Článek
Všeobecné vzdělání je společný a vzájemně propojený základ znalostí, dovedností, způsobů myšlení a kulturních orientací, který si má osvojit každý člověk bez ohledu na svou budoucí profesní či oborovou specializaci. Umožňuje mu rozumět přírodě, člověku, společnosti a kultuře, dále se učit, samostatně usuzovat a odpovědně se účastnit společenského a kulturního života.
Podstatné je přitom slovo všeobecné. Neznamená povrchní znalost všeho, nýbrž společný základ vzdělanosti, který předchází specializaci a vytváří předpoklady pro ni. Všeobecné vzdělání proto zahrnuje ty oblasti poznání a lidské kultury, jejichž základní osvojení společnost považuje za důležité pro každého. Tradičně sem patří jazyk a literatura, matematika, přírodní vědy, historie, geografie, společenské vědy, umění a tělesná kultura; v moderní společnosti k nim přistupuje také porozumění technice a technologiím.
Všeobecné vzdělání lze rozlišit do čtyř vzájemně propojených složek:
- Znalostní – člověk zná základní fakta, pojmy, principy, vztahy, události a díla, bez nichž nelze příslušné oblasti skutečně porozumět.
- Intelektuální – dokáže se získanými znalostmi pracovat: porovnávat, rozlišovat, vysvětlovat, počítat, dokazovat, interpretovat, argumentovat, vyvozovat závěry a posuzovat.
- Kulturní – orientuje se v jazyce, historii, společnosti a kulturní tradici, jejímž prostřednictvím vstupuje do společného světa, a získává předpoklady k porozumění jiným kulturám a tradicím.
- Praktická a občanská – dokáže své znalosti, dovednosti a úsudek uplatňovat v běžném životě, komunikaci, rozhodování a při účasti na životě společnosti.
Je přitom důležité odlišit všeobecné vzdělání od kompetence. Kompetence označuje integrovanou schopnost mobilizovat znalosti, dovednosti, postoje a další osobní předpoklady k jednání v určité situaci. Všeobecné vzdělání je však širší pojem: zahrnuje také to, co člověk zná, čemu rozumí a v jakých souvislostech se orientuje, aniž by se tato vzdělanost musela v každém okamžiku projevovat konkrétním praktickým výkonem.
Navíc pojem kompetence náleží k jiné sémantické vrstvě. Rozdíl není pouze terminologický. Pojmy vzdělání a kompetence vyrůstají z odlišných sémantických tradic a původně odpovídají na jiné otázky. Pojem všeobecného vzdělání je spojen především s pedagogickou, humanistickou a kulturní tradicí. Ptá se, co má člověk znát, čemu má rozumět a jaký společný intelektuální a kulturní svět si má osvojit. Jeho referenčním bodem je vzdělaný člověk a jeho vztah ke světu.
Moderní pojem kompetence se naproti tomu výrazně rozvinul v odborném vzdělávání, psychologii výkonu, řízení lidských zdrojů a následně v ekonomickém a politickém diskurzu o lidském kapitálu, zaměstnatelnosti a schopnosti jednat v měnících se situacích. Jeho referenčním bodem není primárně obsah vzdělání, ale způsobilost k výkonu a jednání.
Oba pojmy proto pracují s odlišnou základní otázkou:
U definování všeobecného vzdělání se ptáme: Co má člověk znát a čemu má rozumět?
U pojmu kompetence hledáme spíše odpověď na otázku: Co je člověk schopen v určité situaci vykonat?
Přenesením kompetenčního pojmu do základního všeobecného vzdělávání proto dochází k určitému sémantickému posunu. Kategorie původně vhodná zejména k popisu způsobilosti člověka jednat a podávat výkon se začíná používat jako základní kategorie pro konstrukci kurikula, tedy k řešení otázky, k níž původně nebyla určena: co má tvořit společný obsah vzdělání všech dětí.
To neznamená, že kompetence nemají v základním vzdělávání žádné místo. Žák samozřejmě získané vzdělání používá, řeší problémy, komunikuje, argumentuje a jedná. Kompetence proto mohou být legitimní sekundární kategorií výsledků vzdělávání. Problematické je jejich povýšení na hlavní princip, podle něhož má být všeobecné vzdělání samo definováno.
