Manipulační postupy Thomase Pauknera

Titulek je u Pauknera nejdůležitější částí textu. Slibuje skandál, odhalení nebo zásadní vývoj. Používá silná slova (například „lže“, „katastrofa“, „organizovaný systém“, „sebevražda“, „šílenství“) a často naznačuje, že se děje něco skrytého a závažného.

Když ale čtenář titulek rozklikne, dostane se k mírnějšímu článku, než čekal. Domněnku z titulku v něm autor formuluje opatrně, někdy jen jako otázku. Nedokazuje ji, pouze uvádí data a myšlenky, které jí nasvědčují. Jenže první dojem už vznikl. Většina lidí si z textu odnese právě to, co sliboval titulek, nikoliv to, co text skutečně dokázal.

Titulek „Deník N páchá sebevraždu. Proč?“ vytváří očekávání jasného usvědčení z nekalosti, kvůli které deník opustí odběratelé. Text však obsahuje pouze řetězec osobních interpretací, které k tak silnému závěru ani zdaleka nevedou; jde pouze o osobní kritiku způsobu, jakým způsobem Deník N postupuje při psaní o Pauknerovi.

Toto je Pauknerova stěžejní, ale nejméně nápadná technika. V textech vždy pracuje se skutečnými veřejnými daty: novinovými články, registry smluv, výročními zprávami nebo usneseními orgánů. Často zdůrazňuje, že data jsou správná, ozdrojovaná a nedají se vyvrátit. A má pravdu.

Problém je v tom, že si do článku vybírá pouze ta data, která se mu hodí; další záměrně nechá stranou nebo nezjišťuje. Čtenář pak dostane přesný, ale neúplný obraz. Ale protože data sama o sobě sedí, má pocit, že obraz vidí celý.

V textech o tendru na policejní a hasičské vrtulníky Paukner opakovaně zdůrazňoval, že vítězná nabídka byla výrazně dražší než nabídka Airbusu. Pomíjel však hodnotící kritéria tendru, rozdíly v technických parametrech a hlavně skutečnost, že nejlevnější nabídka nemusí být automaticky nejvýhodnější. Výsledný dojem „okradli stát“ nevznikl úplným popisem zakázky, ale výběrem dat.

V článku „Vánoční miliardy od ministra Hladíka…“ zdůrazňuje, že Petr Otava dostal 2,3 miliardy na snížení uhlíkové stopy, ačkoli měl druhý nejvyšší zisk v historii. Přitom dotace na dekarbonizaci jsou převážně určené právě velkým emitentům. Částku dotace srovnává s navýšením platů v justici, čímž vytváří dojem nespravedlnosti. Tvrzením o vánočním dárku vytváří dojem, že jde o zisk jednoho člověka, ačkoliv jde o příspěvek na dekarbonizaci továren, která prospívá celé společnosti.

Paukner téměř nikdy nevystupuje jako člověk, který něco pouze zjistil. Vystupuje jako člověk, který vidí to, co ostatní nevidí, nebo vidět nechtějí. Média jsou slepá nebo navedená, politici zkorumpovaní, běžný čtenář naivní. On jediný spojuje tečky.

Tento postoj je účinný, protože čtenáři dává pocit výjimečnosti. Když text čte, stává se součástí privilegované skupiny těch, kteří „už vědí“.

Pauknerova autorita ovšem nevzniká odborností, ale tónem a postojem. Není třeba dokládat, proč by měl mít autor lepší vhled než zbytek veřejnosti. Stačí, že to tvrdí dostatečně sebevědomě.

V článku „Něco se chystá – má tvorba se výrazně změní“ Paukner píše, že po debatě s lidmi, „kterých si nebývale váží pro jejich úspěchy a integritu“, identifikovali tři klíčové příčiny úpadku světa. Staví se do role někoho, kdo má přístup k výjimečným zdrojům moudrosti a vidí strukturální příčiny, které běžný pozorovatel přehlíží.

Unáhlené zobecnění funguje jednoduše a účinně. Autor ukáže konkrétní, často skutečně problematický případ – jednu zakázku, jedno rozhodnutí, jednu personální vazbu – a vzápětí z něj udělá důkaz o celém systému, straně nebo způsobu vládnutí.

Ve čtenáři vzbudí pocit, že vidí vzorec. Ve skutečnosti ale vidí pouze pečlivě vybraný příklad, který Paukner vydává za celek. Čím je příklad silnější a emotivnější, tím snadněji čtenář zobecnění přehlédne.

V textech o STAN pracuje s formulacemi typu „organizovaný systém“, „klientelistická pavučina“ nebo „ozvěna dozimetru“. Čtenář dostává dojem, že nejde o jednotlivé kauzy, ale o skrytou strukturu, kterou běžná média záměrně přecházejí.

