očekává. Jeden z rabínů v diskuzi o podmínkách služby uvedl, že nábožensky sionistická společnost by měla s radostí přijmout příležitost zjistit, jaká je role dcery Izraele v dnešní době a co od ní očekává.
Zkušenosti žen, které armádou skutečně prošly, ale nabízejí jiný pohled. Zmiňují především sebevědomí a schopnost obstát tam, kde se neřeší pohlaví, ale skutečné schopnosti. Do civilu se vracejí ve dvaceti letech, a na rozdíl od svých vrstevnic z jiných zemí si odnášejí lekci z disciplíny a samostatnosti, kterou jim žádná škola nedá. Vojenská služba jim zároveň otevírá dveře k vlivným postům, kdy vysoce postavené důstojnice přecházejí přímo do řad obchodních a politických elit. Právě pro tuto kombinaci odolnosti a upřímnosti se v Izraeli vžilo označení sabra.
Symbol sabra a síla kaktusového květu
Tento název pochází od kaktusu, který roste po celém Izraeli. Jeho plod chrání tuhá slupka s trny, pod kterou se skrývá šťavnatá a sladká dužina. Původně bylo označení sabra nadávka. Rodilým Izraelcům se tak posmívali pro jejich drsné chování a chybějící evropské způsoby. Všechno změnil až novinář Uri Kesari, který v roce 1931 z hanlivé přezdívky udělal hrdý symbol generace, která neznala strach ani pocit méněcennosti svých předků, kteří po staletí žili rozptýleni po celém světě mimo vlastní zemi. Sabra od té doby ztělesňuje typ člověka, pro kterého jsou upřímnost a odvaha naprosto přirozené. Novinářka Gertrude Samuelsová v prvních letech po vzniku Izraele popsala tamní mladou generaci pro New York Times jako nebojácné lidi. Podle ní neuznávali nesnášenlivost ani sobectví a přes všechny své chyby z nich vyzařovala jistota. Ta pramenila z vědomí, že se nenechají nikým zahnat do úzkých.
Ženská sabra prošla za desítky let výraznou proměnou. Původní obraz statečné průkopnice nahradily ženy z nejrůznějších náboženských i etnických prostředí. Charakter sabry nelze oddělit od chutzpah. Je to kombinace odvahy a vnitřní síly ozvat se tam, kde ostatní raději mlčí. To, co cizinci často vnímají jako hrubost, je ve skutečnosti hluboký respekt.
Izraelská krása mezi Tel Avivem a Jeruzalémem
Tel Aviv a Jeruzalém od sebe dělí necelá hodina cesty, ale pocitově jde o úplně jinou zkušenost. Kdo navštívil jen jedno z těchto měst, viděl pouze zlomek izraelské reality. Tel Aviv se odehrává na Rothschildově bulváru, v plážových barech a u stolků kaváren obsazených lidmi s notebooky. Krása tu nestojí na dokonalosti, ale na energii, pohybu a naprosté volnosti v tom, co si člověk ráno oblékne.
Jeruzalém, to je úplně jiný svět i tempo. V jeho ortodoxních čtvrtích módu nediktují přehlídková mola, ale tradice a tzniut. Většina lidí si pod tímto pojmem vybaví jen sukně ke kotníkům nebo zahalená ramena, ale stylistka Tamara Fultonová to vnímá mnohem hlouběji. Podle ní jde hlavně o to, co má žena v sobě. Je to sebejistota a způsob, jakým o sebe člověk dbá, který má vyjadřovat úctu k sobě i k okolí.
I tato přísná pravidla ale nabízejí prostor pro osobní styl. Jedna učitelka z ortodoxní komunity popsala přístup své známé k parukám tak, že má sbírku paruk v nejrůznějších barvách. Říká, že si sice zakrývá hlavu, ale paruku bere jako klobouk. Nevidí důvod, proč by jeden den nemohla být blondýna a druhý brunetka.Paruka se tak mění v módní doplněk, který umožňuje i v přísných pravidlech určitou osobní volnost.
Podobné uvažování oslovuje i ženy mimo ortodoxní komunity. Návrhářka Batsheva Hayová to potvrzuje svými kolekcemi, které slaví úspěchy i v sekulárním prostředí. Podle ní není cílem věřících žen rezignovat na krásu, ale vypadat skvěle a zároveň respektovat tradici. V otázce krásy jako vědomé volby se tak obě kultury shodují.
Gal Gadot jako tvář moderního Izraele
Skvělým příkladem je příběh dívky z města Roš ha-Ajin. V roce 2004 vyhrála soutěž Miss Israel a hned po vítězství nastoupila do armády jako instruktorka fyzické přípravy. Nikdo tehdy netušil, že se rodí budoucí globální fenomén. Dívkou z výcvikového střediska byla Gal Gadot, která se později prosadila v Hollywoodu a stala se jednou z nejviditelnějších tváří moderního Izraele.
Když jí v Hollywoodu vyčítali, že je pro roli Wonder Woman příliš štíhlá, nabrala osm kilogramů svalové hmoty. Když ji nutili k politickým proklamacím, odmítla se nechat strhnout a raději zůstala věcná a soustředěná na svou práci. V roce 2025 se jako první izraelská herečka dočkala hvězdy na hollywoodském chodníku slávy.
