Článek
32. díl
Jak byl systém původně konstruován (2004–2013)
Kurikulární reforma měla původně třívrstvou strukturu:
1/ RVP (normativní rámec), který stanovuje cíle vzdělávání, očekávané výstupy, kompetence, 2/ ŠVP (lokální implementace) - školy konkretizují obsah výuky, 3/ evaluace výsledků.
Problém reformy byl, že RVP byl formulován velmi obecně. Proto stát vytvořil standardy vzdělávání (2011–2012) jako doplnění, formálně jen jako doporučení. Tím nebyla splněna podmínka nutná pro provádění evaluace výsledků.
Standardy měly konkretizovat očekávané výstupy RVP, určit minimální úroveň zvládnutí, sloužit jako základ pro testové úlohy. Byly doporučeny pro český jazyk, matematiku, cizí jazyk a vztahovaly se hlavně k 5. a 9. ročníku.
Standardy obsahovaly tři vrstvy kódování:
A. výstup, např. „žák určí obsah obdélníku“,
B. indikátor výkonu, např. „vypočítá obsah obdélníku zadaného délkami stran“,
C. modelová úloha, např. „vypočítej obsah obdélníku 5 × 8“
To je klasický standard-based model známý z OECD. Struktura byla: kompetence → očekávaný výstup → indikátor výkonu → testová úloha. Tento model je epistemologicky realistický: existuje definovaný výkon, existuje měřicí nástroj.
Kód současného RVP ZV (2026)
Současné RVP (zejména po revizi) má jiný princip kódování. Struktura: kompetence → očekávané výstupy → příklady učiva (pracovní listy), ale chybí učivo, indikátor výkonu, kritérium zvládnutí, testovací referenční bod. Výstupy jsou často formulovány jako: „žák vysvětlí“, „žák diskutuje“, „žák reflektuje“, což jsou interpretovatelné kategorie, ne měřitelné výkony.
Kritická analýza nesystémových prvků
Níže jsou hlavní rozpory mezi oběma kódy systému.
1/ Dvojí normativní kód - standardy: výkonový kód, RVP: kompetenční kód. Tyto kódy nejsou kompatibilní.
Například: RVP: „žák využívá matematiku v praktických situacích“, standard: „žák vypočítá obsah obdélníku“. To je ontologicky jiná úroveň popisu.
2/ Nesoulad mezi kurikulem a evaluací
Standardy byly vytvořeny mimo hlavní text RVP: jako příloha, nikoli jako normativní jádro kurikula. To znamená: RVP říká, co rozvíjet, standard říká, co měřit, ale neexistuje přímá vazba.
3/ Fragmentární pokrytí předmětů
Standardy existují jen pro některé obory: matematika, jazyk, nikoli pro dějepis, přírodopis, občanskou výchovu, umělecké předměty. To vytváří asymetrii kurikula. Systém implicitně říká: některé vědění je měřitelné, jiné není, což není pedagogicky ani epistemologicky konzistentní.
Nedefinovaná úroveň standardu
Již při jejich vzniku nebylo jasné, zda jsou minimální, nebo optimální standardy. To je zásadní systémová chyba. Standard musí vždy definovat: minimum, standard, excelence. České standardy definují jen minimum, podle kterého se pak často řídí i výuka.
Oddělení evaluace od podpory
Standardy vznikly jako základ pro testování: 5. a 9. třída. Ale nebyl vytvořen: systém evaluace a systém podpory škol. To znamená: měření existuje (provádí ho externě na vybraných školách Česká školní inspekce), ale mechanismus nápravy ne.
Hybridní systém řízení
Výsledkem je struktura: RVP → deklarativní cíle, ŠVP → autonomie škol, standardy → výkonový referenční bod, ČŠI → kontrola, testování → evaluace. Tyto vrstvy nebyly navrženy jako jeden systém, vznikl tedy hybrid, kdy nemáme ani centrální kurikulum, ani autonomní kurikulum. Tento problém popisují i analýzy kurikula jako hybridní systém bez jasného normativního jádra, na kterém není možné vybudovat podpůrný systém učebnic atd.
Epistemologický problém systému
V hlubší rovině jde o konflikt: realistický model (poznání = obsah + výkon), konstruktivistický model (poznání = proces učení). České kurikulum se snaží kombinovat oba modely současně. Výsledek: výuka chce být konstruktivistická, ale v posledu se provádí nikoliv individuální, diagnostická a podpůrná evaluace kompetencí (k tomu nejsou nástroje; nepleťme si to se slovním hodnocením), ale tvrdá, realistická selekce dětí pomocí testů CERMATu, které nejsou postavené na standardech, ale hypotetických znalostech a kompetencích, které by přes RVP měly školy skrze své ŠVP realizovat ve výuce; to samozřejmě nefunguje, protože jde od počátku o je strukturálně nestabilní kombinaci.
Právní paradox odpovědnosti školy
Ředitel je odpovědný za kvalitu vzdělávání, ale stát nevymezuje jasný obsah standardu. To vede k situaci, kdy odpovědnost existuje, norma není jednoznačná, což je z hlediska veřejné správy velmi problematické.
Shrnutí strukturální chyby systému
Celý systém lze shrnout takto:
1/ Vrstva RVP používá kompetenční typ kódu očekávaných výsledků (OVU).
2/ Vrstva standardů používá výkonový typ kódu zvládnutých znalostí a dovedností.
3/ Vrstva ŠVP používá lokální typ kódu, resp. k OVU přiřazuje různé učivo v různých ročnících.
4/ Vrstva testování používá výkonový typ kódu v testech CERMATu, které jsou sestavovány netransparentně, neboť není k dispozici závazný standard.
To znamená, že systém používá současně čtyři různé normativní kódy, což je hlavní důvod nepřehlednosti kurikula, sporů o reformu, nejasné odpovědnosti škol.
Zdroj:
