Článek
49. díl - cíle
V původním českém vzdělávacím systému existovala jasná a funkční vazba mezi státem definovanými osnovami a každodenní výukou ve třídě.
Osnovy v podstatě plnily roli normy stanovené na úrovni státu: určovaly nejen obsah, ale i jeho pořadí a časové rozvržení. Učitel tak měl oporu v jednotném rámci, který zajišťoval kontinuitu výuky napříč školami i ročníky. Nešlo pouze o omezení autonomie, ale především o vytvoření sdílené struktury, která umožňovala srovnatelnost, návaznost a předvídatelnost vzdělávání.
Současný systém tento pevný rámec opustil. Kurikulum se přesunulo do obecnější roviny (RVP, ŠVP) a konkrétní organizace výuky se de facto přesunula na úroveň jednotlivých učitelů. V tomto prostoru získaly zásadní význam tematické plány, které dnes představují nejdůležitější praktický nástroj výuky, který má však nejnižší závaznost. Právě v nich se rozhoduje, co se bude skutečně učit, v jakém pořadí a s jakou časovou dotací. Tematický plán je tak místem, kde se abstraktní kurikulum mění v reálnou pedagogickou praxi. Jejich podoba však závisí na předmětové skupině; resp. zda je vůbec budou používat. Vzhledem k tomu, že v praxi ve třech třídách jednoho ročníku používají učitelé různé učebnice a není v silách ředitele jejich přístup sjednotit, je zcela na libovůli učitele, zda se posledních dostupných tematických plánu přidrží.
K několika učebnicích vznikly tématické plány v letech 2009-2011 a jsou dostupné v archivovaných stránkách NPI.
Paradoxem však je, že tento klíčový nástroj zůstal nejméně systémově ukotvený. Ačkoliv osnovy zcela absentují, tematické plány se vztahují metodicky k jednotlivým učebnicím.
Nejsou závazně strukturovány, ale vychází z praxe. Pomocí nich se částečně zachovala vazba mezi učebnicí, cvičebnicí a tím, co se má v daném ročníku probrat. Skutečnost je ale taková, že to, co bylo dříve zajištěno systémově, je dnes ponecháno individuálnímu rozhodování – bez dostatečné opory, koordinace a kontroly.
Důsledkem je roztříštěnost vzdělávání. Jsou excelentní učitelky, a hned ve vedlejší třídě se žáci se mohou setkávat s odlišným pořadím učiva, odlišnou učebnicí, odlišným přístupem, různou hloubkou probíraných témat i rozdílnou časovou dotací.
Najednou přijde požadavek, např. na fakultních základních školách, vytvořte pokusné srovnávací testy. Nastane panika. Jak vytvořit testy pro děti, kde jedny jsou v první třídě na podobné úrovni jako jiné děti stejné školy ve druhé nebo dokonce třetí třídě, kdy každá třída používá jiné učebnice a postupuje odlišným tempem.
Z tohoto pohledu se ukazuje, že návrat k promyšleně strukturovaným osnovám by neznamenal krok zpět, ale obnovení vazby mezi kurikulem a výukou. Nešlo by o omezení učitele, ale o vytvoření jeho opory: stát by měl co nejdříve znovu definovat základní osnovy a k tomu nechat vypracovat detailní tematické plány pro nejlepší učebnicové řady.
Teprve v takovém uspořádání mohou tematické plány plnit svou roli – nikoli jako izolovaný nástroj jednotlivce, ale jako součást soudržného a srozumitelného vzdělávacího systému umožňující systematický postup.
Zdroje:
https://wiki.rvp.cz/Sborovna/3Tematicke_plany
ZŠ Rakovník
https://www.zsmscista.cz/zakladni-skola/dokumentace-skoly-1/tematicke-plany/
ZŠ Velké Hamry
https://www.zsvhamry.cz/index.php?type=Post&id=881&ref=blog&ids=529
