Článek
19. díl - předpoklady řešení
Umožňuje hodnotit spravedlivě, srozumitelně a v souladu s tím, co má být skutečným cílem vzdělávání: porozumění, růst a schopnost obstát v komplexním světě. Slovní hodnocení i známky mohou být smysluplné – pokud stojí na sdíleném, jasně popsaném rámci.
Gramotnosti jako chybějící druhá dimenze
Řada evropských zemí tento problém vyřešila tak, že do vzdělávacích standardů vložila druhou dimenzi - procesní kompetence; a obsahy fixované osnovami zachovaly pod názvem obecné kompetence. Např. rakouský model iKM PLUS je v tomto ohledu příkladem dobré praxe: vedle procesních kompetencí (modelování, počítání, interpretace, argumentace) pracuje s jasnými obsahovými oblastmi (čísla, algebra, geometrie, statistika). Každý test i úloha tak ověřuje dvě věci najednou: jak žák postupuje (proces), zda postup vede ke správnému výsledku (obsah). Jistě, předpokladem jsou stabilní osnovy a dvacet let vylepšované standardy.
V novém českém RVP jsou nyní implantovány dodatečně gramotnosti jako záchranná brzda, ale nejsou zakotveny jako funkční součást hodnoticí matice. Nepůsobí jako druhá osa, která by kompetence ukotvila. Gramotnosti jsou spíše doprovodným a druhořadým pojmem, nikoli podkladem pro strukturovaný standard. Ovšem právě gramotnosti jako druhá dimenze by umožnily, aby kompetence nezůstaly vágní a aby školství bylo schopné výsledky žáků měřit a spravedlivě hodnotit. Bez struktury osnov je to však bezpředmětné, stojí to na vodě.
Demonstrace: Kompetenční matice (4. ročník ZŠ, české učivo) se dělí na Obecné kompetence (učivo dle osnov) a Procesní kompetence (aplikace). Toto je uzel.
Matice kompetencí iKMplus
Komplexní úlohy jako třetí rozměr hodnocení
Rakousko jde dokonce ještě dál a pracuje s komplexními úlohami, které propojují více oblastí i více procesů. Takové úlohy reflektují realitu: skutečný problém není „o geometrii“ nebo „o procentách“. Je to problém, který vyžaduje kombinaci dovedností, modelování, výpočtů, ověřování i interpretace dat. Toto testování je však prováděno až na středních školách.
Nutnost standardů jako podmínka spravedlivého školství
K tomu všemu se pojí jedna zásadní věc: potřebujeme standardy. Ne vágní formulace, ale jasná kritéria, která říkají: 1/ co přesně má žák umět, 2/ jak to ověřit, 3/ jak vypadá minimální úroveň, 4/ jaké úrovně jsou pokročilejší (rozšiřující učivo).
Standardy nejsou bič, ale kompas. Pomáhají učitelům, žákům i rodičům. Omezují chaos, sjednocují kvalitu a dávají školám jistotu. Bez nich bude přetrvávat vyčerpávající chaos českého školství, který odnášejí nejvíce žáci - dlouhodobé dopady 20 let experimentování nás teprve čekají.
České školství dnes stojí na křižovatce mezi dvěma světy: nekriticky konstruktivistickou kompetenční výukou a realistickým tlakem na ověřitelné znalosti. Jeden bez druhého nefunguje; znalostní společnost je postavena na znalostech. Žák potřebuje pevné znalostní minimum, aby mohl rozvíjet kompetence, a kompetence, aby mohl své znalosti správně používat a dávat jim smysl; a ačkoliv to bude nepohodlné - bude kriticky myslet o společnosti, kterou jsme vytvořili - připravme se na to.
Jestliže má česká škola žáky navíc připravit na svět, kde budou muset korigovat umělou inteligenci, rozpoznávat chyby a obstát v nejasném informačním prostředí, musí být základní strukturované učivo doplněné o jasné standardy.
Teprve tehdy uvidíme světýlko na konci tunelu, o kterém dnes všichni víme, ale který nikdo dosud nevyřešil.
Zdroje:
https://www.iqs.gv.at/themen/nationale-kompetenzerhebung/grundlagen-der-nationalen-kompetenzerhebung