Shodné chování hodnotí ostře u těch, které právě kritizuje, a mírně nebo vůbec u těch, které kritizovat nechce, včetně sebe. Když něco udělá člověk z „nepřátelského tábora“, tak jde o skandál, ohrožení demokracie nebo důkaz morálního úpadku. Když něco podobného udělá někdo, ke komu má Paukner blízko, je to pochopitelné, omluvitelné, nebo to prostě přejde.

Nejviditelnějším příkladem je Pauknerův přístup k sobě samému a k novinářům. Zatímco on může dělat a tvrdit, co chce, na jiné klade nesmyslné nároky.

V průběhu času posunul laťku několika politikům, zejména Andreji Babišovi. V první fázi tvorby Babiše ostře kritizoval a používal ostrá slova jako „ukradl“ nebo „dotační podvod“. Po názorovém obratu koncem roku 2025 tón výrazně změkčil. Z nebezpečného čerpače dotací se stal vítěz demokratických voleb, kterého je třeba respektovat; jeho kauzami se odmítá zabývat. Na druhé straně pouhá podezření vůči stávající opozici považuje za důkaz mafiánských praktik a spiknutí.

Málokdy nechá fakta, aby mluvila sama za sebe; obalí je morálním soudem. Nebude tvrdit pouze to, že někdo rozhodl špatně, ale rovnou že zradil veřejný zájem, ohrozil zemi nebo se projevil jako součást prohnilého systému. Podezření a politické spory povyšuje na civilizační konflikty.

Takový tón má jasný účinek: čtenář přestává hodnotit konkrétní rozhodnutí. Je pod tlakem, aby se postavil na „správnou“ stranu, tedy tu Pauknerovu, a stal se jedním z „těch, kteří to vidí“.

Když Petr Pavel odmítal jmenovat Filipa Turka ministrem, Paukner dospěl k závěru, že prezident „podlehl chuti moci“, „riskuje příliš“ a „ohrožuje zahraničně-politické ukotvení země“.

V článcích o tendru na vrtulníky soustavně používá termín „překupník“ místo neutrálního „dodavatel “ nebo „zprostředkovatel“. Navozuje tak zavádějící dojem, že dodavatel nenabízel státu žádnou nadhodnotu a prostě jen vydělal.

Paukner občas v textu uvede protinázor nebo „nepříjemný“ fakt, který jeho hlavní tezi mírně oslabuje. Vypadá to jako snaha o vyváženost. Ve skutečnosti jde o řečnický tah.

Protinázor uvádí pouze proto, aby ho vzápětí vyvrátil a označil za naivní, účelový nebo dokonce vyhovující jeho názoru. Čtenář si odnese dojem, že autor věc zvážil ze všech stran a přesto dospěl k jasnému závěru.

V článku Může ministr občanům vědomě lhát? Petr Hladík ukázal, že ano Paukner připouští erozi důvěry a ruskou propagandistickou metodu „nevěřte nikomu“. Vzápětí to použije jako odrazový můstek k tezi, že ministr Hladík tuto erozi posiluje. Protinázor (systémový problém důvěry) je přítomen, ale jen aby podpořil útok na důvěryhodnost konkrétního ministra.

Falešné dilema patří k méně nápadným, ale velmi účinným postupům. Autor postaví situaci tak, jako by existovaly jen dvě možnosti: buď přijmete jeho výklad, nebo jste na straně těch, kteří kryjí špatnosti, jsou naivní, nebo slouží systému. Mizí prostor pro střízlivé „ještě to nevíme“, „závisí na okolnostech“ nebo „pravda je na obou stranách“.

V článku Češi se stávají odborníky na NATO i Maďarsko. Ale co ty tunely? Paukner konstatuje, že bychom se neměli zabývat zahraniční politikou, ale závažnými domácími kauzami (jaké údajně odhaluje on). Vytváří dojem, že si novináři a občané musejí vybrat, co je pro ně důležitější. Přitom se můžeme zabývat domácími i zahraničními problémy.

Falešným dilematem se Paukner brání i proti snaze odhalit jeho identitu: „Nemají se zabývat tím, kdo to tvrdí, ale co tvrdí.“ Vytváří dojem, že si novináři musejí vybrat, zda jsou na jeho straně. Jako by se nemohli současně zajímat o něj i o jeho tvrzení, pouze o něj, či o cokoliv jiného, podle své svobodné vůle.

Když Paukner narazí na kritiku nebo na nepříjemná zjištění o sobě, zřídka odpovídá věcně. Místo toho se ptá, proč to druhá strana dělá. Obvykle dospěje k závěru, že jde o příslušníka „nepřátelského tábora“, který se snaží jeho činnost zmařit.

Novinářka podle něj neprověřuje fakta, nýbrž chrání miliardáře. Médium nestahuje texty kvůli pravidlům, nýbrž plní politickou objednávku. Deník N neinformuje, nýbrž vede kampaň.

V čtenáři tak vzniká dojem, že Paukner bojuje proti zlému systému a potřebuje podpořit.

Osobu vystupující pod identitou Thomase Pauknera jsem kontaktoval. Pokud poskytne vyjádření, k článku ho obratem připojím.