Kompetence proto může popisovat funkční projev vzdělání, nemůže však sama určit jeho obsah. Z výroku „žák kriticky posuzuje informace“ nelze odvodit, zda má znát Pythagorovu větu, princip evoluce, příčiny druhé světové války, ústavní systém České republiky nebo významné literární dílo. Tutéž obecně formulovanou kompetenci lze rozvíjet prostřednictvím velmi rozdílných obsahů. Má-li však pojem všeobecného vzdělání vymezovat společný základ vzdělanosti, musí být schopen právě mezi obsahy rozlišovat: určit, které znalosti, pojmy, principy, postupy a kulturní obsahy mají být společné všem.
Stejně tak je třeba rozlišovat všeobecné a odborné vzdělání. Porozumění základním principům elektrického proudu patří do všeobecného vzdělání; schopnost navrhnout a zapojit průmyslový rozvaděč již náleží odborné specializaci. Základní porozumění fungování ekonomiky je součástí všeobecného vzdělání, zatímco vedení podvojného účetnictví představuje odbornou znalost a dovednost. Hranice mezi oběma oblastmi nemusí být vždy ostrá, základní rozlišení je však zřejmé: všeobecné vzdělání je určeno všem, odborné vzdělání se diferencuje podle dalšího zaměření člověka.
Právě zde vzniká určitý paradox kompetenčně orientovaného všeobecného vzdělávání. Kategorie, která je svou logikou zvláště vhodná pro odbornou způsobilost – tedy pro otázku, zda člověk dokáže něco vykonat –, je přenesena do oblasti, jejímž základním úkolem je teprve vytvořit společnou poznatkovou, intelektuální a kulturní výbavu člověka před jeho specializací.
Upřesněme opět pro potřeby teorie kurikula definici: Všeobecné vzdělání je společný, systematicky uspořádaný a vzájemně provázaný základ znalostí, dovedností, způsobů myšlení a kulturních orientací, jehož osvojení společnost považuje za nezbytné pro porozumění přírodě, člověku, společnosti a kultuře a který proto požaduje od všech žáků před jejich další profesní nebo oborovou specializací.
Takové vymezení má zásadní důsledek pro konstrukci kurikula. Všeobecné vzdělání nemůže být vymezeno pouze souborem kompetencí, protože kompetence sama neurčuje obsah vzdělání. Výrok „žák kriticky posuzuje informace“ vypovídá o požadovaném způsobu práce, nikoli o tom, co má tvořit společnou vzdělanost. Má-li být žák všeobecně vzdělaný, musí existovat také společný obsah: musí něco vědět o jazyce, matematice, lidském těle, živé a neživé přírodě, dějinách, společnosti, literatuře, umění a technice. Teprve na tomto obsahovém základě může rozvíjet a prokazovat kompetence.
Lze proto rozlišit tři pojmy, které se někdy směšují.
Vzdělávání je proces, v němž dochází k učení a vyučování.
Vzdělání je relativně trvalý výsledek tohoto procesu v člověku – struktura toho, co člověk ví, čemu rozumí, co umí a jak se ve světě orientuje.
Kompetence je schopnost tuto výbavu mobilizovat a účelně používat při jednání v určitém kontextu.
Všeobecné vzdělání vymezuje společnou základní výbavu člověka pro porozumění světu, která předchází profesní specializaci. Kompetence vyjadřují, co člověk dokáže s touto výbavou dělat; samy však neurčují, z čeho má tato výbava sestávat. Kompetence proto může být jedním z výsledků všeobecného vzdělávání, není však vhodnou primární kategorií pro určení jeho obsahu.
Za zvlášť důležitou je možné považovat distinkci vzdělávání - vzdělání - kompetence. Umožňuje totiž následně ukázat i konstrukční problém RVP: kurikulum má primárně vymezovat požadované všeobecné vzdělání, zatímco kompetence mohou představovat jednu z kategorií jeho výsledků, nikoli náhradu jeho obsahového vymezení.
Zdroj:
