Článek
18. díl - předpoklady porozumění
Zhoubnou úlohu, kterou hrají v současné krizi pedaogika a pedagogické fakulty, umožnila moderní teorie učení. Tato teorie je v našem kontextu zcela prostou, logickou aplikací třetího předpokladu, jehož se modern svět po staletí držel a který našel systematický, konceptuální výraz v pragmatismu: poznat a pochopit může člověk pouze to, co sám učinil; aplikace tohoto předpokladu v oblasti výchovy a vzdělání je stejně primitivní jako samozřejmá: stačí, pokud je to možné, nahradit učení konáním. Nepokládalo se za důležité, jak učitel ovládá svůj předmět, bylo tu přání donutit ho, aby stale aktivizoval učení, tj. aby nepředával „mrtvé vědomosti“, jak se říkalo, ale místo toho aby stale předváděl, jak vědomosti vznikají. Byl tu vědomý záměr: nikoli vyučovat vědomostem, ale vštěpovat dovednosti a schopnosti; výsledkem však byla přeměna institucí výuky v odborná učiliště, právě tak úspěšná ve výuce jízdy automobilem, psaní na stroji nebo i toho, co je v „umění“ života ještě důležitější – jak vycházet s ostatními lidmi a jak být populární -, jako byla neúspěšná ve výuce toho, co tvoří normální požadavky běžných školních osnov.
Hannah Arendtová: Mezi minulostí a budoucností (2002). Text z kapitoly Krize výchovy a vzdělávání (1958).
