Školství dříve a dnes: Je dnešní výuka náročnější než dříve?

Změnilo se školství, děti nebo doba?

Byli učitelé kdysi lepší? Nebo to měli snazší? A jsou dnešní děti tak jiné, jak se často tvrdí?  Je proto výuka složitější a co všechno se vlastně změnilo nejen ve školních lavicích?

Vzpomínáte na školní léta, kdy učitel vstoupil do třídy a nastalo hrobové ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík? Dnes? Učitel přichází a dětský křik neustává. Nikdo nepostřehne ani pedagogův příchod.

Autorita učitele dříve vs. dnes

Byly doby, kdy se školní třída podobala vojenské jednotce. Každý znal své místo, své povinnosti i právo držet svá ústa zavřená. Učitel, podobně jako důstojník, vcházel do místnosti a jeho přítomnost byla signálem k utišení všech živlů. Kdo vyčníval a kdo měl poruchu učení – měl smůlu.

Dnes je škola institucí zcela jiného ražení. Vyčnívat už tolik nevadí. Změnila se tak celá společnost i škola. Jsou tu stále nedokonalosti, ale po školních kasárnách nikdo už neteskní. Na půdě dnešní školy se nesetkáváme jen se vzdělávací činností, jako tomu bylo dříve, ale i wellbeingem. Učitel musí nejen umět dobře vysvětlit Pythagorovu větu, ale i poradit, jak zvládnout případné úzkosti z geometrie.

Z tohoto pohledu být učitelem je mnohem náročnější než tomu bylo dříve. Učitel? Musí být odborník, psycholog, metodik, asistent, krizový manažer a vyjednavač v jednom. A také ten, kdo napíše tři verze pedagogické zprávy – pro školu, rodiče i poradnu. Někdy to vypadá, že papírování je dnes základ výchovy a učitelé učí i pro naplnění takových složek. Protože se rákoska ve výchově už nepropaguje, je o to více úhozů do klávesnice.

Taky si pedagogové musí stále doplňovat vzdělání. Prohlubují si znalosti o specifických poruchách žáků, duševním zdraví a o digitální a mediální gramotnosti.

Každodenní realita

Učitelka přichází do třídy v půl osmé ráno. V kabelce má kromě přípravy na výuku i dvě nedokončené pedagogické zprávy, opravené testy, a čokoládu na nervy. Na odpoledne se připravila i na konzultační hodiny s problémovějšími rodiči.

Než dnes začne učit, musí uklidnit Aničku, která pláče kvůli neomalené poznámce svého spolužáka, a Tomáše, který chce odejít, protože má „špatný den“, protože mu někdo v autobuse obsadil jeho oblíbené sedadlo. Pak utěšuje premianta Matěje, protože neunesl, že zapomněl domácí úkol. Je třeba taky vyplnit online docházku a vyvolat hlásící se nedočkavce: už teď po osmé potřebují odejít na toaletu.  A až pak začíná hodina matematiky. Tedy pokud nestávkuje interaktivní tabule, anebo jiná technika. To pak učitelka leze pod tabulí po čtyřech a hledá centrální restart.

Někdy toho chaosu v hodině je až příliš, že i nadšený učitel vnitřně zakolísá a řekne si: „Dejte mi ve vzdělávacím procesu pevný bod a já s tou výukou konečně někam pohnu!“

Schůzky s rodiči: Více než jen známky

Na schůzce s rodiči už nejde jen o známky. Rodič chce vědět, zda je dítě dostatečně spokojené, motivované a zda v něm škola podporuje jeho jedinečnost. Tak se od starostlivých rodičů dozvídáme, že dítěti narušujeme vnitřní svobodu tím, že po něm chceme domácí úkoly. Jiný rodič preferuje spartánskou výchovu a chce své dítě pro jeho progres naopak dostat z komfortní zóny. Úkoly mu nevadí. Někdy v tom učitel našlapuje jako v minovém poli – chce být partner všech, ale zároveň nese odpovědnost i za výsledky, chování i vztahy v celé třídě. Dřív se říkalo: škola základ života. Dnes to vypadá, že škola může být pro někoho i základní problém života.

Jak vypadá podle některých rodičů ideální učitel? Je usměvavý a vždy ochoten pomoci, trpělivý a neubližuje dětem. S rodiči ochotně komunikuje. Táhne svou práci jako to dobytče a nestěžuje si. Za své štěstí považuje vše, co souvisí se školou. Soukromého života jakoby neměl. O takovém učiteli jsem psal zde.

