Článek
Pohádka
„Proč matičko, se chví ta bříza bílá?“
- „Poslouchá, co si ptáci povídají.“
„Co, matko, si ti ptáci povídají?“
- „Jak podvečer je víla postrašila.“
„A jak ta víle ptáky postrašila?“
- „Honila bílou holubičku v háji.“
„Proč honila tu holubičku v háji?“
- Byla by se ji v tůni utopila.“
„A jak by se jí byla utopila?“
- „Chtěla tam zobnout hvězdku spadlou z nebe.“
„Zdaž, matičko, tu hvězdu vylovila?“
- „To nevím, dítě, ale když zas k líci
ta víla tiskla bílou holubici,
tu zlíbala ji jako teď já tebe!“
Slavík a vrabci
Podvečerem slavík
zapěl v sadu,
hned se vrabci slétli
na poradu.
„S tím slavičím zpěvem
to jsou čáry!
Umíme to také:
Čimčarari!“
Čimčarali vrabci,
sil co měli,
žeť slavičí píseň
překřičeli.
Ale on pěl dále
nočním stínem.
Vrabci dávno spali
za komínem.
Lesní studánka
Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.
Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.
