Článek
9. díl - předpoklady řešení
Dnes se často říká, že děti už nepotřebují tolik vědomostí jako dřív. Všechno si přece mohou najít na internetu, většinu příkladů spočítá mobil a složitější věci vysvětlí umělá inteligence. Je proto snadné nabýt dojmu, že školní „drezura“ znalostí už nemá smysl a že bychom měli učit hlavně kreativitu, komunikaci a spolupráci.
Jenže skutečnost je úplně jiná. Právě v době umělé inteligence děti potřebují pevný základ víc než kdykoliv předtím. Proč nestačí, že „to najdou na internetu“? Umělá inteligence umí napsat úkol, vysvětlit příklad nebo vymyslet projekt. Umí to rychle, sebevědomě a na první pohled správně. Jenže má jednu zásadní slabinu: občas udělá chybu. Takovou, kterou pozná jen člověk, který opravdu rozumí tomu, co čte nebo co počítá.
Dítě, které nemá jistotu v základním čtení, psaní nebo počítání, nemůže poznat, že mu AI podstrčila nesmysl. Nemá podle čeho. A právě proto jsou základní znalosti ještě důležitější než dřív. Základy nejsou přežitek. Jsou podmínkou samostatnosti. Číst s porozuměním, psát čitelně a bez velkých chyb, počítat tak, aby si dítě bylo jisté výsledkem — to není „staromódní škola“. To je základ všeho ostatního.
Bez toho se dítě nedokáže učit samo, nedokáže posoudit správnost informace, nedokáže se orientovat v dnešním světě plném textů, dat a tvrzení. Stejně jako dům potřebuje základy, potřebuje je i vzdělání.
Proč jsou pracovní návyky důležitější než kdy dřív? V posledních letech přibývá myšlenka, že hlavní je „umět řešit problémy“. Ano, ale dítě, které se nenaučilo soustředit, dokončit úkol, napsat větu pečlivě nebo spočítat příklad bez spěchu, těžko zvládne komplexní úlohy, které budou na druhém stupni nebo střední škole.
Pečlivost, soustředěnost a jistota nejsou vrozené vlastnosti. Jsou to návyky. A ty se budují právě na jednoduchých úkolech čtení, psaní, počítání, rýsování, měření, procvičování. Budování návyků nelze zrychlit, nelze je přeskočit. Kdo přeskočí základy, ten se později ztratí.
Učitel není jen průvodce. Je to člověk, který vede k jistotě. Dobrá elementaristka nebo dobrý elementarista má obrovskou roli. Ukazuje dětem, jak pracovat s jednoduchými nástroji, jak si kontrolovat výsledek, jak se nebát chyby a jak se postupně zlepšovat. Učitel vede dítě krok za krokem — od prvních písmenek až k tomu, že si umí samo přečíst a pochopit úkol.
Učí ho, jak si výsledek ověřit. Učí ho, jak dokončit práci. A hlavně: učí ho věřit si. Dobrý učitel to ví, a je mu zcela lhostejné, jestli to ve finále někdo nazve kompetencí. Potvrzuji, že dobří elementaristé ještě jsou.
Umělá inteligence může hodně věcí nahradit, ale tento lidský proces učení nahradit neumí. Je jasné, že děti budou v budoucnu potřebovat umět přemýšlet v souvislostech, řešit složitější úkoly a používat digitální technologie. To je nezbytné a je správné, že škola na to myslí. Komplexita přijde. Ale až potom.
Komplexitu (reflexi pokroků ve vlastním učení) se dítě nemůže učit „místo základů“. Mnozí dospělí by ve svých zaměstnání velmi rychle pohořeli, kdyby tuto kompetenci měli prokazovat.
Teprve když dítě umí číst, umí psát, umí počítat, dokáže pochopit, co je množina, porozumět delšímu textu, poznat chybu, ověřit výsledek, teprve poté může začít kriticky pracovat s informacemi. Komplexita není začátek, je to vrchol.
Co z toho vyplývá pro nás rodiče? Role rodiny je jednoduchá, ale nesmírně důležitá: podporovat dítě v dokončování práce, chválit ho za úsilí, ne za rychlost, oceňovat pečlivost, motivovat ke čtení, vytvářet podmínky pro soustředění, vést dítě k tomu, že chyba je normální součást učení.
Škola může udělat hodně, ale pevný základ je vždy společné dílo učitelů a rodičů. Pevné základy nejsou proti moderním technologiím, ale pro ně. Děti, které mají jistotu v základech, jsou ty, které budou jednou umět využívat technologie smysluplně, kriticky, tvořivě a samostatně.
Děti, které základy nemají, budou na technologiích závislé, nejisté, a nedokážou poznat, kdy se mýlí (a navíc jim to nikdo nebude schopný vysvětlit, budou tedy vznikat konflikty na všech liniích). Úkolem školy i rodiny není konkurovat umělé inteligenci, ale dát dětem to, co ona neumí: pevné základy, jistotu, soustředění a schopnost rozlišit pravdivé od nepravdivého, lidské od umělého, myšlení od simulace. To je skutečná výbava pro 21. století.
Dále viz:
