Analýza 477 textů: Jak pracuje Thomas Paukner a co ho k tomu vede

Celkem 477 textů, které Thomas Paukner zveřejnil na platformě Medium.cz, jsem analyzoval, roztřídil a z velké části přečetl. Zabýval jsem se v nich stylem, názory, tvůrčím postupem a občasnými osobními informacemi. Tyto poznatky jsem doplnil zjištěními Deníku N, sděleními samotného Pauknera v rozhovoru pro V.O.X. TV a sofistikovaným odhadem vývoje jeho příjmů.

Tak jsem zmapoval celou jeho pozoruhodnou cestu od prvních krůčků na Medium.cz až k desítkám tisíc sledujících.

Bloger Paukner se od počátku prezentoval jako „nepraktikující evropský Žid“ s jasně vyhraněnými názory. Za profilový obrázek si zvolil fascinující ikonku rabína-rockera, která se internetem šíří od roku 2011. Vše doplnil citáty Goldy Meirové.

Nevíme s jistotou, zda je autor skutečně Žid, ale míra, do jaké se identifikuje s židovstvím, je kýčovitá mystifikace, která výjimečně sklouzla až k jemně antisemitskému rámování o židovském vlivu nebo vlastnostech.

Články o židovství, Izraeli a Blízkém východě působí dojmem, že autor se tématy hlouběji zaobíral až v průběhu tvorby. Z hlediska autorského na tom není nic špatného; o to lépe téma přiblížil čtenářům, kteří do tématu pronikali.

Současně však z toho vyplývá, že „Thomas Paukner“ není pouhá přezdívka nebo pseudonym. Je to falešná identita.

Tomu odpovídají i mnohé osobní detaily z jeho článků.

Začal psát při rekonvalescenci po těžkém zánětu mozku, ale už o osm měsíců později byl v relativně dobré fyzické kondici a pouhou přítomností své dvoumetrové postavy zahnal partu agresivních výrostků. Úsměvná je i historka, jak nakoupil tygří bobky od „cirkusáka v důchodu“, který mu je nandal z bedýnky. Nepravděpodobné a nekonzistentní jsou tvrzení o úspěšném podnikání nebo příběh o tolerantní a pokrokové výchově.

Nemohu se ubránit dojmu, že pan Paukner rád vymýšlí a přehání.

Jak zjistila Zdislava Pokorná z Deníku N, účet byl původně založen na jméno David Melín a začátkem roku 2025 jej převedl na komunikační agenturu, údajně prodejem. To vyvolalo spekulace, že účet vznikl na zakázku nějaké politické strany a teď hází špínu na její soupeře.

Jenže to nedává smysl.

Proč by v takovém případě došlo k převodu účtu krátce po jeho založení v prosinci 2024, kdy neměl ustálený obsah a měl jen minimum sledujících? Profi agentura by kvůli politické zakázce raději založila účet nový.

Pro převod účtu existuje prostší a pravděpodobnější vysvětlení.

Když autor dosáhne určité čtenosti, získá nárok na provizi z reklamy u článků. To se šikovným autorům povede během několika dnů nebo týdnů. V tom okamžiku musí Seznamu sdělit číslo účtu, na které budou chodit peníze.

Zdislava Pokorná zjistila, že zakladatel účtu David Melín je zatížen 11 exekucemi. V takové životní situaci lidé nechtějí, aby jim příjmy chodily na účet — aspoň ne na ten jejich.

Převod účtu i publikační činnost pod přezdívkou zcela odpovídá chování osoby, která je v exekuci a chce vydělávat.

Na jiné rozumné vysvětlení jsem nepřišel. Vás nějaké napadá?

Všech 477 Pauknerových textů má obrovské množství společných znaků. Je naprosto jisté, že je psal jeden jediný člověk. Téměř denně je tvořil a chrlil podle jednoduchého stabilního vzorce, který ve zdokonalené podobě používá dodnes:

Takový text odborník neotevře, nebo jej zas brzy znechuceně zavře. V běžném uživateli internetu ale od titulku až po závěr roste pocit, že se dozvídá něco tuze moudrého a převratného.

Na Medium.cz Paukner začal psát o Vánocích 2024. První texty nasvědčují tomu, že se už tehdy chtěl věnovat „investigaci z obýváku“ zaměřenou na hnutí STAN a „zelené dotační šílenství“. Obratem ale začal psát i články o historii, židovství, politice, ekonomice, historii nebo přírodě.

