Unikátní kultura a náboženství Madagaskaru

Po mnoha stránkách unikátní Madagaskar – nezkráceným názvem Madagaskarská republika – je stát na stejnojmenném (největším africkém) ostrově v Indickém oceánu u jihovýchodního pobřeží Afriky. Od nejbližší mosambické pevniny jej odděluje asi 400 kilometrů široký Mosambický průliv a jeho flóra a fauna jsou díky dlouhodobé izolaci a příhodným přírodním podmínkám z devadesáti procent endemické.

Vzhledem ke kontinentální Africe je jedinečná také malgašská kultura a tradiční náboženství. Madagaskar je tak rájem nejen pro cestovatele, potápěče a botaniky, ale také pro religionisty a milovníky tradičních kultur a náboženství.

Po dávném rozpadu superkontinentu Gondwana se Madagaskar oddělil od Afriky během rané jury, přibližně před 180 miliony let, a od indického subkontinentu přibližně před 90 miliony let. Tato izolace umožnila původním rostlinám a živočichům vyvíjet se v relativním ústraní. Díky tomu je Madagaskar ohniskem biodiverzity a jednou ze sedmnácti megadiverzních zemí světa. Například z celkově devíti druhů baobabů na celém světě je šest druhů původně z Madagaskaru a jeden druh se na ostrov dostal z kontinentální Afriky.

Kdy byl ostrov poprvé osídlen, není zcela jasné. Pro současné Malgaše je zásadní osídlení lidmi z oblasti dnešní Indonésie (patrně zejména z jižního Bornea), kteří se sem na přelomu letopočtu přeplavili podél pobřeží jižní Asie a východní Afriky. Ti se po stovkách let začali mísit s Bantuy připlouvajícími z kontinentální Afriky. Dnešní Malgaši tak mají více smíšených (velmi vzdálených) kořenů, včetně významného kořene austronéského.

Když původní Austronésané připluli na ostrov, setkali se s těžko představitelným množstvím druhů fauny a flóry. Tehdy na ostrově ještě žili lemuři obří, kteří vážili až 160 kg, nebo také obrovští pštrosi madagaskarští, kterým se přezdívá sloní ptáci, jejichž největší jedinci dorůstali výšky tří metrů a vážili až 650 kg. Sloní ptáci vyhynuli až kolem roku 1000 v důsledku lidského vlivu na životní prostředí.

Etnikum Malgašů se dělí na další dvě desítky subetnik. Hovoří malgaštinou, která patří do malajsko-polynéské jazykové rodiny a je mimořádně zajímavým jazykem ovlivněným mnoha asijskými jazyky včetně sanskrtu (se kterým je příbuzná také čeština), ale také arabštinou, bantuskými jazyky a francouzštinou. Hlavním městem Madagaskaru je Antananarivo, kterému Malgaši říkají zkráceně Tana.

Cestování po Madagaskaru je relativně snadné, v kontextu Afriky také patří k nejméně nebezpečným. Cestovatel na ostrově ochutná jedinečné lokální speciality (například z žab), nepřeberné množství druhů ovoce (například plody mombínu sladkého) a na pobřeží bohaté plody moře (například tygří krevety nebo humry). Celé to spláchne všudypřítomnou čerstvou kokosovou vodou a skvělou malgašskou kávou, která se na ostrově rovněž pěstuje.

V současné malgašské společnosti je nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství. Následující počty je nutné brát s velkou rezervou, neboť různé statistiky se velmi liší. K protestantským církvím (Církev Ježíše Krista na Madagaskaru, Malgašská lutherská církev a Anglikáni) se hlásí asi 34 % Malgašů, katolíci římského ritu uvádějí 32 % a ostatní křesťané 8 %. K tradičnímu náboženství Fomba Gasy se oficiálně hlásí asi 2 % lidí, muslimů je 1,4 %.

Arabové sice již v 11. století založili na Madagaskaru sultanát, ale islám mezi malgašské obyvatelstvo příliš nešířili a ten tak zůstal výsadou tehdy vládnoucích Arabů. Bez vyznání je deklarovaně 22 % lidí, což je v kontextu Afriky nevídaně vysoké číslo. Různé odhady se liší zejména u tradičního náboženství Fomba Gasy a lidí bez vyznání. Setkal jsem se i s odhady, které naopak tvrdí, že až 20 % lidí se hlásí k tradičnímu náboženství a jen 2 % jsou bez vyznání. Malgašů je dnes asi 32 milionů.

Podobně jako v celé subsaharské Africe, je také na Madagaskaru poměrně běžná vícečetná náboženská identita, kdy (povětšinou) malgaští křesťané zároveň ctí náboženství svých předků, ovšem při sčítání lidu z rozličných důvodů zaškrtnou (z většiny) křesťanství.

Na Madagaskaru se v případě původní víry předků jedná o tradiční malgašské náboženství Fomba Gasy, které bylo po dlouhé generace předáváno ústně, zejména v eposu Andriambahoaka, a také v obsáhlé epické básni Ibonia. Uvádí se, že až polovina malgašské populace praktikuje alespoň některé prvky tradičního náboženství (včetně kultu předků) a mezi lidmi etnika Sakalava se až 80 % lidí vedle křesťanství hrdě hlásí také právě k náboženství Fomba Gasy.

