Článek
Bylo jí šestnáct let, když ji provdali za muže, s nímž ji rodiče zasnoubili před čtyřmi lety. Aziz Gul si toho večera oblékla bílé šaty se třpytkami a jasně žlutý šátek. Podle vzpomínek matky Aalam Gul sice vypadala zářivě, ale v jejích očích byl patrný strach. „Pokud tam půjdu, budu obětována,“ opakovala dívka té noci. Matka se tehdy snažila přesvědčit samu sebe, že jde pouze o předsvatební úzkost.
Pět měsíců po svatbě zazvonil telefon. Volal manželův otec. Aziz Gul byla nalezena mrtvá v lese nedaleko vesnice, kde žila u rodiny svého muže. Někdo ji zbil a čtyřikrát zezadu zastřelil. Její nahé tělo pak vrah nechal mezi stromy. Bylo jí sedmnáct let a čekala dítě.
Tohle není příběh z minulého století. Aziz Gul zemřela v březnu 2022. Stalo se to sedm měsíců poté, co Taliban znovu ovládl Afghánistán a zásadně změnil životy milionů žen a dívek. Dětské nevěsty v Afghánistánu existovaly vždy. Od srpna 2021 se však z běžné společenské praxe staly masovou ekonomickou nutností. Pro mnoho dívek se tak manželství proměnilo v doživotní rozsudek.
Dětské nevěsty v Afghánistánu a nucené sňatky
Rodina Aziz Gul utekla před válkou z provincie Badghis do Herátu. Když bylo dívce dvanáct let, dohodli rodiče zásnuby s mužem jménem Musa z okresu Jawand. Výměnou za dceru Aziz Gul získal její šestadvacetiletý bratr Aminullah za manželku Musovu osmnáctiletou neteř Shakar. Byly to dvě rodiny a dvě dívky v rámci jednoho obchodu.
Svatba v říjnu 2021 proběhla ještě podle pravidel předchozí vlády, pro kterou bylo jejích šestnáct let zákonnou hranicí. Taliban po návratu k moci žádný minimální věk nestanovil. Hned po obřadu se Aziz Gul musela přestěhovat do dvě stě kilometrů vzdáleného Jawandu, čímž ztratila jakýkoli kontakt se svými blízkými. Během manželství se ukázalo, že Musa byl závislý na opiu a snadno propadal záchvatům vzteku. Aziz Gul o tom mluvila se svou rodinou jen v náznacích. Naposledy s nimi hovořila čtyři dny před tím, než zemřela. Matka Aalam Gul vzpomíná: „Bylo zjevné, že má problémy v nové rodině, ale nezacházela do podrobností.“ Více se matka nedozvěděla.
Tělo Aziz Gul objevil místní farmář. Taliban věc prošetřoval, ale rodině sdělil, že není dostatek důkazů. Případ byl uzavřen. Musa byl v okrese vlivnou osobou a zřejmě právě to způsobilo, že vyšetřování nikam nevedlo.
Otec zavražděné dívky, Khaja Abdul, sedí v malém hliněném domě v Herátu. Má ruce sepnuté a pohled upřený do prázdna. „Chceme po Talibanu spravedlnost. Cokoli určí šaría, to přijmeme. Chceme jen najít vraha.“ Matka sedí zkroucená vedle něj a třesou se jí ruce. Na telefonu drží fotografii dcery ve svatebních šatech. „Přemýšlím o tom, jak se asi bála. Hodil její tělo do lesa, jako by nebyla člověkem.“
Dětské nevěsty jako splátka dluhu
Jen deset kilometrů od místa, kde truchlí rodina Aziz Gul, se v hliněné chatrči tábora pro uprchlíky krčila tehdy desetiletá Raihana Mirzaí. Přes dětskou tvář měla nanesenou červenou rtěnku a na sobě zlatožluté šaty, kostým nevěsty, který maskoval její strach. Byla zasnoubena se svým dvacetiletým bratrancem. Stala se cenou za dluh, který její rodina nedokázala splatit.
Matka nechtěla dceru provdat tak brzy. V květnu 2021 se však jejímu tehdy třináctiletému synovi stala nehoda. Chlapec sbíral odpadky a visel na boku nákladního auta. Vůz poté vjel na nerovnou cestu a chlapec spadl přímo pod protijedoucí motorku. Kvůli nehodě přišel o zrak i část mozkových funkcí. Rodina neměla peníze na operaci a příbuzní jim půjčili 1 100 dolarů. Dluh však rodina nemohla splácet. Jako náhradu si věřitelé vyžádali Raihanu za nevěstu pro svého syna.
Zásnuby byly zatím jen ústní dohodou. Raihana svého snoubence nikdy neviděla a věděla pouze to, že pracuje v Íránu. Matka se pokoušela sehnat peníze na splacení dluhu jiným způsobem. „Přislíbili jsme to, ale pokud peníze seženu, splatím dluh a požádám o zrušení zásnub.“ V době rozhovoru chodila Raihana do druhé třídy a byla v ní druhá nejlepší. Chtěla se stát doktorkou. „Nezáleží na tom, jestli jsem šťastná nebo ne. To je rozhodnutí mé rodiny a já chci pomoct svému bratrovi.“ Bylo to dítě, jehož dětství právě skončilo.