Přistěhovalectví, které změnilo izraelskou krásu
Gal Gadot představuje jen jednu z mnoha podob izraelských žen. Právě vlny přistěhovalectví daly izraelské ženské kráse její mimořádnou pestrost. Izrael je zemí, do které lidé přicházeli z různých koutů světa od Maroka a Etiopie až po Rusko nebo Indii. Přistěhovalectví přitom pokračuje i dnes. Podle odhadů pochází přibližně polovina izraelských Židů z etnicky smíšených rodin. Dvě největší skupiny tvoří Aškenázové s kořeny ve střední i východní Evropě společně s komunitou Mizrahim z Blízkého východu a severní Afriky. Pestrost Izraele doplňují také přistěhovalci z Etiopie nebo Kavkazu. Každá tato vlna s sebou přinesla jiné rysy i úplně odlišné představy o tom, co je vlastně krásné. Výsledkem tohoto mísení je fakt, že izraelskou krásu nelze definovat jedním popisem. Jižanská snědost se střídá se světlými rysy nebo tmavými kudrnatými vlasy a etiopské lícní kosti doplňují jemnější slovanské tváře. Právě tato nepopsatelná směsice rysů přitahuje pozornost módních fotografů i hollywoodských castingových agentů.
V roce 2013 se Miss Israel stala Yityish Titi Aynaw jako první vítězka etiopského původu. Svým úspěchem názorně ukázala, že izraelská krása není pevně daný typ, ale diverzita sama o sobě. Ženy z různých koutů světa totiž do Izraele nepřinesly jen různé tváře, ale také odlišné způsoby myšlení a velkou houževnatost, která se dnes projevuje daleko za hranicemi módního průmyslu. Tato pestrost se ale neprojevuje jen ve vzhledu. Výrazně zasáhla také izraelský byznys, vědu a technologický sektor.
Ženská síla v srdci technologického světa
Mezi technologickými centry světa zaujímá Silicon Wadi, tedy oblast kolem Tel Avivu, špičkové místo. Ženy tu tvoří zhruba třetinu pracovní síly, přičemž tento podíl zůstává stabilní posledních třicet let, zatímco v americkém Silicon Valley je to sotva pětina. Doktorka Kira Radinsky nastoupila na vysokou školu v patnácti. Doktorát stihla v šestadvaceti a vzápětí vyvinula software, který dokáže z historických dat předpovídat šíření epidemií. Uvědomila si, že existuje obrovské množství nevyužitých dat, která lze využít úžasným způsobem, jak vysvětlovala v jednom z rozhovorů. Podobně významnou stopu zanechala Maxine Fassberg, která vedla Intel Izrael s deseti tisíci zaměstnanci a na průmyslové konferenci prohlásila, že Izrael je pro Intel zásadní a Intel bez géniů tady v Izraeli nemůže fungovat.
Kolem roku 2016 nastala v Izraeli nevídaná situace. Tři z pěti největších bank tam tehdy řídily ženy, což byl v celosvětovém měřítku výjimečný jev.
Síla Mrtvého moře ve spojení s moderní vědou
Důraz na vědu a inovace, který pohání izraelský hi-tech, se přirozeně promítá i do místního kosmetického průmyslu. Ten staví na unikátním bohatství Mrtvého moře, ležícího v nejnižším bodě planety, jehož voda obsahuje nevídanou koncentraci hořčíku, vápníku a draslíku. Právě na těchto základech vyrostla tradice péče o tělo, která sahá až hluboko do starověku.
Současný izraelský průmysl vzal tyto osvědčené základy a propojil je se špičkovou vědou. Kosmetické značky využívají minerály z Mrtvého moře v kombinaci s postupy, které umožňují aktivním složkám pronikat mnohem hlouběji do pokožky. O výsledky tamního výzkumu je ve světě mimořádný zájem. Do země už přišly stovky velkých firem ze všech koutů světa, aby zde otevřely vlastní vývojová centra. Zároveň se prosazují dravé domácí značky, které s úspěchem dobývají globální trh. Příkladem je společnost Il Makiage, která to v roce 2023 dotáhla až na burzu Nasdaq s tržní hodnotou kolem dvou miliard dolarů.
Za celým tímto odvětvím stojí specifický přístup k životu. V Izraeli panuje horké středomořské klima a pokožka je neustále vystavena silnému slunci. V místním horku a ostrém světle proto těžký make-up působí spíš neprakticky. Místní ženy proto většinou sázejí spíše na přirozený vzhled a pleť raději chrání i vyživují.
Zkušenosti z armády, technologického prostředí i rodinných tradic tu často vedou k velké samostatnosti. Mnoho izraelských žen vyrůstá v prostředí, kde se od nich očekává schopnost obstát pod tlakem, rychle se rozhodovat a spoléhat hlavně samy na sebe. Možná právě proto na mnohé Evropanky působí tak sebejistě a přímočaře. Péče o vzhled pak není otázkou dokonalosti, ale spíš snahy cítit se dobře i v náročném tempu každodenního života.
Zdroje:
