Článek
20. díl
Revize RVP ZS 2026 se snaží odstranit největší slabiny RVP 2004, avšak činí tak opatrně, postupně a ne vždy systémově důsledně.
1. Posílení gramotností – ano, ale s omezenou normativní silou
Gramotnosti jsou v revizích RVP výrazně posíleny, zejména čtenářská gramotnost, matematická gramotnost, digitální gramotnost (nově explicitně definovaná). Zásadní posun oproti RVP 2004 spočívá v tom, že gramotnosti už nejsou pouze průřezovým tématem, ale jsou explicitně definovány, jsou rozpracovány do očekávaných výstupů (OVU), jsou rozprostřeny napříč vzdělávacími oblastmi, jsou chápány jako most mezi znalostmi a kompetencemi. To je koncepčně správné a odpovídá jak evropskému rámci 2018, tak mezinárodnímu diskurzu OECD. Zásadní omezení však zůstává: gramotnosti jsou definovány převážně deskriptivně, nikoli standardově. To znamená, že nejsou formulovány jako minimální závazné úrovně zvládnutí, nejsou navázány na jednoznačná evaluační kritéria, jejich konkretizace je ponechána školám. Stát tedy říká co je gramotnost, ale neříká přesně, kdy a jak poznáme, že jí žák dosáhl. Z hlediska epistemologie: jde o posun ke gramotnostem v konstruktivistickém pojetí (viz navázané Důkazy o učení), nikoli k realistickému standardu.
2. Zpřesnění očekávaných výstupů – ano, ale bez plnohodnotných standardů
Očekávané výstupy jsou v revizích RVP ZS 2026 formulovány přesněji než v roce 2004. Dochází k redukci extrémně vágních formulací, většímu důrazu na činnostní a aplikační složku, ke snaze o vertikální návaznost (kontinua učení). Nicméně je nutné být velmi přesný: nejde o návrat ke standardům ve smyslu Rakouska či Německa. Revize RVP nezavádějí ani nepředpokládají závazné učivo ani národní předmětové standardy, nejsou přímo propojeny s národní evaluací. Zpřesnění výstupů má stále především kurikulární, nikoli evaluační funkci přes zdánlivé nastavení kódů k očekávaným výstupům učení. Není možné dělat evaluaci výstupů, když není definován vstup, který má být v daném ročníku zvládnutý (klasický input - output). V praxi to znamená, že stát formuluje rámec, škola jej dále konkretizuje ve svém ŠVP, odpovědnost za „zpřesnění“ je opět přenesená na školu. To je vědomé politické rozhodnutí, nikoli opomenutí. Český stát se záměrně vyhýbá standardům, aby nevyvolal dojem návratu k osnovám. Výsledkem je kompromis: zdánlivě větší terminologická srozumitelnost než v roce 2004, ale stále bez pevné normativní kotvy.
3. Návrat k obsahovým jádrům – spíše implicitní než explicitní
Revize RVP nevracejí obsahová jádra ve smyslu závazného učiva. Neexistuje seznam minimálního učiva po ročnících, povinné obsahové standardy, státem garantovaný „kánon“. Co se však mění, je status obsahu: obsah už není potlačen ani marginalizován, je znovu chápán jako nezbytná podmínka rozvoje gramotností - jako nástroj vedoucí k cíli, objevuje se pojem „jádrové učivo“, avšak spíše didakticky než normativně. Obsahová jádra jsou implicitně a fragmentálně přítomna v definicích gramotností, v příkladech učiva, v metodických doporučeních, v návaznosti na mezinárodní šetření (PISA, TIMSS). Nejde však o minimální obsah gramotnosti závazný pro všechny školy, ale o doporučený referenční rámec, s nímž mají školy pracovat.
Současné revize RVP se snaží o syntézu mezi konstruktivistickým důrazem na proces, kompetence a gramotnosti, realistickým uznáním role obsahu a strukturovaného poznání, avšak činí tak bez zavedení závazných standardů a bez plného propojení s evaluací.
Jde tedy nikoli o plnohodnotnou syntézu, ale o opatrný korektiv původního modelu RVP 2004. Současné revize RVP (2026) představují pokus o vyvážení původního kompetenčně-konstruktivistického pojetí kurikula. Posilují roli gramotností jako mostu mezi znalostmi a kompetencemi, zpřesňují očekávané výstupy a znovu zdůrazňují význam obsahu pro porozumění. Nezavádějí však závazné národní standardy ani minimální obsahová jádra; odpovědnost za konkretizaci zůstává převážně na úrovni školních vzdělávacích programů. Český model se tak posouvá směrem ke kritičtějšímu pojetí konstruktivismu, nikoli však k plně realistickému standardovému systému.
Klíčová otázka: bude mít někdo odvahu přenést organizaci přijímacích zkoušek na základní školy, které programově na testování nepřipravují?
