Řešení 38. MŠMT: Zpět k osnovám!

38. díl - předpoklady řešení

Autory tohoto dokumentu přístupného na webu pedagogicke.info jsou doc. PaedDr. Hana Andrášová, Ph.D. (Jihočeská univerzita), doc. PhDr. Martin Lachout, Ph.D. (UJEP) a PhDr. Václav Velčovský, Ph.D. (MŠMT). Dokument byl následně 1. ledna 2023 předložen vedení Ministerstva školství jako alternativní návrh k probíhající revizi RVP. Další zprávy o jeho osudu nejsou známé. Dr. Velčovský na dotaz neodpověděl.

Text má charakter kritického, až disentního stanoviska vůči oficiálním „Hlavním směrům revize RVP“ a zároveň představuje vlastní koncepční návrh, opírající se o tradiční pojetí vzdělávání. Ačkoli se jedná o text tři roky starý, vzhledem k aktuálnímu pozastavení revize RVP ZV, je nanejvýš aktuální.

Autoři vycházejí z přesvědčení, že současné zadání revize kurikula je nedostatečné, resp. zavádějící. Kritizují především jeho rozsah, terminologickou nejednotnost a absenci jasné koncepce. Namísto stručného a hodnotově ukotveného zadání podle nich vznikl dokument, který připomíná spíše formalistní manuál než strategickou vizi.

Zásadní problém však autoři vidí hlouběji – v samotném paradigmatu, na němž je současné kurikulum postaveno. Podle nich se ukazuje, že kompetenční model, který byl do českého vzdělávání zaveden po roce 2000, v praxi nefunguje. Klíčové kompetence se buď rozpadají do nesourodých aktivit napříč předměty, nebo se redukují na formální konstrukce bez reálného dopadu na výuku.

Zvláštní pozornost věnují rozporu mezi kompetencemi a učivem. Kompetence jsou v RVP závazné, zatímco učivo je pouze doporučené. Tento nesoulad vedl k paradoxní situaci: ačkoliv je obsah formálně nezávazný, stal se hlavním terčem kritiky, zatímco samotný koncept kompetencí zůstává nedotčen, přestože je podle autorů vědecky i prakticky problematický.

Autoři explicitně odmítají představu, že vzdělání lze redukovat na soubor kompetencí. Upozorňují, že pojem kompetence je sémanticky nejasný, empiricky nedostatečně podložený a v praxi často vyprázdněný. V evropských dokumentech je podle nich používán spíše jako obecná politická formulace než jako přesně definovaný pedagogický koncept.

Důsledkem tohoto přístupu je podle autorů posun vzdělávání k utilitarismu – vzdělání je chápáno jako nástroj pro okamžité uplatnění, nikoli jako proces porozumění světu. Dochází tak k oslabení významu znalostí a hlubšího pochopení, které jsou přitom nezbytným předpokladem jakéhokoli smysluplného jednání.

Návrat k učivu jako základnímu principu

Klíčovou tezí dokumentu je návrat k učivu, tedy k obsahu vzdělávání. Autoři zdůrazňují, že bez obsahu nemůže vzdělávání fungovat. Kompetence nevznikají samy o sobě, ale pouze prostřednictvím práce s konkrétním obsahem. Tento návrat k obsahu neznamená odmítnutí kompetencí jako takových. Kompetence jsou chápány jako důležité pro život, ale nikoli jako základní stavební kámen kurikula. Správně by měly být výsledkem vzdělávacího procesu, nikoli jeho výchozím bodem.

Autoři formulují implicitní rovnováhu mezi dvěma složkami vzdělávání: mezi znalostí a jednáním. Bez znalostí vznikají prázdné procesy, bez aplikace pak mrtvé, izolované vědomosti. Smysluplné vzdělávání musí tyto dvě složky spojovat. Dokument dále zdůrazňuje, že kurikulum nelze vytvářet bez jasného hodnotového ukotvení. Vzdělávání má formovat budoucí společnost, a proto musí vycházet z odpovědi na otázku, jaké hodnoty chce společnost zachovat a rozvíjet.

Zároveň musí kurikulum pracovat s časovým napětím mezi stabilitou a proměnou. Na jedné straně má být dlouhodobě platné a ukotvené, na straně druhé musí umožňovat adaptaci na rychlé změny ve společnosti, ekonomice i technologiích.

Dichotomické pojetí kurikula

Jedním z nejvýraznějších přínosů dokumentu je návrh tzv. dichotomického modelu kurikula. Autoři ukazují, že kurikulum musí současně obsahovat protikladné, ale vzájemně se doplňující vlastnosti:

Tento model umožňuje překonat falešné dilema mezi pevnou strukturou a volností. Kurikulum nemá být ani rigidní, ani zcela otevřené, ale má poskytovat pevný základ a zároveň prostor pro interpretaci a kreativitu.

Z navrženého pojetí vyplývá také změna role učitele. Učitel nemá být pouhým vykonavatelem kurikula, ale jeho aktivním spolutvůrcem. Má mít oporu v normativním textu, ale zároveň prostor pro jeho adaptaci na konkrétní situaci, žáky a aktuální témata. Tento přístup posiluje profesionalitu učitele a zároveň umožňuje lépe reagovat na proměnlivou realitu vzdělávání.

Dokument Zadání pro revize Rámcových vzdělávacích programů 2023 představuje zásadní kritiku současného směřování českého kurikula a zároveň nabízí alternativní koncepci. Jeho jádrem je odmítnutí dominance kompetenčního modelu a návrat k obsahu jako základnímu prvku vzdělávání. Kompetence nejsou popřeny, ale jsou chápány jako důsledek práce s obsahem, nikoli jako jeho náhrada.

Současně autoři navrhují flexibilní, ale hodnotově a obsahově ukotvené kurikulum, které je schopné reagovat na proměny světa, aniž by ztratilo svou strukturu a smysl. Dokument tak představuje pokus o obnovení rovnováhy mezi znalostí a dovedností, mezi stabilitou a změnou, mezi systémem a praxí. Zdá se, že přišel jeho čas.

39. díl

Zdroj:

https://www.pedagogicke.info/2023/02/hana-andrasova-martin-lachout-vaclav.html