Článek
48. díl - předpoklady řešení
Zákon č. 561/2004 Sb. stanoví, že rámcové vzdělávací programy vymezují zejména cíle vzdělávání, formy a délku vzdělávání a také povinný obsah vzdělávání. Právě posledně uvedený požadavek – vymezení povinného obsahu – je klíčovým bodem interpretace.
RVP ZV platný do roku 2024 tento zákonný požadavek formálně naplňoval. Stanovoval cíle vzdělávání, definoval klíčové kompetence, minimálně uváděl učivo, strukturoval vzdělávací oblasti a vymezoval očekávané výsledky učení. Tyto očekávané výsledky lze z pohledu ministerstva chápat jako vyjádření „povinného obsahu“ v moderní, kompetenčně orientované podobě. Zákon totiž nestanoví, že obsah musí být vyjádřen konkrétním učivem nebo osnovami; ponechává formu otevřenou. RPV ZV platný od roku 2024, jehož účinnost byla posunuta na rok 2027, žádné učivo již neobsahuje.
Proto vzniká významná materiální otázka. Očekávané výsledky učení představují spíše cílový stav – tedy co má žák umět – než konkrétní vymezení toho, co má být systematicky vyučováno. Neurčují závaznou posloupnost učiva, jeho rozsah ani jeho konkrétní podobu. Výsledkem je, že obsah vzdělávání je přenesen na úroveň jednotlivých škol prostřednictvím školních vzdělávacích programů. Tento přístup sice umožňuje flexibilitu, avšak zároveň vede k výrazné variabilitě mezi školami; v důsledku k destabilizaci vzdělávací soustavy.
Z tohoto pohledu nelze bez dalšího tvrdit, že by současný RVP ZV byl v přímém rozporu se zákonem. Je však možné důvodně namítat, že požadavek na vymezení „povinného obsahu vzdělávání“ je naplněn pouze ve formální rovině, nikoli v jeho materiálním smyslu. Jinými slovy, zákon je splněn, ale způsobem, který oslabuje jeho účel – zajistit společný, předvídatelný základ vzdělávání.
To má ovšem dalekosáhlé dopady, a to z hlediska základních principů právního státu. Především dochází k oslabení právní jistoty, neboť žák ani jeho zákonný zástupce nemají jednoznačně určeno, jaký obsah vzdělávání je garantován v jednotlivém ročníku, resp. jaké standardní úrovně znalostí a dovedností by měl žák dosáhnout. Dále vzniká riziko narušení rovnosti, protože jednotlivé školy mohou poskytovat odlišný obsah a hloubku vzdělávání, zatímco žáci jsou následně posuzováni jednotným způsobem (testy CERMATu). V neposlední řadě je dotčen i princip legitimního očekávání, podle něhož by měl být jednotlivec hodnocen na základě toho, co mu bylo systematicky a předvídatelně poskytováno.
Tato problematika se ještě vyostřuje ve vztahu ke standardům pro základní vzdělávání a jejich následnému využití v testování. Standardy byly do RVP ZV začleněny opatřením ministra jako jeho příloha, a mají tak formální kurikulární status. Nejsou však koncipovány jako závazné učivo, nejsou rozpracovány do ročníků a nebyly systematicky implementovány do výuky. Zůstávají tedy nástrojem s omezenou materiální závazností, jehož právní účinek je převážně interpretační.
Situaci navíc zásadně mění skutečnost, že revidovaný RVP ZV schválený v roce 2024 již standardy pro základní vzdělávání vůbec nezmiňuje jako funkční součást kurikulární struktury. Zatímco starší verze RVP poukazovaly alespoň na standardy jako přílohu, nový RVP je vystavěn výhradně na očekávaných výsledcích učení, klíčových kompetencích a gramotnostech. Standardy tak ztrácejí i svůj dřívější, byť v systému nerealizovaný význam a v kurikulu již nevystupují jako nástroj řízení obsahu výuky.
Současně jsou však tyto standardy využívány jako referenční rámec pro centrální testování, zejména v rámci jednotné přijímací zkoušky organizované CERMATem. Vzniká tak strukturální nesoulad: zatímco výuka je řízena obecně formulovaným rámcem bez jednoznačně definovaného učiva, testování vychází z konkrétnějších požadavků, které nejsou ve výuce závazně a jednotně implementovány.
Jak již bylo řečeno, tento nesoulad nelze označit přímo za protiprávní, avšak zakládá významné napětí z hlediska principů právní jistoty a rovného přístupu ke vzdělání; o vlivu na psychiku vyučujících nemluvě. Jinými slovy: problém nespočívá v samotné existenci standardů, ale v jejich nedokončené implementaci a v tom, že jsou současně používány jako základ pro centrálně organizované testování žáků.
