Článek
V reakci na prohlubující se chaos Trumpova vládnutí, který zahrnuje i jeho „mírotvorné snahy“ ukončit konflikt na Ukrajině, vznikla v Evropě proukrajinská koalice ochotných zemí zformovaná zejména díky iniciativě britského premiéra Keira Stramera. Proukrajinská koalice ochotných je tak logickou reakcí některých evropských zemí včetně České republiky na změnu v zahraniční politice USA po lednovém nástupu prezidenta Donalda Trumpa do úřadu, kdy Trumpova administrativa ukončila spojenecký přístup k bojující Ukrajině a začala jednat s Ruskem o rychlém ukončení konfliktu. „Mírotvorné snahy“ Trumpovy administrativy a jeho vyjednávačů však spočívají zejména ve snaze naplnit jeho nabubřelá a samolibá předvolební prohlášení, že ukončí válku na Ukrajině za jeden den, vstřícnými ústupky putinovskému Rusku na úkor územní celistvosti Ukrajiny.
Donald Trump se svými monarchistickými ambicemi aspiruje být králem Kazisvětem II., když už je Putin opakovaně voleným doživotním ruským báťuškou.
Podle vyjádření samotného Donalda Trumpa mu činí navýsost dobře jeho představa, že země, které s ním chtějí jednat o clech, mu servilně lezou do zadku, aby dosáhly obchodní dohodu s USA. Avšak samotný Donald Trump, aniž si to ve své nabubřelé samolibosti a ješitnosti uvědomuje, leze do zadku Vladimíru Vladimiroviči Putinovi jen proto, aby si mohl pomoci nehorázných ústupků vůči agresorovi odškrtnout, že dosáhl ukončení bojů na Ukrajině. Přitom se očividně rýsuje riziko, že protřelý a inteligentnější Putin utáhne samolibého prosťáčka Donalda Trumpa na vařené nudli.
Není však od věci připomenout, jak skončila Trumpova mírová dohoda s Talibánem v Afganistánu. Talibánci jí po uchopení moci nedodržovali, což nejvíce odnesly afgánské ženy. Ty po krátké době, kdy se mohly svobodně vzdělávat ve školách či sportovat, byly opětovně uvrženy do islámských burek. Avšak po nástupu Donalda Trumpa coby „mírotvorce v Afganistánu“ Talibánci hlasitě volají po navázání dobrých vztahů nejen s USA. Přitom putinovské Rusko je již považuje za své přátelé.
Současné „mírotvorné snahy“ Donalda Trumpa svým způsobem kopírují Mnichovskou dohodu z 30. září 1938 mající tragické důsledky nejen pro tehdejší Československo, ale i pro celý svět. Ustoupit agresorovi pod rouškou dosažení míru, aby agresor získal čas a posílil pro rozpoutání ještě větší agrese. V současnosti ruští představitelé již otevřeně vytrubují do světa, že další na řadě jsou pobaltské země a Polsko. Tzn. členské státy NATO s alianční pojistkou v článku 5.
Ani starého psa Putina novým kouskům nenaučíš
Nezapomeňme, že si Putin otevřel dveře ke vstupu do politiky dokořán přímou účastí na krvavém potlačení snah Čečenska o samostatnost metodou spálené země, v rámci kterého byli ke zlomení čečenského odporu vražděni obyvatelé Čečenska po desetitisících. Nelze tedy ani pominout, že ruský agresor se souběžně s jednáními s USA dopouští na Ukrajině bezprecedentních krvavých útoků proti civilnímu obyvatelstvu včetně dětí. U baťušky Putina to již tak funguje, že když je vůči němu někdo vstřícný, Rusko se v reakci dopustí nějakého dalšího hanebného zločinu, a to jenom proto, aby Putin ukázal obyvatelům Ruska, ale i světu, kdo je pánem situace.