Technologie a jejich vliv na vzdělání

Taky technologie pokročily a ovlivňují vývoj ve vzdělání. Možná nás čekají technologické lepší zítřky. Zní to jako optimistická zpráva. Vše se stává dostupné na pouhé kliknutí – umělá inteligence generuje skvělé texty, obrázky a videa. Zvykli jsme si na bezobslužné pokladny v obchodech a jednou nás budou vozit i autonomní auta. Děti tak vyrůstají do prostředí plné velkých změn, ale také nejistot. Mnoho oborů zanikne, anebo se promění. Na otázku, čím budeš až budeš velký, se opravdu dětem špatně odpovídá. Má to velký vliv na jejich psychiku. Ani učitelé už nejsou významným zdrojem vědomostí jako dříve. Stali se spíše průvodci v džungli informací, učí děti kriticky myslet a vybírat z množství dat to podstatné.

Není neobvyklé, že žák se během hodiny zeptá: „Proč se to mám učit, když si to můžu najít na internetu?“ Odpovědět tak, aby dítě pochopilo, že nejde jen o tu informaci, ale o schopnost naučit se s ní pracovat, je každodenní výzvou.

Je umělá inteligence hrozbou? Nebo jsou hrozbou lidi, kteří neprojdou Turingovým testem?

Děti jako zrcadlo doby

Kdysi bývali žáci vedeni hlavně k tichému respektu. Dítě je nakonec vždy zrcadlem doby. Dnešní děti jsou v mnoha ohledech jiné. Nebojí se říct nahlas svůj názor a projevit se a zeptat se na cokoliv. Diskutují o klimatu i o tom, co je etické a mají kritické myšlení. Přesto však bývá náročné je přesvědčit, že násobilka má větší smysl než TikTok video s tancujícím psem. Děti žijí v informačně přesyceném světě, kde je obtížné udržet pozornost.

Dítě: „A proč se to učíme?“
Učitel: „Aby sis zítra mohl položit lepší otázku.“

Co přinesla doba navíc – a co vzala?

Co máme navíc:

Co jsme ztratili:

Proč to mají dnešní děti složitější?

Dnešní děti čelí výzvám, které dříve nebyly tak zřejmé – nebo jsme si jich možná nevšímali.

Nárůst psychických obtíží u mladé generace

Stále více dětí se potýká s úzkostmi, depresí, poruchami chování nebo nízkým sebevědomím. Podle výzkumů Národního ústavu duševního zdraví je nárůst enormní. Žijeme v úplně jiném světě než před desítkami let. Nové prostředí se vyznačuje velkým nárůstem psychosociálních stresorů, se kterými se člověk musí vyrovnávat

ROZHLAS - spolehlivé zprávy Ředitel NUDZ: Nárůst duševních onemocnění u dětí je enormní.

Příliš vysoké nároky

Děti mají často rozvrh plnější než dospělí – škola, kroužky, jazykové kurzy, sport…  Mnozí rodiče se snaží, aby dítě mělo vše, ale zároveň mu často nedávají prostor být jen tak.

„Helikoptéroví rodiče“

Někteří rodiče dělají pro své děti první i poslední. Vozí je, připomínají, vyřizují za ně. Výsledkem je, že se děti učí méně samostatnosti a odpovědnosti.

Tlak sociálních sítí

Na internetu se pořád někdo srovnává s někým. Přibývá kyberšikany, mizí schopnost soustředit se nebo mluvit tváří v tvář. Mnoho dětí má z telefonování úzkost.

Málo spánku a pohybu

Děti tráví víc času online než venku. Jsou fyzicky slabší, hůř zvládají stres a únavu. Není to jejich chyba – změnil se styl života celé společnosti.

Ztráta jistot a směrů

Děti dnes vyrůstají ve světě, kde je těžké poznat, co je pravda. Dospělí se často sami neorientují. Děti to vnímají a jsou z toho nejisté.

Co vyhrává v boji o dětskou pozornost?

Podle studie Americké asociace pediatrů tráví průměrné dítě ve věku 8-12 let před obrazovkou téměř 4-6 hodin denně.  Viz informace ze stránek Asociace Českých Adiktologů. Ve škole je pak dítě roztěkané, unavené, přetažené. Řeknete mu „běž si číst“ – a ono se na vás podívá, jako byste ho posílali štípat dříví. Přitom by stačilo, kdyby jen část času věnovaly například knihám a pohybu venku – a všechno by mohlo vypadat jinak.

A v čem to mají dnešní děti naopak jednodušší?

Ne všechno je horší. Dnešní škola se snaží víc přizpůsobit tomu, co dítě potřebuje.

Snazší přístup k informacím

Díky internetu se děti snadno dostanou k tomu, co je zajímá – ať už jde o učivo nebo svět kolem.

Individuální přístup

Škola více než dřív respektuje rozdíly mezi dětmi – jak se učí, co potřebují, co jim pomáhá.

Důraz na duševní zdraví

Wellbeing, psychohygiena, prevence šikany – to všechno se stalo součástí školního prostředí.

Nové užitečné dovednosti

Děti se učí mediální gramotnost, finanční základy, práci s technologiemi. To, co se dřív učilo „životem“, dnes částečně nahrazují projekty, workshopy a intervence.

Paradox?

