Článek
Salvador Dalí nebyl jen malířem; byl to performance artist dávno předtím, než tento pojem vůbec vznikl. Miloval peníze (jeho jméno tvoří přesmyčku Avida Dollars – lačný po dolarech), miloval svou ženu Galu, ale ze všeho nejvíc miloval Salvadora Dalího.
Dalí byl mistrem tzv. „paranoicko-kritické metody“. Tvrdil, že dokáže vyvolat stav řízené paranoie, aby mohl vidět svět v souvislostech, které běžný smrtelník přehlédne. Výsledkem byly rozteklé hodinky na pláži v Cadaqués, sloni na pavoučích nohách a lidská těla s otevřenými zásuvkami.
Jeho technická zručnost byla srovnatelná s renesančními mistry, ale jeho snové vize byly čistým psychoanalytickým hororem. Jenže zatímco jeho obrazy fascinovaly, jeho chování vyvolávalo v uměleckých kruzích i u veřejnosti střídavě záchvaty smíchu a znechucení.
Dalí byl tak surrealistický, že ho i samotní surrealisté nakonec vyloučili ze svých řad. André Breton, jemuž se přezdívalo papež surrealismu, nesnesl Dalího rostoucí egocentrismus a především jeho nejasné politické postoje. Zatímco většina tehdejších umělců koketovala s levicí, Dalí provokoval sympatiemi k diktátoru Francovi (kterého dokonce portrétoval) a fascinací Adolfem Hitlerem (v němž viděl „estetický objekt“).
Tvrdil sice, že je apolitický a že ho zajímají jen tvary a symboly, ale pro zbytek světa to byla nepřijatelná póza. Dalí na to reagoval svým typickým stylem: „Rozdíl mezi surrealisty a mnou je ten, že já jsem surrealista.“
Klíčem k Dalího životu byla Gala. Byla to jeho múza, matka, manželka i neúprosný finanční manažer. Gala byla ženou, která mu vytvořila prostor, aby mohl být šílený, zatímco ona se starala o to, aby za každé mávnutí štětcem dostali zaplaceno zlatem.
Jejich vztah byl bizarní. Gala měla nespočet milenců (často velmi mladých), což Dalí nejen toleroval, ale v rámci svého voyeurismu i povzbuzoval. Ke konci života jí dokonce koupil hrad Púbol, kam směl vstoupit jen na její písemné pozvání. Gala byla jeho kotvou, ale také bičem, který ho nutil chrlit další a další komerční díla, což v pozdějších letech vedlo k inflaci jeho jména a mnoha falzifikátům, pod které se podepsal jen kvůli penězům.
Dalí se však nespokojil s plátnem. Navrhl ikonický flakon parfému, pracoval s Alfredem Hitchcockem na snové sekvenci ve filmu Rozdvojená duše, a dokonce vytvořil logo pro lízátka Chupa Chups. Jeho veřejná vystoupení byla čistou groteskou – jednou se málem udusil ve skafandru během přednášky, jindy přijel na tiskovou konferenci v autě plném květáku.
Kritici mu vyčítali, že se stal karikaturou sebe sama. Že jeho kroutící se knír a vykulené oči jsou jen maskou, za kterou se skrývá strach ze smrti a impotence. Dalí však věděl, že v moderní době není nic horšího než být nudný.
Salvador Dalí zemřel v roce 1989, izolovaný ve své věži v Figueres, obklopen svými vlastními výtvory a stíny své slávy. Zůstal po něm obraz muže, který dokázal prodat sny i noční můry jako luxusní zboží. Byl to génius marketingu i malby, člověk, který světu ukázal, že hranice mezi uměním a cirkusem neexistuje – pokud máte dost odvahy a dostatečně dlouhý knír.
Další díly volného seriálu Galerie kontroverzních hvězd:
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salvador_Dal%C3%AD
https://www.radynacestu.cz/magazin/salvador-dali/
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73894/salvador-dali.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/salvador-dali-hravy-vasnivy-sileny-celistvy-313416
Elizabeth Lundayová: Tajné životy slavných umělců (Knižní klub 2010)