Aktuálně putinovská zvěrstva včetně mrtvých dětí postihla v období „mírotvorné snahy“ Trumpovy administrativy ukrajinská města Sumu, Krivij Rih, v noci na čtvrtek 17. dubna Dnipro a v noci na Velký pátek Charkov. Obdobně však putinovské Rusko reagovalo vloni v červenci útokem na kyjevskou dětskou nemocnici, a to v reakci na tehdejší „mírotvorné snahy“ Viktora Orbána, jakož i v reakci na oznámení o vytvoření protievropské frakce tzv. patriotů v Evropském parlamentu za přímé účasti Andreje Babiše a jeho hnutí ANO 2011.
O vytvoření koalice ochotných usiluje i Donald Trump
Nejedná se však o koalici zemí ochotných nadále podporovat bránící se Ukrajinu, ale o koalici, jak s nesmírným uspokojením konstatoval samotný Donald Trump, ochotných mu lézt do zadku. K tomu učinil již první krok při sestavování své vlády, kdy podle rčení „mezi jednookými králem“ preferoval spíše různé neschopné patolízaly. Ti mu jednak až nestydatě pochlebují, a především pak nemají problémy Trumpovi servilně přitakávat, když řekne, že zelený čtvereček je vlastně červené kolečko. Ohledně podpory bránící se Ukrajiny situace již došla tak daleko, že Trumpova administrativa začala vyčítat evropským zemím, proč jí nadále dodávají zbraně.
Prostě, nadutý Trump zjistil, že pouhým chvástáním, podepisováním dekretů svým vyumělkovaným podpisem doprovázeném odpudivým šklebem samolibého a sebestředného politika, jakož i svalováním viny na všechny ostatní, nelze zajistit mír na Ukrajině ani náhodou. A tak dospěl k závěru, že jedinou cestou k jim slibovanému ukončení bojů na Ukrajině, je přijmout Putinovy nehorázné podmínky a srazit Ukrajince na kolena bez ohledu na kremelské záměry zaútočit po obnově ruské armády a jejím vyzbrojení na další evropské země. Donald Trump a jeho administrativa během krátkého období druhého prezidentského mandátu napáchali tolik škod, přešlapů a chaotických obratů z hodiny na hodinu, že si Američané mohou zoufat, že jeho volbou dopadli jak generál Custer u Little Bighornu.
Připojí se Andrej Babiš k Trumpově koalici ochotných lézt mu do zadku, pokud po parlamentních volbách usedne do Strakovy akademie
Byť současné volební preference ukazují na pokles pro hnutí ANO 2011, spíše se jedná o přesun voličů mezi populistickými a antisystémovými stranami a hnutími. Co se týče stran vládní koalice, zklamaní voliči se k nim prozatím nevracejí v dostatečné míře. Navíc na rozdíl od opozičních voličů jsou ti koaliční náchylnější k tomu, že třeba ani volit nepůjdou. A tak volební preference bohužel stále preferují Andreje Babiše coby staronového českého premiéra.
Andrej Babiš je dlouholetým obdivovatelem Donalda Trumpa. Oba nosí na hlavě červené čepice. Babiš ve svém obdivu okopíroval tu Trumpovu s nápisem „Make America great again“ a producíruje se stylově podobnou čepicí s nápisem „Silné Česko“. Oba přišli do politiky z byznysu a mají tedy tendence řídit politiku jako firmu. Oba ve své politice uplatňují bezbřehý populismus. Prostě, zjistit, co chtějí voliči slyšet a pak jim slíbit klidně modré z nebe zabalené do zlatého pozlátka. Oba chaoticky mění své názory ze dne na den a svádí i své chyby na ty ostatní. A oba měli či mají ve svých zemích opletačky se soudy.
Co se týče Trumpovy koalice ochotných, Babišův národovecký souputník Viktor Orbán se již optimisticky vyjádřil, že Maďarsko uzavře obchodní dohodu s USA nejpozději do šesti měsíců. Pokud by se tedy Andrej Babiš stal po volbách českým premiérem, zásadní otázkou je, zda i on a do jaké míry se bude chtít stát členem Trumpovy koalice ochotných? Vztah českého populisty slovenského původu Andreje Babiše k Donaldu Trumpovi je však poněkud schizofrenní.
