Článek
35. díl - předpoklady porozumění
Téměř polovina respondentů uvedla časovou náročnost vlastního hodnocení školy jako nejvyšší … ředitelé škol nepovažují úsilí o stálé zlepšování za příliš důležité a zároveň tento prvek reformy pociťují jako zátěž.
Citace konstatuje tři empirická zjištění:
1. Vlastní hodnocení školy (auto-evaluace) je časově nejnáročnější - téměř polovina respondentů jej označila za nejnáročnější administrativní činnost (více než výroční zpráva, výstupní hodnocení, preventivní program).
2. Poměr náročnost versus užitečnost je vnímán negativně – vysoká náročnost, nízký praktický přínos.
3. Ředitelé nepovažují „stálé zlepšování“ za příliš důležité – a zároveň ho pociťují jako zátěž, nikoli jako nástroj rozvoje.
Uvedené tvrzení je důležité, protože se netýká učitelů, ale vedení škol. Pro implementaci reform z toho plyne následující: ředitelé nejsou proti kvalitě, neodmítají zlepšování, ale jsou „konzervativní“ v dobrém smyslu. Autoevaluace nebyla zavedena po roce 2005 jako smysluplný nástroj řízení, ale jako formální povinnost.
Ředitelé ji nechtějí ne proto, že by nebyla užitečná, ale proto, že chybí jasná vazba mezi učivem, standardy a cíli. Není jasné co se má zlepšovat, podle čeho se to pozná, jak se má změna projevit ve výuce. Bez jasných standardů a indikátorů se „zlepšování“ mění v prázdné heslo. Autoevaluace se pak často zaměřuje na procesy, dokumenty, formality, nikoli na kvalitu učení žáků v konkrétních předmětech. na kvalitu učebnic, na dobu výuky a zvládnutí učiva. Ředitel vyplňuje tabulky, píše zprávy, co kdyby to inspekce chtěla. To je ale administrativní zátěž, které jsme se od roku 2009, kdy vyšla citovaná evaluace nezbavili.
V českém školství chybí profesionální osnovy, kulturu evaluace není na čem postavit. Data o učení nejsou k dispozici, nebo nejsou vyžadována. Výuka probíhá, žáci se učí - kompetence jsou o procesech. Evaluace potřebuje ale pravidelný monitoring prováděný standardizovaným způsobem. Pokud to ani ministerstvo nevyžaduje, resp. svých vlastních indikátorech má zmatek, pak to není možné to rozumně vyžadovat po ředitelích. To nezachrání sebevětší injekce z EU. Autoevaluace tak není nástrojem řízení, ale administrativním rituálem.
Co tato citace odhaluje systémově? Reforma RVP (2004, 2026) přenesla odpovědnost na školy, aniž by jim dala nástroje, jazyk a oporu, jak s ní pracovat. Konkrétně školy mají autonomii, povinnost autoevaluace, ale nemají jasné standardy, smysluplné indikátory kvality, metodickou podporu, propojení s obsahem a výstupy žáků.
Proč je to v přímém rozporu s moderními přístupy (OECD, EU)? V moderních systémech je evaluace nástrojem učení systému, je úzce svázána s obsahem (struktura osnov), pomáhá školám rozhodovat. V ČR je evaluace formální (i když metodické materiály ČŠI jsou kvalitní a suplují často roli NPI a MŠMT), oddělená od kurikula, oddělená od hodnocení žáků. Proto se „stálé zlepšování“ jevilo a jeví jako prázdná agenda.
Jak tuto citaci korektně interpretovat dnes? Zjištění, že ředitelé škol vnímali vlastní hodnocení školy jako časově náročné a málo užitečné, neukazuje na jejich nezájem o kvalitu, ale na selhání implementace reformy od jejího počátku.
Autoevaluace nebyla propojena s jasně definovanými cíli, standardy a nástroji podpory, a proto byla vnímána jako administrativní zátěž namísto nástroje rozvoje.
A na centrální úrovni ministerstvo jen přebírá výsledky mezinárodních šetření (PISA, PIRLS, TIMMS) a od ČŠI si nechá jednou za 4 roky udělat Národní šetření, v němž se zjišťuje Podíl žáků 5. tříd ZŠ v českém jazyce v nejvyšší až nejnižší úrovni výsledků (1. - 4. úroveň); totéž v matematice.
Vlastní šetření dělá ministerstvo jednou za 4-5 let, v kterém zjišťuje Podíl hodin, které byly odučeny učiteli aprobovanými pro daný předmět, a poté hlavně každoročně zjišťuje Počet počítačů přístupných žákům 1. a 2. stupně ZŠ.
Zdroje:
https://msmt.gov.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/analyza-naplnovani-cilu-vzdelavani
https://msmt.gov.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030
https://edu.gov.cz/data/monitorovaci-ramec-vzdelavaci-soustavy/
https://kdm.karlin.mff.cuni.cz/konf-cd2/data/humor/fiskus/thumb.html