To je pro začínající blogery na Medium.cz typické: zkouší, o čem by jim šlo psát a co publikum zajímá. Ze statistik v redakčním rozhraní přesně zjistí, jaký byl o konkrétní texty zájem a jaká za ně byla provize. Rozhodnou se, jak dál pokračovat.

Tomu odpovídá i další vývoj skladby Pauknerových článků. To je další moment, ve kterém můžeme vyloučit, že by šlo o účet PR agentury nebo investigativního novináře. Paukner měl k psaní předpoklady, ale byl především šikovný amatér, který se učil blogovat.

Jeho „investigativu“ četlo málo lidí; patrně proto, že se kvůli kvalitě nedostávala na první stránku. Velmi rychle ji opustil a vracel se k ní jen výjimečně. Pod články o historii a přírodě zas čtenáři upozorňovali na věcné chyby (například, že leopardi přece v Jižní Americe nežijí).

Naopak bodoval s politickými eseji, které rozvíjel z aktuálního zpravodajství. Editoři je často umisťovali na viditelné pozice na stránkách Seznamu. Čtenáři mu děkovali za zajímavé informace a názory; jejich počet pomalu rostl. Případná kritika měla spíš formu politické polemiky než vytýkání věcných chyb. A tak není divu, že se Paukner domácí i světové politice věnoval stále víc.

Přitom opakoval úspěšné motivy; vytvořil z nich stálý mix, kterého se držel až do února 2026. Přesně tak by to dělal bloger, který píše kvůli výdělku.

Průměrně každý třetí den zasvěceně referoval o Donaldu Trumpovi, jednou týdně o Rusku, Ukrajině nebo Blízkém východě, asi dvakrát týdně o české politice. Nejspíš vás překvapí, že o ní psal z úplně jiné názorové pozice, než dnes.

Napsal asi 50 článků o Andreji Babišovi, převážně negativních — asi 7 % textů tvořily ostré výrazy jako „ukradl“ nebo “dotační podvod”; zmiňoval známost se zločinci nebo vazbu na Rusko přes Alexeje Bílka.

Když Zdislava Pokorná odhalila bitcoinovou kauzu, Paukner uvažoval, zda to vůbec měla dělat, když tím nejspíš Babišovi vyhrála volby. Odpověděl si, že ano, ale bylo patrné, že návrat dotačního zloděje do vlády má za nežádoucí. Také poukazoval, že lež o lithiu zabere .

To se změnilo na podzim 2025. Podíl ostrých slov v článcích o Babišovi prudce poklesl. Z nebezpečného čerpače dotací se postupně stal vítěz demokratických voleb, kterého musíme respektovat, a pak silný premiér, který má i nějakou tu nevýhodu.

Nejvíc ale změnil názor na Fialovu vládu. Dříve psal o tom, že její nezpochybnitelné úspěchy budeme pociťovat desítky let; dnes se chce zabývat kauzami jejích ministrů, protože především oni mohou za marasmus, ve kterém žijeme.

Přesné důvody názorového posunu zná pouze Paukner sám. Úplně tajemné ale nejsou.

Existuje totiž strana, ke které Paukner nebyl kritický nikdy a naopak se jí zastával. Jde o Motoristy. Shoduje se s nimi na tom, co je na světě špatně. Při každé příležitosti kritizuje Evropskou unii a naprosto odmítá „zelené dotační šílenství“.

Když Oto Klempíř oznámil kandidaturu za tuto stranu a vyvolal tak vlnu nevole, Paukner se ho v textu Zašla nenávist příliš daleko? zastal jako svého přítele, jehož vstup do politiky čekal a jakého v politice potřebujeme. Když Deník N upozornil na nenávistné statusy Filipa Turka, Paukner měl jasno: Deník N v podstatě ani nemůže mít přesvědčivé důkazy, ale další média od něj informaci přesto přebírají. To může „změnit Česko a důvěru občanů v hlídací psy navždy“.

Petra Pavla měl původně za zkušeného člověka, jaký na Hrad patří a dokonce jej i volil; jenže při sporu o jmenování Filipa Turka dospěl k závěru, že prezident podlehl chuti moci, stává se novým Zemanem a zbytečně riskuje zahraničně-politické ukotvení České republiky.

Můžeme tedy říci, že ke změně postojů k Babišovi došlo v článcích o vstupu Motoristů do vlády. Existuje ale i další faktor, který Pauknera motivoval přehodnotit názorové pozice.