Nezapomeňme, že Trumpova kréda „America first“ a „Make America great again“ mají učinit Spojené státy silnějšími. V rámci současného Trumpova mandátu je ozřejmována podstata této politiky. Razantně snížit daně nejbohatším Američanům a ty tak učinit ještě bohatšími a prostřednictvím případných bohatých sponzorských darů v rámci amerického volebního systému i silnějšími. Tak, jak to již učinil Elon Musk, kterému pak bylo za odměnu umožněno vyhazovat federální zaměstnance z práce.
Trump chce dosáhnout naplnění svých hesel nejen na úkor pracujících Američanů, ale prostřednictvím nesmyslných a neodůvodnitelných cel i na úkor ostatních zemí. Takže Babišovo okopírované heslo na červené čepici „Silné Česko“ je jaksi v rozporu s Trumpovými hesly, neboť Spojené státy se mají stát silnějšími i na úkor České republiky. Tj. jest oslabením naší země. Otázkou je, zda podstatou Babišova hesla ve skutečnosti není silnější Agrofert? Střet pojetí obou hesel, tj. v Trumpově podání a Babišovy kopie, mj. pouze dokladuje nesmyslnost internacionalizace národovecké politiky v rámci frakce Patrioti pro Evropu v Evropském parlamentu, jelikož národovecká politika může být autentická jedině při prosazování sobeckých zájmů jednoho národa na úkor druhých národů.
Kontroverzní vůči Trumpovým představám, jakož i vůči reálné hrozbě ze strany putinovského Ruska, jsou i Babišovy názory na zbrojní výdaje. Nezapomeňme, že to byl právě Andrej Babiš, který se jako bývalý český premiér zavázal, že ČR dosáhne požadovaná 2 % z HDP na obranu v roce 2024. Nyní však i s ohledem na své populistické sliby, jejichž případná realizace by si vyžádala v rámci státního rozpočtu velké výdaje, neomaleně lavíruje, že není nutné vydávat na obranu ani ty 2 %. Přitom jeho politický vzor Donald Trump požaduje po evropských zemích, aby vydávaly na obranu 5 % z HDP. Pokud by se Andrej Babiš stal po volbách českým premiérem, otázkou je, jak by se s tím vypořádal?
Anketa
Že si nakonec každý hájí své zájmy, Andrej Babiš však prokázal v případě Trumpovy celní politiky, jelikož ta přímo ohrožuje i jeho Agrofert. Na adresu celních hrátek Donalda Trumpa Babiš řekl: „Nevím, co tím sleduje. To, co dělá, je úplně šílené a je to úplně špatně. Pokud se teď vyjádřil, že nečekal takovou reakci akciových trhů, tak mám obavu, zda tomu rozumí. Způsobí inflaci, burzy letí dolů, nikdo tomu nerozumí. A jeho přítel po boku Elon Musk zase doufá v bezcelní zónu mezi Evropou a USA. To je jak v blázinci.“ Avšak právě v otázce cel Andrej Babiš již naznačil ochotu, že by mohl coby případný premiér lézt Trumpovi do zadku. Vždyť ve hře jsou i zájmy Agrofertu.
I když na adresu situace ve Spojených státech pod vedením jeho vzoru prohlásil, že takto demokracie nevypadá, dostali jsme opět ke Krylově písni Veličenstvo Kat: „Na rohu ulice vrah o morálce káže.“ Ono totiž nelze považovat za demokratické ani hnutí, ve kterém o všem rozhoduje jeho vůdce, tj. de facto majitel. Pokud tedy američtí voliči jaksi dopadli s volbou Donalda Trumpa jako generál Custer u Little Bighornu, potom my po příštích českých volbách můžeme dopadnout jako ti sedláci u Chlumce, pokud dostatečná část voličů uvěří Babišovým populistickým slibům, a přitom si ani neuvědomí, že náklady na jejich případnou realizaci zaplatí naše děti a vnoučata.