Vynucená manželství se staršími muži
Příběhy jako ten Raihananin nejsou v Afghánistánu výjimkou. V provincii Nangarhar čelila stejnému osudu Chatéma. Byla zasnoubena ve svých deseti letech s pětašedesátiletým mužem. Chatéma tehdy rodinu přesvědčila, aby svatbu o pět let odložila. Poté se však k moci vrátil Taliban a otec přišel o práci v místní nevládní organizaci. Původní nápadník se pak o dívku znovu přihlásil a trval na dříve dohodnuté svatbě. Zaplatil za ni půl milionu afghání, což je zhruba 5 700 dolarů.
Ještě před obřadem v dubnu 2022 otci hrozila, že si vezme život, jen aby sňatku unikla. Otec byl neoblomný. Řekl jí, že ani smrt ji z tohoto manželství nevysvobodí a k rozvodu souhlas nikdy nedá. Manžel ji bil drátem. Měl kromě ní ještě dvě další ženy, jedenáct dětí a třináct vnoučat.
Konec vzdělávání afghánských dívek
Anargul z provincie Laghman dokončila jedenáctou třídu jen těsně předtím, než Taliban zakázal dívkám studovat. Celý život snila o tom, že se stane lékařkou. V roce 2022 jí bylo šestnáct let a rodina ji provdala za sedmdesátičtyřletého muže. Marně otce přemlouvala. Odpovědí jí byly jen rány, kterým matka mlčky přihlížela. „Přijmi to. Nepřinášej na nás hanbu.“
V novém domě ji manžel bije za špatně připravené jídlo, za hlučné děti nebo za cokoli, co se mu právě nelíbí. Napadal ji i během těhotenství. Dítě se narodilo s postižením a lékaři sdělili, že bylo poškozeno v děloze pravděpodobně v důsledku ran, které matka dostávala. Na podzim 2024 se Anargul začala nenápadně vyptávat sousedek na možnost rozvodu. Manžel se to však dozvěděl. „Uhodil mě a řekl: Klidně tě zabiju, ale nikdy tě nenechám odejít.“
Prodej dívek za věno do zahraničí
Anargul není ve svém osudu sama. Čtrnáctiletá Marwa z Nangarharu se na začátku roku 2025 zasnoubila. Rodina za ni přijala 900 000 afghání, což je přibližně 10 500 dolarů, od šedesátiletého muže žijícího ve Spojených státech. Když dívka hrozila, že si vezme život, otec ji chytil za vlasy a udeřil s ní o zeď. Poté ji bil, dokud mu stačily síly. Pohrozil jí smrtí, pokud sňatek odmítne. Marwa následně vyhledala otcova strýce a prosila ho o pomoc. Ten však odmítl zasáhnout, protože sňatek považoval za výhradní rozhodnutí jejího otce.
Zvykové právo a tradiční sňatky
Prodej dcer za věno se v Afghánistánu rozšířil zejména v posledních letech, ale zvyky stojící v jeho pozadí jsou mnohem starší. Afghánské zvykové právo rozlišuje dva typy sňatků, které nesouvisí s láskou ani se souhlasem dívky.
Prvním typem je badal. Při něm si dvě rodiny vzájemně vymění dcery, aby pokryly náklady na vlastní svatby nebo upevnily vzájemné vazby. Druhým typem je baad, ve kterém dívka slouží jako platidlo za spáchané provinění. Pokud jeden muž zabije druhého, musí být jedna z dívek z rodiny pachatele provdána do rodiny oběti jako odčinění křivdy. Mladá dívka tak vlastním životem zaplatí za čin, který způsobil muž.
Afghánský stát se s těmito zvyky pokoušel vypořádat. V roce 2009 přijal parlament zákon o eliminaci násilí na ženách, který kriminalizoval nucené sňatky i fyzické násilí.
Taliban však tento zákon po svém návratu k moci v srpnu 2021 zrušil. Stejně tak zrušil zákon o přestupcích mladistvých a zákon o prevenci obtěžování žen a dětí.
Formálně se Taliban prezentuje odlišně. V prosinci 2021 vydal dekret zakazující nucené sňatky a prohlásil v něm, že ženy nesmějí být považovány za majetek. Tento dokument však nestanovil minimální věk pro uzavření manželství. Mluvčí ministerstva pro prosazování ctnosti Sadiq Akif v roce 2021 veřejně oznámil, že dívka může být provdána hned po dosažení puberty. Puberta u dívek přitom nastupuje mezi osmým a třináctým rokem věku. Jak Taliban toto prohlášení uplatňuje v praxi, dokládá případ Aziz Gul, jehož vyšetřování místní velitel uzavřel bez jakéhokoli výsledku.
