Reforma školství po česku: Jak to dopadne, když se z receptu vytratí to podstatné

Takhle to dětem spíše pořádně zavaříme…

Novela školského zákona, která měla výrazně omezit odklady školní docházky a zároveň zajistit školám odpovídající podporu, včetně automatického přidělení asistentů do prvních tříd, narazila v Senátu. Horní komora zákon vrátila s úpravami – odklady sice zůstávají omezené, ale podpůrná opatření pro školy, jako jsou právě asistenti pedagoga, z návrhu zmizela. Jinými slovy: požadavky na školy zůstávají vysoké, ale pomoc k nim nedorazí.

Výsledek? Místo promyšlené reformy vznikl „školní eintopf“, kde chybí základní ingredience. A odborníci, kteří návrh připravili, jen nevěřícně sledují, co z jejich práce zbylo.

Jan Grulich - senátor z hor | Facebook

Co měla všechno novela původně změnit?

Původní balík opatření byl pečlivě sestaven:

Jednotlivé změny spolu souvisely. Pokud ale z balíčku některé části bez náhrady odstraníme, nedostaneme reformu – jen nefunkční slepenec.

Zastánci úprav tvrdí, že škrtali z nutnosti, ne z neznalosti. Co je k tomu vedlo?

Co říká druhá strana?

Jak je to tedy?

V tomto návrhu zákona se zpřísňují pravidla pro odklad školní docházky. Některé děti tak nastoupí do školy dříve – často bez dostatečné vyzrálosti. Právě tam měla pomoci přítomnost asistentů, kteří by učitelům pomohli zvládnout různorodost dětských potřeb. Jenže asistenti ze zákona zmizeli. Možná i proto, že jejich role je pro některé politiky ještě stále něco jako artyčok – zajímavá, ale neví si s tím rady.

Jestli je jich někde třeba, tak tam, kde děti poprvé opouštějí domácí džungli plyšáků a vstupují do říše pravítka a lavice. Je to zlomová situace. V dnešních třídách navíc bývá vždy několik žáků se zvláštními potřebami i těch cizojazyčných, zvláště ukrajinských žáků.

Rozpočet je jistě důležité udržet, ale také by nás měla zajímat pedagogická udržitelnost. Když škola nezvládne poskytnout dětem dostatečnou oporu na začátku, dožene to žáky nepříjemně v dalších ročnících. Reforma přitom měla být šancí tyto náběhové problémy vyřešit. Místo toho přišla změna návrhu podle politického apetitu.

Proč to ohrožuje kvalitu vzdělání

Bez asistenta pedagoga dochází k nerovném přístupu a narůstá zátěž učitelů, což může vést k nárůstu neúspěšnosti žáků se speciálními potřebami v dalších letech. A k vyhoření učitelů.

V internetových diskuzích se často ozývá: „My jsme asistenty neměli, ve třídě nás bylo třicet a přežili jsme.“ Možná ano – ale tenkrát tam neseděli žáci, kteří sotva rozumí česky, ani děti se speciálními potřebami nebo žáci s poruchou autistického spektra. Inkluze nebyla, očekávání bylo od školy jednodušší, a dnes učitel musí zvládnout mnohem pestřejší složení třídy i náročnější způsob výuky.

Zkušenosti z terénu ukazují, že bez asistenta jde někdy spíš o improvizaci než o výuku:

■ Z praxe: Bez jazyka i bez pomoci

Nový ukrajinský žák neuměl česky, ostatní děti dělaly větný rozbor. Já Artemovi pantomimicky vysvětlovala jak se říkají základní slova v českém jazyce, překladač v ruce, třicet žáků za zády. On si kreslil tank, ostatní se smáli a pokukovali. Připadala jsem si jako učitelka, tlumočnice a animátorka v jednom – ale bez scénáře a bez asistenta. Hodina celkově skončila fiaskem. Moje trpělivost taky.

■ Z praxe: Autista ve třídě bez podpory

Honza miloval autobusy, nesnášel tělocvik. A změny. Když měl být tělocvik, přišel výbuch: křik, slzy, převrácená židle. Uklidňovala jsem ho, hlídala třídu, sbírala pastelky po zemi. Byla jsem učitelka, krizová interventka i hlídačka. Bez asistenta se to nedalo zvládnout důstojně ani bezpečně. Žák je jinak velmi nadaný na matematiku. I tak může vypadat podpora nadaného dítěte.

Recept na vzdělání pozměněn bez respektu k celku

Experti varovali před vyškrtáním klíčových bodů, přesto Senát místo toho sáhl po osvědčené metodě: co se nehodí, to zamítnout. Jak trefně poznamenala jedna kuchařka:

Doufám, že návrh zákona není předvolební guláš, kam se hodí všechno, co voličům je po chuti. Bohužel co se do zákona o školství vloží dnes, budou děti trávit celý svůj další školní život. Každý máme jiné chutě a ne se vším musíme v předloženém návrhu souhlasit.  Klíčové ale je, že jednotlivé ingredience dávají smysl jako celek. A právě tak by se mělo rozhodovat i o školském zákoně.

Poučení z nedávné historie

Při zavádění inkluze v roce 2016 byli učitelé ujišťováni, že pokud se ve třídě objeví náročnější inkluzivní žák, bude možné snížit celkový počet dětí ve třídě. Tato představa však brzy vzala za své – jednoduše nebylo dost místa ani kapacit. Přitom například žák s poruchou autistického spektra často lépe funguje v menším kolektivu. Dnes se ale kvůli různým improvizačním řešením může snadno ocitnout ve třídě se třiceti spolužáky. A to už bývá nápor pro všechny zúčastněné – pro něj, pro učitele i pro celou třídu. Odborník něco míní, ale okolnosti to změní…

Chceme školu pro děti – nebo kompromis pro politiky?

Reforma školství není rychlá večeře, ale pomalu tažený vývar budoucnosti. Nedá se uvařit z polotovarů a nemůžeme pominout důležitý respekt k autoritám.

Teď se pozměněný návrh vrátí do Poslanecké sněmovny a ukáže se, jestli se najde nadpoloviční většina, která umí rozhodovat s odpovědností. Tedy s citem pro celek a úctou k těm, kdo rozumí složení surovin – i dětskému vývoji.

A jaký názor máte vy?

Vzdělávací guláš se stále vaří. Zkuste do něj hodit svoji špetku nápadů a doporučení. Co mu podle vás chybí? Slovo kuchaře (nebo strávníka) může mít váhu. Napište do komentářů, dokud téma na plotně rozhodování nevychladne!

Zdroje: