Článek
44. díl - předpoklady řešení
Současné debaty o zrušení testování CERMATu je možné pochopit pouze tehdy, pokud se vrátíme k jejich počátkům a sledujeme vývoj celého systému od zavedení rámcových vzdělávacích programů. Po roce 2004 stát opustil jednotné osnovy a přešel na model RVP, který vymezil pouze obecný rámec vzdělávání a přenesl odpovědnost za konkrétní obsah na jednotlivé školy prostřednictvím školních vzdělávacích programů. Tím vznikl systém s vysokou mírou autonomie, ale zároveň bez jednotně definovaného učiva.
Na tento deficit se stát pokusil reagovat v roce 2011, kdy MŠMT zveřejnilo první verzi vzdělávacích standardů pro 5. a 9. ročník a současně i Vzorové osnovy pro hlavní předměty. Standardy měly konkretizovat očekávané výstupy RVP a vytvořit základ pro plánované plošné testování. Od počátku však bylo zřejmé, že tento krok není výsledkem dlouhodobé koncepční práce, ale spíše reakce na politické zadání: nejprve bylo rozhodnuto, že se bude testovat, a teprve následně byly ve zrychleném režimu vytvořeny standardy, aby bylo vůbec „co testovat“. Veřejná diskuse k nim proběhla jen velmi krátce a nevedla k zásadní revizi zadání.
V roce 2012 proběhlo v rámci projektu NIQES pilotní celoplošné testování žáků 5. a 9. ročníků. Plán byl ambiciózní: zavést pravidelné testování, vytvořit systém zpětné vazby a opřít jej o standardy jako referenční rámec. Tento projekt však nebyl dotažen do konce. Po pilotním ověření nebylo plošné testování zavedeno jako trvalé opatření, a to mimo jiné kvůli obavám z vytváření žebříčků škol, kritice redukce vzdělávání na testy a změně politických priorit. Zásadním problémem se ukázala i nejasná vazba na kurikulum – nebylo zřejmé, co přesně má být testováno, protože obsah výuky nebyl jednotně definován.
V roce 2013 byly standardy formálně začleněny do RVP ZV jako jeho příloha. Měly konkretizovat očekávané výstupy, obsahovaly indikátory i vzorové úlohy. Současně však bylo deklarováno, že nepůjde o návrat k osnovám a že školy nemusí své ŠVP zásadně měnit. Tím vznikla zásadní ambivalence - standardy byly označeny za závazné, ale jejich implementace do výuky nebyla systémově zajištěna. V praxi se tak ve většině škol vůbec neprosadily.
Na nedostatky tohoto vývoje upozornil i Nejvyšší kontrolní úřad, který v roce 2016 konstatoval, že plánované nástroje hodnocení, včetně plošného testování, nebyly zavedeny a nepřispěly ke zlepšení kvality vzdělávání. Český systém tak zůstal a zůstává bez stabilního mechanismu zpětné vazby.
Paralelně s tím začal CERMAT, původně zaměřený na maturitní zkoušku, rozvíjet testování pro přijímací řízení na střední školy. Od roku 2016 zavádí jednotné přijímací zkoušky, přičemž ve svých specifikacích opakovaně odkazuje na standardy jako referenční rámec. Současně však kombinuje různé zdroje – RVP, standardy i doporučené Vzorové osnovy z roku 2011. Vzniká tak situace, kdy testování vychází z relativně konkrétních požadavků, zatímco výuka na školách zůstává obsahově nejednotná a standardy nejsou reálně implementovány.
Další vývoj tuto fragmentaci spíše prohlubuje. Revize RVP ZV připravovaná v letech 2022–2024 od učiva zcela upouští. Zadání hlavních směrů revize konstatuje, že standardy nebyly v praxi využívány a že jejich vliv na výuku byl minimální. V novém RVP ZV z roku 2024 již standardy vůbec nevystupují jako součást kurikulární struktury. Dokument je postaven výhradně na očekávaných výsledcích učení a kompetenčně-gramotnostním rámci. Standardy tak z kurikula fakticky mizí, aniž by byly nahrazeny jiným nástrojem, který by plnil jejich funkci.
Dnes tak existuje systém, v němž plošné testování na základních školách neprobíhá (kromě výběrových šetření ČŠI), standardy formálně existují, ale nejsou implementovány, a CERMAT je nadále používá jako jeden z podkladů pro tvorbu testů. Tento stav vytváří zásadní rozpor: žáci jsou hodnoceni podle kritérií, která nejsou systematicky ukotvena v reálné výuce.
Celý vývoj od roku 2004 do současnosti lze shrnout jako postupnou ztrátu vazby mezi obsahem vzdělávání, výukou a hodnocením. Stát nejprve opustil jednotné osnovy, poté se pokusil zavést standardy jako náhradní nástroj, ale nedokázal je implementovat, a nakonec je v novém kurikulu fakticky opustil. Přitom si zachoval centralizované testování, které se o tyto standardy opírá.
Výsledkem je systém, který postrádá jednotný obsahový rámec, nemá funkční nástroje zpětné vazby a není dlouhodobě konzistentně řízen. Testování CERMATu se v tomto kontextu nestává příčinou problému, ale jeho důsledkem: odhaluje strukturální nesoulad, který vznikl postupným oslabováním role obsahu ve vzdělávací politice.