Statistiky dětských sňatků v Afghánistánu
Podle afghánské nezávislé komise pro lidská práva tvoří nucené a dětské sňatky 60 % až 80 % všech uzavřených manželství v zemi a 94,3 % žen provdaných jako děti je bez zaměstnání. Americký zvláštní generální inspektor pro obnovu Afghánistánu ve zprávě z října 2023 konstatoval, že od roku 2021 bylo nuceno ke sňatku 35 % afghánských dívek mladších osmnácti let. Mezi prosincem 2022 a únorem 2023 bylo zdokumentováno 578 případů nucených sňatků, z nichž 361 se týkalo nezletilých.
V prosinci 2023 navštívili výzkumníci organizace Too Young to Wed tábor Šahrak-e-Sabz u Herátu. Ve čtyřiceti procentech dotázaných rodin buď dceru již prodali, nebo na kupce teprve čekají. Cena dívky odpovídá ročním výdajům na jídlo pro celou rodinu, tedy zhruba dvěma tisícům dolarů. Redakce Zan Times v lednu 2025 zmapovala osudy více než sedmnácti dívek ve věku deseti až sedmnácti let z osmi afghánských provincií. Všechny byly provdány za výrazně starší muže a nejméně pět z nich nahlásilo fyzické i psychické týrání.
Sedmiletá Saliha, jedna z dívek z tábora Šahrak-e-Sabz, byla prodána za 2 000 dolarů. Její otec Mohammad Khan věděl, že dělá nevratné rozhodnutí. „Prodal jsem dceru kvůli chudobě a hladu, abych zachránil ostatní. Cítím se provinile, ale neměl jsem jinou možnost.“ Organizaci Too Young to Wed se ve spolupráci s místními náboženskými představiteli podařilo tyto zásnuby zrušit. Saliha dnes navštěvuje školu a otec tvrdí, že ji neprovdá, dokud dívka nedostuduje.
Devítiletá Farzana přišla o otce při autonehodě. Matka Mariam zůstala sama se sedmi dětmi a rostoucími dluhy a prodala dceru za 4 300 dolarů. Kupec trval na tom, že si dívku může odvést okamžitě. V domě totiž chybí mužský poručník a zvykové právo ponechává dívku v takové situaci bez jakékoli ochrany. Mariam se pokoušela soudně vymoci, aby u ní dcera mohla zůstat až do své plnoletosti.
Kriminalizace útěku a práva žen
Chatéma, provdaná v patnácti za pětašedesátiletého muže, sedí na pokraji zoufalství a hlídá, aby ji nikdo z manželovy rodiny neslyšel. „Pokud nenajdu cestu z tohoto nuceného manželství, možná se jednoho dne zabiju.“ Není sama. Podle Al Jazeery se v Afghánistánu denně uchylují k sebevraždě minimálně jedna až dvě ženy. A pro ty, které místo sebevraždy zvolí útěk, má afghánský zákon pod Talibanem připraven trest. Útěk z domova je dnes klasifikován jako mravnostní zločin. Ženy zatčené na základě tohoto obvinění jsou vězněny bez přístupu k právní pomoci.
Amnesty International vydala v červenci 2022 zprávu s názvem Smrt v pomalém pohybu. Podle výzkumnice Nicolette Waldman jde o systém propojených pastí. „Začala jsem dokumentovat případ nuceného sňatku a záhy zjistila, že dokumentuji současně porušování práva na práci i svobody pohybu. Omezení ženských práv jsou jako pavučina, ze které není úniku.“
Podle Heather Barrové z organizace Human Rights Watch situaci vystihují dvě zásadní okolnosti. „Rodiče někdy dceru provdají, protože ji nemohou nakrmit. A zároveň je bezprecedentní, že celá jedna země uzavřela dívkám přístup ke střednímu vzdělání.“
Podle UNICEF spolu zákaz vzdělávání a nárůst dětských sňatků přímo souvisejí. Čím méně dívek studuje, tím častěji končí v nuceném manželství. Zatímco dříve vzdělání nabízelo dcerám jinou budoucnost, dnes jsou pro rodiny v nouzi jen další zátěží. Jako nevěsty se stávají zdrojem příjmu.
Aalam Gul, matka zavražděné Aziz Gul, přichází každý den se svými zbývajícími dětmi k dceřinu hrobu. Při pohledu na své další dcery ji přemáhá strach. Uvědomuje si, že v tak hluboké chudobě pravděpodobně nastane den, kdy bude muset provdat i je. Představa, že by ji čekal další pohřeb, je však pro ni naprosto nesnesitelná.
Na opačném konci Herátu sedí tehdy desetiletá Raihana ve svých zlatých šatech a mluví o tom, že se chce stát lékařkou. Přitom ji za několik let čeká svatba s mužem, kterého dosud nikdy nespatřila. V provincii Laghman zatím Anargul čeká, zda se jednou přece jen najde cesta z manželství, které jí vzalo zdraví i sny. Čtrnáctiletá Marwa, které po projeveném odporu zůstaly na těle modřiny a boule na hlavě, stále čeká na záchranu. Dosud však nikdo nepřišel.
