Článek
Pero blikalo a tím se vše prozradilo, škola poslala stížnost zaměstnavateli tatínka a o celé věci se rozepsala média. Ta zachovávala ve svých komentářích objektivitu a nestavěla se na žádnou stranu, ne tak různí autoři ve svých blocích. Jeden z nejvíce militantních textů směrem k tomuto rodiči a rodičům vůbec zplodila svou hloupostí už proslulá blogerka. Snad na ničem jiném se tak neukázala ta školometská zaprděnost starých časů, ve kterých už jen chybí učiteli rákoska do ruky a hrobové ticho plné strachu ve třídě. Rád bych to uvedl na pravou míru pohledem moderní, kvalitní výuky. Označím tedy její citace názvem „Stará struktura“.
Vyučovací hodina je veřejný institut
Platí, že vyučování je věc veřejná, kam by měl mít každý rodič přístup. To znamená, že když rodič požádá o to, aby se podíval na výuku, měla by mu škola vyhovět. Žádné hloupé výmluvy na osobní údaje a podobně neobstojí. Pokud „Stará struktura“ píše, že „třída má být bezpečné místo“, musím souhlasit jedině v případě, že tím myslí bezpečné místo pro žáky. Rozhodně ne bezpečné místo pro učitele, protože si tam může dělat, co chce. „Stará struktura“ se snaží v textu ovlivnit čtenáře slovy jako „šmírování“ nebo „špiclování“. Ale je to podobná hloupost, jako by někdo podobně označil třeba to, když rodiče poslouchají dítě pomocí chůvičky. Také ho šmírují a špiclují!?
Ty nejlepší školy nedělají z výuky tajnou záležitost, ale naopak využívají rodiče v roli pedagogů a při každé možné příležitosti je do školy zvou. Není třeba nic tajit, nikomu v ničem bránit a s rodiči bojovat. Ve kvalitní škole jsou rodiče a učitelé na jedné lodi, protože mají stejné zájmy. To „Stará struktura“ nikdy nepochopí, rodiče jsou pro ni jen zdroj problémů. Vystupuje vůči nim s povýšenou agresí, jako by neměli právo se k výuce vlastních dětí vyjadřovat nebo ji dokonce ovlivňovat.
Je čeho se bát?
„Stará struktura“ píše: „Má se učitelka bát, co si dítě donese v penále příště?“ Otázka, která každého napadne, zní takto: „A proč by se měla bát?“ Pokud je učitel kvalitní, tak dělá ve třídě kvalitní výuku. V takovém případě mu nevadí, i kdyby mu tam postavili kameru. Každý učitel se dopustí při výuce didaktických chyb: něco se nestihne, něco se poplete, žákům se nepřesně zadá úkol… komu to vadí? Když se učitel chová podporujícím způsobem k žákům a netrestá jejich chyby, potom se i žáci chovají k chybám učitelů se stejným pochopením. Chyby jsou součástí učení, takže nám nevadí. To, co vadí, je chování některých učitelů k žákům – bez respektu, plné ponižování, sarkasmu a trestů. Takový učitel ať se nahrávání bojí, protože tak se podobnému nepřijatelnému jednání může zabránit. Stará struktura píše: „Kdo půjde rád učit do třídy, kde vám kvůli zadávání úkolů bude hrozit natáčení?“ Odpověď zní jasně: kdokoliv, kdo se nemusí bát, protože učí dobře. Opravdu je směšný argument, že prý „učitelé už nebudou mít takovou důvěru v nenarušený vyučovací proces. Porušení takové důvěry je velmi křehké a těžko říct, kdy a jak se dá taková důvěra obnovit.“ Důvěru získávají učitelé kvalitní prací a přátelským a empatickým vztahem ke svým žákům. Nahrávání nebo nenahrávání nemá s důvěrou nic společného. „Nenarušený vyučovací proces“? Pokud vede k poškozování žáků, je třeba proces narušit co nejdříve! A k tomu jsou třeba informace a nejlépe i důkazy. Jinak by mnozí učitelé zapřeli i nos mezi očima, důkazů o tom už je hromada.
Pasáž z knihy Aby škola neškodila
Právní problém?
„Stará struktura“ píše: „No a máme tu zapáté také etický (a asi i právní) problém, a to je natáčení bez vědomí dospělého“. Žádný problém tu ale ve skutečnosti není. Občanský zákoník umožňuje nahrávání osob bez jejich souhlasu: Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. To je paragraf 88 a ten ční výše než všechny ty školní zákazy a represe. A školní řád v Suchodole se dokonce dopouští vědomé lži, protože je v něm uvedeno: „Ve škole je žákům zakázáno pořizovat jakékoliv záznamy (zvukové, obrazové nebo elektronické). Pořizování obrazových snímků a zvukových a obrazových záznamů je upraveno v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Občanský zákoník stanoví zákaz neoprávněného vyobrazení člověka, na jehož základě je dotyčný zpětně identifikovatelný. Zároveň zakazuje neoprávněné šíření podobizny (§ 84 a násl.)“ To je jasně nepravdivá manipulace, takže vidíme, jak škola v Suchdole podporuje tu „důvěru“ a „bezpečné prostředí“.
Mají být rodiče jako ovce?
„Stará struktura“ pak po vzoru jezuitů dští jed: „Kolikrát už jsem četla v médiích a na sítích různé články o tom, jak jsou učitelé zlí, neschopní, jak rozdávají pětky jak na běžícím pásu, dávají hrozné kupy úkolů? Na Facebooku a dalších sociálních platformách kolují různě vytržené obrázky z pracovních sešitů se špatnou známkou a doplněné komentářem, jak jsou učitelé děsní a neumí hodnotit. Na podobný mediální lynč učitelů tu máme dokonce i „odborníky“. Chápu tedy, že rodiče mohou být po přečtení takových článků zmatení a myslí si, že řešit problémy svého dítěte lze nejlépe mediálním lynčem a jeho utajeným natáčením při hodině. A navíc tu máme v posledních letech i nové antiúkolové bojovníky, kteří odmítají jakékoliv povinnosti dětí na doma.“
Kniha Aby škola neškodila
Čteme tu obvyklý nářek učitelských dezolátů, jak je hrozné, že rodiče bojují za své děti a jiní za kvalitní školství. Přece české školy jsou tak fajn. Co na tom, že jsme v Evropě na posledním místě v tom, jak mají žáci rádi své učitele? A co na tom, že už tradičně okupujeme poslední místa v radosti žáků chodit do školy? Za to přece mohou ti, co zveřejňují ty „vytržené obrázky“, „zmatení“ rodiče a „antiúkoloví bojovníci“! Ve skutečnosti je to tak, že pokud se rodiče chtějí dočkat zlepšení, musí učitele kontrolovat a regulovat. Jak na to a jak poznat kvalitu od nekvality se lze dočíst v knize Aby škola neškodila. Pokud se jí budou rodiče řídit, školy rozkvetou a staré struktury skončí tam, kam patří. V pedagogickém smetí.
