Článek
Jsme ochotni připlatit si za výrobky, které vznikaly přirozeně - nebo tomu aspoň chceme věřit, s menším množstvím chemických zásahů a s větším respektem k přirozenému vývoji rostlin i zvířat. Zdá se nám samozřejmé, že kvalita prostředí ovlivňuje výsledný produkt. Paradoxně stejnou otázku téměř nepokládáme u dětí.
Co je to bio-dítě? Není to dítě chráněné před světem ani dítě vyrůstající bez knih nebo bez školy. Je to dítě, jehož vývoj a kontakt se světem není od nejútlejšího věku nepřetržitě zprostředkován obrazovkami, algoritmy, notifikacemi a umělou inteligencí. Je to dítě, které nejprve poznává svět přímo a teprve později jeho digitální odraz. Mohli bychom použít označení human raised – vychováno lidmi.
Tak jako dnes rozlišujeme free range, organic nebo bio, mohli bychom jednou rozlišovat také děti vyrůstající především v kontaktu s lidmi. Takové dítě se učí mluvit tím, že slyší a dívá se rodičům do očí, nikoliv sledováním displeje. Učí se rozpoznávat emoce podle skutečné mimiky a gestikulaci lidí, nikoli podle emotikonů. Rozvíjí jemnou motoriku stavěním kostek, kreslením, stříháním a psaním rukou. Poznává věci v přírodě tím, že chodí po lese a louce, nikoliv prostřednictvím videí. Učí se trpělivosti, protože svět kolem něj neodpovídá okamžitě jako mobilní aplikace.
Vývojová psychologie dlouhodobě ukazuje, že rané dětství je obdobím, kdy se vytvářejí základní kognitivní, jazykové, sociální i emoční struktury. Ty vznikají především v přímé interakci s druhými lidmi. Technologie mohou být později mimořádně užitečným nástrojem, ale jen obtížně nahrazují lidský kontakt, společnou pozornost, spontánní hru nebo sdílenou zkušenost.
Technologie nikdy neměly být cílem, prostředkem, ani prostředím, které by ovlivňovalo vyučovací hodiny. Technologie jsou nástrojem, který se používají tehdy, když přináší skutečnou přidanou hodnotu. Ve školních prostředí je třeba si být vědom, že jejich použití vede velmi často k přerušení kontaktu, který s žáky na počátku hodiny vytvořil vyučující. Základ výuky tvoří vztah učitele a žáka, a vytvořit vyvážené a pracovní klima třídy může být někdy velmi obtížné. Je to částečně řemeslo, částečně umění, částečně profesionalita, které se spolu snoubí, a pak teprve přichází kreslení, psaní rukou, společná četba, hudba, pohyb a přímé poznávání světa skrze zážitky, diskuse, experimenty.
Mizí otázka, jak dostat více technologií do výuky. Zjisťujeme, že všechny hlavní činnosti, díky kterým se dítě či žák učí, jsou natolik lidské, že je technologie nemůže nikdy nahradit. A také zjišťujeme, že jsou to činnosti, které jsou pro vztah učitel - žák nejcennější.
V bio-škole možná jednou nebude největší konkurenční výhodou školy počet tabletů, interaktivních tabulí nebo aplikací. Možná největší výhodou bude čas a klid na soustředěnou práci. Prostředí, kde se dítě nestává obětí technologických gigantů a zábavního průmyslu, ale stává se člověkem díky kontaktu s druhými lidmi.
Právě škola má být jedním z posledních míst, které má tuto zkušenost vědomě chránit a rozvíjet.
