800 let staré obrázky středověkého chlapce Onfima dodnes matou archeology. Uhádnete, co znamenají?

Onfim, známý také jako Anthemius, žil pravděpodobně kolem let 1220 až 1260 v Novgorodu, který byl tehdy prosperujícím centrem Novgorodské republiky. Ta existovala jako středověký ruský stát až do 15. století, kdy ji dobyl Ivan III. a připojil její území k Moskevskému velkoknížectví.

Je pozoruhodné, že gramotnost novgorodských obyvatel byla na svou dobu neobvykle vysoká – archeologické nálezy dokazují, že číst a psát uměli nejen šlechtici a obchodníci, ale dokonce i vojáci a rolníci. Základní vzdělání bylo navíc dostupné chlapcům i dívkám, což bylo ve středověku raritou – vzdělání zpravidla bývalo vyhrazené pouze mužům z vyšších vrstev, šlechtě či duchovenstvu.

Protože pergamen byl drahý, vystačili si Novgorodští pro běžné psaní s březovou kůrou, jež se v okolních lesích nacházel dostatek. Březová kůra (známá také jako „beresta“) se nejdříve vařila, aby změkla, a poté se seškrabovala a řezala do požadovaných tvarů. Využívala se pro celou škálu textů – od úředních a právních listin až po osobní poznámky či vzkazy.

Tyto zápisy vyškrabávané kostěnými nebo kovovými hroty se nazývají „březové gramoty“. První z nich byla objevena v roce 1951 a dnes jich archeologové evidují přes tisíc. Mezi nejslavnější však patří právě ty Onfimovy – zanechal jich po sobě 17 a jeho poznámky s rozpustilými obrázky učarovaly lidem natolik, že mu na místě nálezu první gramoty postavili památník.

Představte si prvňáčka sedícího ve školní lavici. Kolem šesti či sedmi let totiž bylo i Onfimovi, když tvořil svá dílka. Tehdy se musel věnovat opisování abecedy a biblických veršů, ale jak je vidno, docela se při tom nudil – proto školní poznámky vyzdobil obrázky rytířů, bájných stvoření a dalších (někdy těžko rozpoznatelných) postaviček. Tyto panáčky ztvárnil velmi jednoduše, občas dokonce s různým počtem prstů. Zdá se tedy, že počítání nepatřilo mezi jeho silné stránky.

Od současných dětí se příliš nelišil – řada lidí přiznává, že by si jeho obrázky klidně vyvěsila na ledničku vedle výtvorů svých potomků a nepoznala by rozdíl. Navíc je to zkušenost, která je nám blízká, protože snad všichni jsme si občas krátili dlouhé hodiny ve škole čmáráním do sešitu a dávali tak průchod své fantazii.

Uvědomění, že se tak chováme i po osmi stech letech, je právě to, co dělá Onfimovy zápisky tak přitažlivé – a tak roztomile lidské.

Pojďme se nyní podívat na ty nejzajímavější z nich a ponořit se tak do snů malého kluka ze 13. století.

Mezi Onfimovými rytinami si zvláštní pozornost získala gramota označená číslem 200. Najdeme na ní dvanáct písmen abecedy a rytíře na koni, který kopím probodává ležící postavu. Není pochyb o tom, že rytíř představuje samotného Onfima – vedle něj totiž ve staronovgorodském dialektu napsal své jméno. Kdo má ale být onen poražený nebožák na zemi?

Archeologové nabízejí dvě hlavní vysvětlení. Podle první teorie by to s ohledem na dětskou zlomyslnost mohl klidně být Onfimův učitel – rytina by tak vyjadřovala touhu malého žáčka po pomstě za nudné úkoly (všimněte si, že na gramotě nedokončil abecedu). Druhá interpretace naproti tomu spatřuje v tomto obrázku typické dětské sny o budoucí profesi. Onfim se možná chtěl stát udatným válečníkem, podobně jako si dnešní děti představují, čím se budou živit, až vyrostou.

Další velmi populární gramotou je gramota číslo 199, kterou Onfim vyškrabal na dno koše z březové kůry. Na obrázku se nachází čtyřnohé fantastické zvíře se zatočeným ocasem a malou hranatou hlavou. Z tlamy mu pravděpodobně šlehají plameny. U hlavy má rámeček s nápisem „Pozdrav od Onfima Danielovi“ a pod ním je napsáno „Jsem divoká bestie“.

V tomto případě se tedy jednalo o vzkaz pro spolužáka nebo kamaráda okořeněný dětským smyslem pro humor.

Trojici nejznámějších gramot obvykle uzavírá ta s číslem 203, která opět nese Onfimovo jméno. Text nad obrázkem hlásá: „Pane, pomoz svému služebníkovi Onfimovi“. Jenže kdo je v této podivuhodné scéně samotný Onfim? Je to postava stojící vlevo? Nebo snad osoba ležící na zádech s nohama vzhůru, z jejíhož těla stoupá zvláštní bytost?

A co vlastně tato tajemná entita představuje? Je to démon, nebo snad duše opouštějící mrtvé tělo? Při troše představivosti se dokonce můžeme domnívat, že sledujeme vyvolávání démonů nebo exorcismus, protože za podivným stvořením se ještě rýsuje další postavička s rukama zdviženýma k nebi.

Onfimovy rytiny jsou úchvatné svou nejednoznačností – jsou jednoduché, a přesto si dodnes nejsme jistí, co ve skutečnosti znamenají. Je neuvěřitelné, jak obrázky malého chlapce dokážou zaměstnat fantazii dospělých podobně jako složitá filozofická díla, v nichž obvykle hledáme hluboko ukryté myšlenky.

Co se Onfimovi honilo hlavou, když svá dílka tvořil, se zřejmě už nikdy nedozvíme. Nicméně můžete zkusit hádat – hlasujte pro některou z variant v anketě, nebo své nápady rozepište v diskuzi formou komentáře.

Zdroje: