Článek
Oscar Wilde byl slavný pro svou osobnost stejně jako pro své dílo. Jenže v puritánské viktoriánské Anglii byla jeho existence jako jasně červená skvrna na šedém kabátě. A Anglie se nakonec rozhodla tu skvrnu vyčistit.
Wilde věřil v estetismus. Pro něj nebylo důležité, jestli je věc morální nebo užitečná, ale jestli je krásná. Jeho jediný román Obraz Doriana Graye byl ve své době považován za vrchol dekadence a zkaženosti. Příběh o muži, který zůstává mladý, zatímco jeho portrét stárne a nese stopy všech jeho hříchů, byl v podstatě Wildeovým vlastním manifestem: život se má prožít jako umělecké dílo, bez ohledu na následky.
Na vrcholu slávy psal jednu úspěšnou komedii za druhou. Nejslavnější je bezpochyby Jak je důležité míti Filipa, jejíž česká televizní adaptace z roku 1979 v režii Jiřího Bělky je hereckým koncertem hvězdného obsazení (Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Jaromír Hanzlík, Naďa Konvalinková); v kompletní podobě ji najdete na YouTube zde. Wilde sypal z rukávu bonmoty typu „Dokážu odolat všemu, kromě pokušení“ a zdálo se, že je nedotknutelný. Jenže pak přišlo to největší pokušení jeho života – Lord Alfred „Bosie“ Douglas.
Bosie byl krásný, rozmazlený a náladový mladík z vysoké šlechty. Jejich vztah byl bouřlivý, plný drahých dárků, scén a veřejného tajemství Wildeovy homosexuality (tehdy trestné pod názvem „hrubá neslušnost“). To by se možná ještě tolerovalo, kdyby do hry nevstoupil Bosieho otec, markýz z Queensberry (ano, oficiální autor pravidel boxu).
Markýz Wildea veřejně urazil, když mu v klubu nechal vizitku s nápisem „Oscaru Wildeovi, pozérskému sodomitovi“ (přičemž to slovo ještě ke všemu napsal špatně). Wilde, místo aby mlčel, udělal osudovou chybu: zažaloval markýze pro urážku na cti. Během procesu se karta obrátila. Markýzovi právníci vytáhli důkazy o Wildeových pletkách s mladými muži z polosvěta a z žalobce se stal obžalovaný.
Pád byl bleskový a brutální. Z miláčka davů se stal vyvrhel. Wilde byl odsouzen ke dvěma letům nucených prací. Vězení v Readingu ho zlomilo fyzicky i duševně. Z elegantního dandyho se stal stín, který musel drhnout podlahy a trpět v izolaci. Právě zde ale napsal svou nejhlubší zpověď De Profundis a později svou nejsmutnější báseň Balada o žaláři v Readingu.
Když ho v roce 1897 propustili, byl zničený. Přišel o majetek, o kontakt se svými dětmi i o své jméno (přijal pseudonym Sebastian Melmoth). Odjel do Francie, kde dožíval v levných hotelech, opuštěný většinou svých přátel. Zemřel v Paříži v roce 1900 ve věku pouhých 46 let. Traduje se, že jeho poslední slova v pokoji s ošklivými tapetami zněla: „Jeden z nás musí jít.“ I na prahu smrti si udržel svůj styl.
Oscar Wilde byl mužem, který byl pro svou dobu „příliš“. Byl příliš chytrý, příliš odvážný a příliš okázalý. Jeho kontroverze nebyla v násilí, ale v pravdě, kterou říkal s úsměvem. Doplatil na to, že věřil, že krása a individualita jsou víc než zákon. Dnes je ikonou svobody, ale jeho příběh zůstává mrazivým mementem toho, jak snadno dokáže společnost zničit ty, kteří se jí odmítají přizpůsobit.
Další díly volného seriálu Galerie kontroverzních hvězd:
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oscar_Wilde
https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/oscar-wilde-proces-sodomie-lord-douglas/r~577acf1a73b911ed8c6f0cc47ab5f122/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-oscar-wilde-zivotopis-261562
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73873/oscar-wilde-dekadentni-umelec-jehoz-jmeno-se-stalo-synonymem-pro-zavratny-vzestup-i-stremhlavy-pad.html
https://www.vogue.cz/clanek/vogue-daily/milan-ohnisko/oscar-wilde-dandy-klasik-a-vystredni-celebrita-kterou-ustvali