Od září 2025 platforma Medium zavedla možnost přímo finančně podpořit autora a tlačítko „podpořte autora“.

Thomas Paukner na závěr článků přidával odstavec o tom, že “kvalitní texty nevznikají ze vzduchu”; nabádal čtenáře, aby přispívali jemu i ostatním autorům. Patrně se mu osvědčil, protože mu dával přednost i před efektním boxem s výzvou k podpoře, který platforma později zavedla.

Pokud jsou články pro čtenáře přínosné, příjmy z příspěvků dokonce mohou převážit příjem z reklamy. Za přínosný může čtenář považovat ty články, které odpovídají jeho světonázoru a přitom dosahují přiměřené kvality.

Jenže články psané ze středových, liberálních nebo umírněně konzervativních pozic mají vysokou konkurenci a proto i nároky na kvalitu, které Paukner kvůli argumentačním faulům dosahuje pouze výjimečně. Naopak mezi alternativními a konspirativními články, kde je manipulace čtenáře hlavním znakem žánru, patří Pauknerova tvorba k naprosté špičce.

On sám si to nejspíš nepřipouštěl, ale z přibývajících vděčných komentářů a z redakčních statistik musel pochopit, že mu změna pozic vynáší. Nevíme sice přesně, kolik mu čtenáři v té době přispívali, ale víme, že mu sledující přibývali rychleji, než dřív. V lednu 2026 upozornil, že mu jich za měsíc přibylo 500, v únoru znovu. Oznámil, že končí s podnikáním (ach, ty nízké marže ve stavebnictví!), hodlá cestovat a svou tvorbu ještě zlepšit.

Dnes už víme, že plánoval psát „investigativu“ údajných kauz pouze předchozí vlády. Nabízí se vysvětlení, že změna pozic souvisela i s tím, od koho přicházely příspěvky a v jaké míře. (Já jiné důvody nevidím, ale to neznamená, že neexistují. Pokud vás napadly, podělte se o svůj názor v komentářích.)

Od března 2026 zveřejňoval články proti bývalé vládě, které jako vždy opíral o přesná data z veřejných zdrojů, pomíjel však další důležité informace a vše spojoval do celkového obrazu, který si předem naplánoval.

Jeho čtenáři byli nadšeni, texty citovala i některá média, vládní poslanci a dokonce členové vlády. Vzhledem k ohlasu článků si jich ale tentokrát všimli také ti, kterých se týkaly. Ohradili se a upozornili Medium, že texty jsou neetické. Platforma to uznala, texty stáhla a v jednom případě poskytla také údaje majitele účtu.

A tak začalo „obrovské drama“.

Thomas Paukner obvinil Seznam (majitele platformy), že neměl právo předat jeho údaje, slíbil podat žalobu a z platformy odešel na Facebook, kde nadále zveřejňuje své analýzy. Stylizoval se do role bojovníka se zkaženým systémem a zlými médii, zejména Seznamem, Deníkem N a Zdislavou Pokornou, které se snaží před ním ochránit miliardáře Strnada a různé politiky tím, že pátrají po jeho identitě.

Až dosud jsme viděli, že všechny Pauknerovy kroky od založení účtu pro něj byly finančně výhodné. To platí i o odchodu z platformy Medium, kterým se po roce a půl vzdal příjmu z reklamy.

Facebook jej neomezuje nepříjemnými pravidly, umožňuje snadné sdílení a má mnohem více uživatelů, zejména z Pauknerovy nové cílové skupiny. Nenabízí možnost přímo přispívat, ale to Paukner řeší přes platformu Herohero. Při měsíčním předplatném 6 € na ní má momentálně 2550 předplatitelů.

Jeho sledující věří, že bojuje proti systému, odhaluje spletité kauzy a svou identitu tají, protože se právem bojí o život. Hltají a sdílejí každý jeho příspěvek. Podporují ho v údajném duelu se Zdislavou Pokornou, kterou mají za prorežimní novinářku.

Netuší, že Pokorná mimo jiné odhalila kauzu bitcoinů a stovkami článků přispěla k rozvoji kauzy Dozimetr. Pro ně je hrdinou Thomas Paukner, který zatím nic pořádného neodhalil — krom toho, jak se jim zalíbit.

Osobu vystupující pod identitou Thomase Pauknera jsem kontaktoval. Pokud poskytne vyjádření, to k článku obratem připojím.

V pokračování se podrobněji podíváme na konkrétní argumentační postupy v Pauknerových článcích.