Mnoho dětí tuto podporu bere jako samozřejmost. Už si často ani neuvědomují, kolik snahy škola vynakládá, aby jim vyšla vstříc. Oproti minulosti je to zcela jiný svět – a srovnání často pokulhává.

Jak se změnil svět – a co to udělalo se školou?

Škola není ostrov. Je součástí světa, který se rychle mění. A právě tyto změny se promítají i do života dětí, učitelů a celé vzdělávací atmosféry.

Technologie vs. soustředění

Děti vyrůstají obklopené obrazovkami, notifikacemi, multitaskingem. Zatímco my jsme čekali na pohádku večer, dnešní dítě má celý svět „na dosah palce“. To má i své stinné stránky – klesá schopnost soustředit se, zvyšuje se míra rozptýlení a učení, které vyžaduje trpělivost, je v tomto prostředí stále náročnější.

Rodiče: partneři, nebo inspektoři?

Zapojení rodičů do školy je důležité. Ale někdy přerůstá do přetížení. Učitelé tráví hodně času odpovídáním na e-maily, vysvětlováním známek a obhajováním výukových postupů. Místo spolupráce někdy přichází kontrola a tlak. A učitel má být nejen pedagog, ale i diplomat.

Zákony a inkluze: pochopitelný záměr zapojit všechny, ale obtížná praxe

Záměr začlenit všechny děti do vzdělávání je pochopitelný. Bez dostatečné podpory však inkluze často selhává. Příliš idealistický přístup k tomu, které děti by měly být na běžné základní škole, situaci vůbec nepomáhá. Učitelé jsou zahlceni, asistenti chybí a ve výsledku to frustruje všechny – i děti, které měly být nakonec podpořeny.

Zde jsem na toto téma napsal článek: Potřebujeme individuální přístup, ne iluzi inkluze

Nerovnosti mezi školami a regiony

Kvalita škol není všude stejná. Zatímco někde dítě dostane individuální přístup a podporu, jinde se mu dostane omluvy, že „to bohužel nejde“. Rozdíly jsou patrné mezi městy a venkovem, ale i mezi školami v rámci jedné obce.

Různá realita: rozdílné podmínky, stejná očekávání

Ve třídě se dnes potkávají děti z velmi odlišného prostředí. Pro některé rodiče je škola v přírodě nedosažitelný luxus, pro jiné zase velmi „nepohodlný standard“. Učitel pak musí vážit nároky tak, aby to bylo schůdné pro většinu dětí ze třídy.

Alternativní školy: cesta kupředu, nebo uzavřený klub?

Alternativní školy často dokazují, že když se chce, jde to i jinak – individuálněji, hravěji, s větší podporou. Ale i ony mají svá ale:

Nejsou špatné. Ale nejsou řešením pro všechny. Běžné školy zůstávají tím, co utváří základní vzdělávací mapu celé společnosti.

A mezi tím vším… stojí učitel

V jedné třídě najdete děti s různou výbavou – rodinnou, sociální i emoční. Někdo potřebuje více podpory, jiný větší výzvu. Někdo pomoc, jiný klid. A učitel stojí uprostřed tohoto světa. Často sám, ale s vírou, že to má smysl.

„Učit dítě dnes tak, jako jsme učili včera, znamená okrádat ho o zítřek.“ – připisováno Johnu Deweyovi

Závěr

Učitel už dávno není ten, kdo všechno ví. Dnes je ten, kdo všechno vydrží. :-)

Vytvořili jsme systém, kde po dětech chceme soustředění – a pak je obklopíme rozptýlením. Chceme, aby byly odolné – a zároveň jim odstraňujeme všechny překážky. Učíme je kritickému myšlení – ale když si dovolí nesouhlasit, máme obavy.

Možná, že skutečná výzva současného školství není v technologiích, diagnostikách nebo reformách. Možná je to výzva zůstat člověkem v systému, který je čím dál víc strojový a který klade důraz na výkon, data a tabulky.

Věřit, že i když nemáme všechno pod kontrolou, pořád má smysl vstoupit do třídy a říct: „Dobrý den, děti.“ A možná, že právě tato jednoduchá věta je dnes jedním z nejodvážnějších činů ve společnosti, která se tváří, že nic není problém.

Vzdělávání není nikdy hotové. Je to každodenní odvaha nevzdat se víry, že setkání člověka s člověkem má pořád cenu, že to, co si lidé řeknou z očí do očí, pořád převáží nad tím, co si lze přečíst na displeji.

Ať už jste rodič, pedagog, nebo jen někdo, koho školství zajímá, je důležité o těchto změnách mluvit. Sdílejte článek, zapojte se do diskuse.

Napište prosím do komentářů Co vám z dnešní školy dává naději?

Zdroje:

Ředitel NUDZ: Nárůst duševních onemocnění u dětí je enormní | iROZHLAS - spolehlivé zprávy

Prevence závislosti u dětí na PC a chytrých telefonech: Klíčové kroky