Nejvyšší Bůh stvořitel je v malgašském náboženství nazýván Zanhary. Nebe a Země byly podle mýtu rozděleny mezi Boha Zanharyho a jeho božského syna Andrianerinerinu; podle jiné verze mezi Zanharyho a pozemská božstva jako je ku příkladu Ratovantany, který vytvořil člověka z hlíny. Podle tohoto mýtu vdechl člověku život nejvyšší Bůh Zanhary a lidská duše se také po pozemské smrti k Zanharymu navrací, zatímco tělo se navrací v pozemským božstvům.

Ovlivnění mýtu křesťanskou naukou je pravděpodobné, neboť tradiční africká náboženství nejsou statická, naopak se pružně proměňují, reagují na přicházející vlivy, revidují a reinterpretují své mýty. Změna či vývoj nejsou chápány jako úpadek nebo znečištění původní nauky, naopak jsou brány jako vítaný a nutný růst. Uctívání božího syna Andrianerinerina je rovněž nápadně podobné křesťanskému uctívání božího syna Ježíše Krista.

V tradičním malgašském náboženství, lépe řečeno v náboženstvích – neboť variant bylo a je více – je velký důraz kladen na kult předků. Předkové jsou povětšinou nahlíženi jako pomocná duchovní síla pro živé potomstvo, ovšem pokud je předek ignorován, nebo dokonce zneužíván, může se stát tzv. duchem smrti – angatrou.

Duch angatra přináší nemoc, neštěstí či smrt těm, kdo ho urazili. Zvláštní typem angatry je bytost kinoly, která připomíná člověka, má ale rudé oči a dlouhé nehty. Věří se, že kinoly vyžírá zevnitř živé lidi. Na Madagaskaru je známý rituál famadihana – přebalování těla nebožtíka do čisté lamby (ručně vyráběné látky) každých pět až deset let. Jde mimo jiné o prevenci před vznikem kinoly.

Kulturní a náboženská tabu jsou na ostrově nazývána fady. Jde o zakázané činnosti, které by mohly urážet předky. Příkladem fady je zabití lemura, neboť lemuři jsou na Madagaskaru uctíváni a nesmí se jim ublížit. V mýtech o původu člověka se vždy spolu se stvořením člověka objevuje lemur.

Podle malgašského mýtu patřil ostrov prapůvodně pygmejskému etniku Vazimba. Pověsti tvrdí, že tito staří obyvatelé Madagaskaru stále přežívají v nejhlubších oblastech divočiny. Uctívání předků by mělo navazovat na kult nejstaršího předka Vazimbů. Dřívější náčelníci se s hrdostí hlásili k tomu, že jsou s nejstarším Vazimbou spojeni linií pokrevního pouta.

Náboženství Fomba Gasy je polyteistické. Nejdůležitějšími božstvy panteonu jsou Zanhary (nejvyšší Bůh stvořitel), Andrianerinerina (božský syn Zanharyho), Andriambahomanana (první člověk a zároveň měsíční božstvo), Mahaka a Kotofetsy (dvojce božstev podvodníků a šprýmařů), Ratovantany (tvůrce lidských těl) a Rapeto (mýtický hrdina – pozemské božstvo).

Přestože Madagaskar na návštěvníka na první pohled působí jako křesťanská země, pod povrchem je náboženská realita mnohem pestřejší a barevnější. Madagaskar nabízí nejen v rovině náboženství mnoho unikátních zajímavostí a rozhodně stojí za výpravu. Cesta ze severu na jih nám místní dopravou trvala zatraceně dlouho, ale o to více nabídla.

Zajímavostí, která cestovatele na první pohled ihned upoutá, je tradiční pleťová maska nazývaná masonjoany. Tato maska má hluboké kořeny v kulturní a náboženské tradici Madagaskaru, zejména v severozápadních pobřežních oblastech.

Prášek se získává třením kousku santalového dřeva (případně také dřeva stromu aviavy) o plochý kámen. Následně se promíchá s trochou vody a oleje. Vzniklá pasta se nanáší na obličej. Slouží jako přírodní ochrana proti UV záření, repelent proti hmyzu a zároveň má skvělé kosmetické vlastnosti.

Také má na pokožku zesvětlující účinky. Mezi Malgaškami je v módě co možná nejsvětlejší pleť, proto se při celodenní práci na slunci chrání touto maskou. Často se aplikuje na celý obličej, jindy v podobě uměleckých vzorů (například květiny nebo tečky), které mohou poukazovat na klanovou identitu malgašských žen.

Maska má dlouhou tradici nejen na Madagaskaru, ale také na sousedních Komorských ostrovech a Mayottu. Tradice koření patrně v 11. století a pochází od indických obchodníků a mořeplavců. Žlutou masku ženy na obličej nanáší při obřadních tancích kahoitry.

Zdroje:

HAVELKA, Ondřej. Africké náboženské tradice: duchovní bohatství nejchudšího kontinentu. Praha: Dingir, 2025.

HAVELKA, Ondřej. Africká náboženství: religionistika, teologie, afrikanistika. Praha: Dingir, 2024.

Audio:

ČESKÝ ROZHLAS. Amulety s verši Koránu pokapanými kohoutí krví: Afrika s religionistou doktorem Havelkou • mujRozhlas

Vážení přátelé, jak asi víte, jdu kolem světa a píšu věci. Pokud Vás věci baví, zvažte prosím symbolické předplatné nebo koupi jedné z mých knih. Každý kilometr je dobrý a věci se dál mohou dít a vznikat. Děkuji za přízeň!