Článek
Pálivá jollofská rýže se zeleninou, rajčatovou omáčkou a mořskými rybami je tradiční specialitou západního pobřeží Afriky.
Bylo mi dvaadvacet, když jsem poprvé vysvětloval svým méně zkušeným kamarádům, jak se mají chovat u společné večeře bez stolu a židlí, lžic, nožů a vidliček. Když sedíte na rohoži, nestrkejte nohy směrem k jídlu. Počkejte, až vás hostitel vyzve. Omáčka se jí pomocí chleba. Nesnězte to všechno, jinak si budou myslet, že máme pořád hlad. V žádném případě nekýchejte a nesmrkejte. A hlavně, proboha, za nic na světě se nedotkněte jídla levou rukou.
Byla to jejich první noc v Africe. Dávno po setmění jsme vystoupili z autobusu uprostřed Rífských hor na severu Maroka, a marně hledali hotel. „Yallah, amis,“ zavelel Berber v pruhované dželabě ve věku našich rodičů, jenž nás už notnou chvíli pozoroval, jak bloudíme vesnicí. „Můžete přespat v mém domě.“ Jen co jsme si stihli popovídat mišmašem anglických, francouzských a arabských slov a osvěžit se čajem, postavila zahalená žena doprostřed rohože velký keramický podnos, zdobený barevnými ornamenty, s kuřecím tažínem a placky čerstvě upečeného chleba.
Před jídlem je třeba si umýt pravou ruku. V levé obvykle držíte konévku s vodou nebo otvíráte a zavíráte vodovodní kohoutek, a k jídlu ji stejně potřebovat nebudete. Mydlení jedné ruky se dá zvládnout celkem snadno, obtížnější je naučit se mýdlo bez pomoci levé ruky spláchnout.
K rodinným stolům nosí konvičku některá z mladších dcer. V restauracích obvykle přinese servírka nebo číšník před jídlem k umytí ruky lavor. Před levnými jídelnami stojí na ocelových nohách plastový soudek s malým kohoutkem, i kdyby to bylo v nejzapadlejší vesnici v horách, a na jeho víku kostka mýdla nebo láhev s naředěným saponátem.
V Evropě trápíme děti, dlouhé roky je napomínáme a nutíme jíst příbory, a přitom stačí si pořádně umýt ruku. Afričané jsou na mytí ruky mimořádně hákliví. „Umyl sis ruku?“ ptá se mě před jídlem každý, s kým zrovna usedám ke stolu. Neumytá ruka může být zdrojem infekce. Během dne ji podáváte lidem, dotýkáte se věcí, saháte na místa, o něž se otírala zvířata. Neumytá ruka může přenést žloutenku, choleru, salmonelu, chřipku i ebolu. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace zemře ročně kvůli neumytým rukám milion lidí, jejichž smrti bylo možné snadno předejít.
V pouličních jídelnách se mi někdy stane, že v panice začnou shánět lžíci, když si sednu na lavici mezi místní strávníky. Snažím se je uklidnit, že to není třeba, ačkoliv jíst rukou rýži se špenátem a rybkami dagaa je obtížnější než jíst chlebem tadžín. Rýži je nejprve potřeba promačkat v dlani, až se z ní vytvoří váleček a zrnka se nerozsypou kolem talíře. O něco snazší je jíst rukou kukuřičnou kaši sadzu, ugali či nšimu, podle toho, jak jí ve které zemi říkají, nebo mazlavé knedlíky fufu z maniokové mouky. Afričané tvrdí, lžíce a příbory ochuzují chuť. Teprve když se jídla dotýkáme a hněteme, ochutnáváme ho vlastními prsty, získáme ten správný požitek.
Lidé v západní Africe považují za projev lásky, když svou milovanou osobu krmí ze společného talíře vlastními prsty. Nejde o symbolické sousto polévky, jako na tradiční české svatbě. U hostin, svátečních obědů, ale i běžných rodinných večeří je možné pozorovat muže a ženu, zamilované jeden do druhého, jak z talíře láskyplně vybírají nejlepší sousta. Vkládají je svému milému do úst, usmívají se na sebe, a spokojeně přežvykují. Přísloví „láska prochází žaludkem“ tady dostává nový význam.
Po jídle jsou po stole rozházená zrnka rýže a rybí kosti a je zapotřebí si znovu umýt ruku, mastnou a celou červenou od omáčky. Evropan si snadno zvykne a lžíce mu brzy vůbec nechybí. Něco na tom je: u večeří ze společných talířů mají lidé blíž nejen ke svému jídlu, ale vlastně i jeden k druhému.
Další čtení od stejného autora:
Více informací:
- V roce 2009 vyhlásila Světová zdravotnická organizace 5. květen Světovým dnem hygieny rukou. O rok dříve stanovila platforma nevládních firem a kosmetických korporací Globální partnerství pro mytí rukou 15. říjen jako Světový den mytí rukou.
- Handwashing can’t stop – millions of lives are at stake (WHO, 15. 10. 2020)
