Článek
8. díl - dokumenty
Dokument opakovaně ukazuje, že čím více respondent návrh četl, tím více s ním souhlasil. To je potvrzení známého efektu. Například s RVP PV souhlasí jen 44 % respondentů, který dokument nečetli, pokud jej četli, souhlasí 67 %. Obdobně RVP ZV. To je zajímavé, ale existují minimálně dvě interpretace. Interpretace NPI sugeruje, kdo návrh zná, ten jej podporuje. Alternativní interpretace však říká, že návrh čtou především lidé, kteří se o něj zajímají, tedy mají k reformě pozitivnější vztah. Tyto dvě interpretace dokument vůbec nediskutuje.
Nejzajímavější skupinou jsou rodiče. Prakticky ve všech tabulkách vykazují nejnižší míru souhlasu. Například u RVP PV jen 34–48 % souhlasu u většiny tvrzení. Totéž se opakuje u RVP ZV. Dokument to konstatuje, ale nehledá příčiny, ale přitom by to měla být jedna z hlavních otázek.
Chybí také analýza otevřených odpovědí. Otevřené odpovědi jsou pouze zakódovány, ale nelze nalézt žádné citace, argumenty, typické výroky. Což je škoda, protože právě v odpovědích na otevřené otázky by bylo možné nalézt potvrzení kritické vlny, vyjadřující absenci konkrétních instrukcí – jinými slovy, že dokument není dostatečně operacionalizovaný.
Skupina rodičů byla k návrhu RVP v otevřených otázkách především kritická (ve 42 % odpovědí se objevovalo, že na revizi RVP není nic přínosného. Rodiče se projevují jako nejstabilnější názorová skupina. Prakticky ve všech kapitolách jsou rodiče nejkritičtější skupinou. To dokument správně popisuje, ale nehledá příčiny.
Nejdůležitější otázky v průzkumu chybí, a to se zdá být jeho největší slabina. Nikde se respondenti neptají například: Je jasně definováno učivo? Je jasná návaznost mezi ročníky? Je možné podle dokumentu sestavit tematický plán? Je možné podle dokumentu napsat učebnici? Je možné vytvořit standard? Je možné podle RVP a jeho standardů vyučovacích předmětů vytvořit přijímací zkoušku?
Přitom právě to jsou otázky, které rozhodují o kvalitě kurikula, ale jakoby autory průzkumu nezajímaly. Tzn. v podstatě chybí evaluace kvality. Ve skutečnosti dokument hodnotí spokojenost. Je to podobné, jako kdybychom hodnotili učebnici pouze otázkou „Líbí se vám?“ apod. To není evaluace učebnice.
Také chybí dlouhodobá komparace. Autoři neporovnávají návrh například s RVP 2006, 2015, 2021, nebo dokonce s dřívějšími osnovami, případně s osnovami nám historicky nejbližšími, tj. s rakouskými, či bavorskými. Pak ovšem nelze říci, zda jde skutečně o zlepšení.
Chybí obsahová analýza, což je největší nedostatek. Nikde není analyzováno například jasnost používané terminologie, redundance pojmů, logická návaznost, sémantická konzistence, kognitivní náročnost, informační struktura, případně rovina disciplinární, procedurální, epistemická a interdisciplinární. Přitom právě to je možné dnes poměrně dobře měřit a poslední jmenované roviny tvoří východisko pro kurikula v Learning Compass – Knowledge 2030. Možná se u nás promítne do Strategie vzdělávací politiky 2040.
Co se týče jazyka dokumentu, není překvapivá určitá tendence interpretovat výsledky pozitivně. Například 48 % ztotožnění se s revizí RVP je prezentováno poměrně neutrálně, nikoli jako potenciální problém. Stejně tak u tvrzení typu „panuje shoda“ je vhodné připomenout, že souhlas se často pohyboval jen mírně nad 50 %, a to většinou jen u zainteresovaných respondentů. To je daleko od jednoznačného konsenzu.
Zdroj:
